DMD č. 24. pro 24. 4. 2023. Téma: Omyly moderní drezury

Za starých dobrých časů byla jiná drezura. Chyběl mu křik studentů pověšených za palec u nohy. Moderní přístupy všechno zkazily. Studenti neměli žádnou úctu.
Někdo se v noční hodině toulal chodbou, uvědomil si Argus, zaslechnuv podezřelé zvuky.
Uslyšel dobře známý kdákavý smích. Protiva! Prováděl něco v učebně lektvarů. Dle zvuků to vypadalo, že dělal z místnosti kůlničku na dříví.
Pomstychtivě se usmál. Pro proslulého lektvaristu byla jeho učebna posvátná. Nikdy nedovolil, aby se v ní cokoliv odehrálo a tajně se uchylovali do ložnice jednoho z nich.
Prudce rozrazil dveře. Ztuhl.
Protiva s chechotem kohosi klátil.
Dokázal jen tiše špitnou: „Severusi?“

Nech ji vyplakat, seber jí ten dudlík, nesmíš ji nechat pořád po sobě lézt, proč jsi ještě nezačala s čajíkem, dej jí to klidně už teď! Plácni ji, ať si hraje sama, nerozmazluj. Neluč se s ní, odejdi potají. Musí cvičit denně, a dokud to nebude umět bez chyby, tak to neumí. Plácni ji přes zadek. Vem na ni vařečku, jen tak si to zapamatuje.

Vaše dcera si nedělá úkoly. Je přecitlivělá a to je vaše vina. Je rozmazlená, proč jste jí nepořídila sourozence? Je pořád nemocná. Spory si děti mají řešit samy mezi sebou. Vaše dcera je tu omylem.

"Měl by ses víc hýbat!" křikla na mě nová opatrovnice.
"Jako že víc rukama?" snažil jsem se jí porozumět.
"Ne, víc pohybu to chce," pokračovala. "Musíš se konečně zvendout z toho křesla a začít trochu cvičit!"
"Víte, to není tak lehké," snažil jsem se jí vysvětlit.
"Výmluvy! Zvedni se a udělej dva kroky dopředu, dřep a klik!"
"Ale já nemůžu," ukazoval jsem horečně pod sebe.
"To mě na vás mladých tak štve!" reagovala naštvaně.
"Cože?" nechápal jsem.
"Všechno je pro vás takový problém! Udělat tři kroky a trochu cvičení."
"No, to bude asi tím, že jsem na pojízdném křesle."
"Lenochu!"

Dokonce i bradavická knihovna je součástí K-prostoru.
"Oh, bohové díky," zamumlala Gwen, popadla Dva roky prázdnin od nakladatele Vilímka a s blaženým: "Hň, hň, hň," zapadla do pohodlného křesla.
Zrak jí padl na papír pod stolem.
"Co to...?"

"Herodesa na vás, vy patlalky, vy kazisvětky, vy šlejšky!"
San udiveně vzhlédla od svých obskurních obrázků. Tahkle naštvanou Gwen ještě neviděla. Ta nyní vyrvala z rukou Páté koleje všechny jejich papíry a hodila před ně štos čistých listů.
"Já vám dám! Moderní školství! Moderní rodičovství! Houby! Diktát! Pište, vy neumělé příšery!"
Pátá kolej, pravděpodobně vlivem šoku, skutečně začala psát.
"Sveřepí šakali zavile..."

Dech se mu zklidňoval.
Král Thranduil ležel vedle něj a prsty mu přejížděl po zpocených zádech. Zpomalil na kříži. Na jeho jizvách. „Chci vědět, co se stalo.”
Ztuhl. „Nic to není. Už je mám dlouho.”
„Řeknete mi jména.”
„Ne, to…” Zabořil hlavu do prostěradla. „Chtěl jsem to.”
Prsty zastavily.
Polkl.
Potom se znovu daly do pohybu. Zlehka z kříže přejely po jizvách na hýždě. „Není to správně.”
Polilo ho horko. Nejraději by hned teď zmizel.
„Taková… ostuda. Takhle to dopadá, když krátkověcí zapomínají na tradice.” Zvedl mu bradu a usmál se na něj. „Mám vás ještě co učit, pane Pytlíku.”

