DMD č. 20. pro 20. 4. 2023. Téma: Hoď ho do hrnce

„Já nemůžu, pane,“ zaúpěl Baldrick,“ „tohle po mně nemůžete chtít.“
„I ten volský trus, který máš rozmazaný po stěnách své prázdné lebky, musí pochopit, že princ Jiří je švorc a další apanáž bude za víc než týden,“ zpražil ho Černá Zmije. „Takže do té doby musíme jíst, co máme.“
„Vy nemáte srdce,“ hořekoval slouha. „Přece nemůžu vzít nůž na tohohle krasavce!“
„Nemám čas na tvé hlouposti, Baldricku. Musím jít princi znovu vysvětlit rozdíl mezi parlamentem a latrínou. Ale až se vrátím, ať máš uvařeno, jinak do té polévky nakrájím tebe.“
Baldrick popotáhl „Ale pane, takový tuřín už do smrti nenajdu.“

"Co to je?!" zaječel Frenchie.
Izzy, který se vrátil z přístavu jako poslední, položil na zem hubeného černého tvora.
"Kocour, co by to bylo."
Kocour si to neomylně namířil přímo k Frenchiemu, který zděšeně couval.
"Nemůžeme mít na lodi kocoura, kočky jsou děsivé a mají čarodějné schopnosti!"
"Šéfe, neřeklo se náhodou žádné mazlíčky?" přidal se Ivan.
"Není to kurva mazlíček. Je tu pracovně. Bude lovit myši ve spíži a v kuchyni. Gustav si stěžoval, že se přemnožily." Izzy mávl rukou k zamračenému kuchaři, který ani náhodou nedosahoval Roachových kvalit.

"Hoď ho do hrnce," zaskučel Frenchie zoufale, když probíhal kolem Gustava.

Horáček s Pažoutem byli u Machů pečení vaření a to především, když se peklo nebo vařilo, protože to měli bez práce. Jenže tentokrát to práce byla, protože malá Machová nechtěla usnout, takže Machovi dělali psí kusy, aby ji uspali a tak řekli Horáčkovi s Pažoutem, ať taky přiloží ruce k dílu a uvaří guláš. A tak teda krájeli a vařili, až se z nich kouřilo, ale pak Horáček řekl, že jsou všechny ty vařečky ňáký krátký a tak přemýšleli, co s tím, než si všimli osamělého sluchátka. A tak se na sebe podívali, pokrčili rameny a strčili ho do hrnce.

Známý lososí vytrvalostní plavec upozorňuje na nebezpečí, které na mezizvířecích sportovních turnajích představují masožravci. Během turnajů jsou sice sportovci i diváci oficiálně chráněni před napadením, v praxi se však stejně obávají o život.

„Například nedávno jeden medvědí reportér ocenil můj výkon při plaveckém maratonu,“ popisuje losos. „Neopomněl však dodat, že pokud by mě potkal v řece při tréninku, nerozpakoval by se mě donést domů, aby ze mě jeho žena uvařila večeři.“

Někteří sice tvrdí, že politika a mezizvířecí vztahy do sportu nepatří, rybí sportovec se však v této problematice plánuje angažovat.
„Nebudu už o tom mlčet jako nějaká ryba,“ dodává.

Jako malá dívenka ráda navštěvovala kuchyň plnou skřítků a někdy vyslechla i jejich rozhovor při přípravě oběda.

Stála za dveřmi a tajně je sledovala klíčovou dírkou, jak asi něco kuchtí.
"Co s tím králíkem?" zeptal se jeden z nových skřítků.
"Hoď ho do hrnce!" ozvalo se z druhé strany místnosti. Lia stála za dveřmi a sledovala jak probíhá příprava slavnostní večeře pro ni, jejího otce, matku a sestru.
Možná i proto milovala tolik lov králíků. Nebo to bylo opravdu jen zvíře, které ji bavilo lovit?

Momentálně stála v kuchyni v Malfoy manoru a se svými přáteli chtěla péct velikonočního beránka.

Ten chlap se mu nezdál. Šedivý skrček s černýma očima a šklebivým úsměvem od ucha k uchu.
„Pepo, prosím tě, hoď ho do hrnce,“ obrátila se na něj kolegyně Radka.
„Kam?“
„Hrnec se to u vás jmenuje, že, pane Omáčka?“ odvrátila se a dala Pepovi důvod říct ano. Pořádný důvod v těsné sukni.
„Tak jedem,“ zahučel a nasadil si služební čepici. Aspoň se provětrá. Zatracená noční šichta.
Pepa vyjel, Omáčka navigoval ze zadní sedačky. Cesta se táhla. Sjeli z okrsky na lesní cestu. Zabrzdil. Nerad mrknul do zrcátka. Omáčka nikde.
„Pepíku, to si to spolu užijeme,“ zaskřípalo ze sedadla spolujezdce.

„Holka, já tě chápu. Jsi na tuhle úpravu zvyklá. Ale řekni mi, přemýšlelas někdy o tom jak je pečené maso nezdravé? Máš už svoje roky, měla by ses šetřit! Podívej, vařené maso je ke tvému trávicímu traktu mnohem šetrnější. A když přihodíš nějaké koření proti nadýmání, co může být lepší? Ne ne, já vím, co chceš říct. Ale nezalézá ti ta vypečená kůžička mezi zuby? Dej se na vařené a i tvůj dentista tě pochválí!“
„Takže říkáš, že je lepší hodit ho do hrnce a uvařit?“ řekla zamyšleně ježibaba z perníkové chaloupky a usrkla kávy.
A Jeníček to měl spočítané.

„Tak na zdraví, příteli!” Přiťukli si, každý upil ze své skleničky.

„Já... Nějak je mi- co-” Prohlédne jeden z mužů do svého poháru, následně i promne oči.

Imperio.

Zmatený muž získal ve tváři neutrální pohled. Položil pohár, podíval před sebe. V očích prázdno.

„Zabij jej. Udělej mi dobrou večeři. Jsi přeci jen nejlepší britský kuchař.”

Ovládnutý muž se zvedl a přešel k oběti. Bez sebemenšího zavázání jí podřízl hrdlo. Poté přešel k přípravě. Neostýchal se upravovat lidské maso, bral ho stejně jako zvířecí.
Ustrojil stůl a začal servírovat jídla.

Ukončení kouzla.

„Převelice se ti to povedlo, dobrou chuť, drahý příteli.”

Jeseň, kdesi v horách

Myslel si, že je dobrý turista, ale poriadne sa mýlil. On a jeho pes už tretí deň blúdili divočinou. Mobil vybitý, vybavenie stratené. Ostal mu len nôž, kotlík, miska a zápalky.
Škvŕkalo im v bruchu. Už tretí deň samé hríby. Tu masliak, tam rýdzik.
Unavene pozrel na psa. Na jeho huňatú srsť, bacuľaté bruško a široký úsmev.
„Dnes nie, kamarát,“ prehovoril ticho.
Znechutene siahol po noži.
Ohnisko pukotalo. Z kotlíka stúpala para.
„Teba sa nevzdám,“ povedal nežne a pohladil havka po hlavičke.
Nalial mu vodu z potoka a sám sa s grimasou pustil do hubovej polievky.

O zapomětlivých cestujících už jsem vám povídal. Bezprizorní lednička, krabice chlebíčků… Věci podléhající zkáze se nepovažují za nález a řidič s nimi může naložit dle svého uvážení. Vlašák s nakousnutým rohlíkem vyhodit do koše, větrníky ze Světozoru pěkně posvačit, nákup z Kauflandu odnést domů (žena bude mít radost)… Jenomže co s bažantem, kterého najdete pověšeného na okýnku? To byl pro Cyrila oříšek.
„Vezmi ho do výpravny,“ radil Boris. „Páťa má rád zvěřinu. Budeš jeho miláček. Nebo ho dej mně, já ho uvařím.“
„A budu tvůj miláček?“
„Si piš. Až tě uvidím na Senovážným s pětkou, tak tě pustím před sebe.“