Emilka byla po všech stránkách dokonalé dítě. Například vůbec nepotřebovala dudlíka, protože prostě nikdy neplakala. Neplakala, protože ji maminka nosila celé dny v šátku na břiše.

Emilka byla osobnost, kterou její maminka moderně rozvíjela. Například si ji nikdy nedovolila přebalit, pokud se neujistila, že s tím Emilka souhlasí.

Ve třech letech pařila Emilka hry na tabletu lépe než o dva roky starší děti. Mluvit sice začala až skoro ve čtyřech, zato ale mluvila nejen česky, ale i anglicky a čínsky. Chodila totiž do speciální americké školky. Sice míchala všechny tři jazyky dohromady, ale co!

A že si neumí zavázat tkaničku?

"Stačí mi, že jste mladí, abych vás měl rád," řekl svatý Jan Bosco. Svou láskou dokázal zázraky. Byl dobrý učitel i pro život. A já si zrovna včera večer vzpomněla právě na tento jeho citát.
Přemýšlím, jak dlouho by svatý Jan Bosco přežil dnes. Igor Hnízdo by prý na dnešní škole přežil tři dny. Svatý Jan Bosco by možná přežil déle. Měl děti rád, ale nebyl naivní.

V devítce si na světcův citát ještě vzpomenu. Jsou to sice sígři první kategorie, ale moji nejoblíbenější.

Omičce odejde třídní. Doufám, že říďa ty omyly moderní drezury nedá mně. Nejsem svatý Jan Bosco.

Aurora skoro nevěřila tomu, co vidí. Panáci, které používali pro nácvik soubojů, podlehli během jediné lekce totální zkáze. Nějaké to útočné zaklínadlo ze sebe dostal i kdekterý třeťák a nezřídka mělo alespoň částečné výsledky.
„Vy jste trénovali?“ zeptala se po chvilce ticha, kdy všichni členové záškoláckého odboje hleděli na učitele a čekali na verdikt.
„Nemuseli jsme,“ řekla Weasleyová, která před chvílí panákovi bez potíží a se strašidelnou elegancí amputovala hlavu. „Ve studiu mudlů tohle děláme pořád.“
Kdo by to byl řekl? Averyho největším omylem bylo, že byl dobrý ve své práci. Metody Raddleovy doby nesly ovoce na obou stranách barikády.

Nebylo krásně. Ani slunečno, ani teplo. Byl to jeden z oněch šedivých dnů, který sedne na krajinu a ne a ne se jí pustit. Juditě na tom nezáleželo. Violetta ji po natáčení pozvala na korzo.
Šly spolu důstojně, jako opravdové dámy, jen Judita každou chvíli vzhlížela ke své vyšší společnici. V jejích světlých vlasech viděla svatozář.
„Otec mě poslal do penzionátu, aby mě zachránil před skandálem,“ rozprávěla skandálně a usmívala se.
Juditě se hrozně potily ruce.
„Jako by skandály kvetly jen mezi muži.“
Vykulila oči. Myslí tím to, co...
„Kazila jsem jim tu jejich drezuru,“ dodala Violetta pyšně. „Vyhodili mě.“

Ráda chovám mazlíčky,
třeba jenom maličký.
Ono taky v malém bytě
jen těžko slona umístíte.

Zadek by měl v koupelně,
hlavu k kuchyni,
zbytek těla blokoval by
dveře v předsíni.

A co sní, no bankrot jasný,
v savaně snad slon je krásný,
do čtvrtého poschodí,
vůbec se však nehodí.

Tak si říkám: "Holka milá,
zkus do z druhé strany vzít."
A hrdě jsem vyrazila
cvrčky pořídit.

Měla jsem to promyšlené,
někde ale vznikla chyba,
teď se cvrčků kolonie,
kdesi po mém bytě skrývá.

V noci cvrčí jako blázni
pokoj nechtějí mi dát.
Už pomalu měsíc dlouhý
nemůžu teď doma spát.