DMD č. 20. pro 20. 4. 2023. Téma: Hoď ho do hrnce

Petronel pozvedl obočí vysoko nad obroučky brýlí. „Kolik jste udělali dobrých skutků?”
„Přiměřeně!” vyhrknul Atakdále. Já mu dal pohlavek.
„Samozřejmě jsme konali jen samé dobré skutky,” prohlásil Já se skromností sobě vlastní.
„Vyhnal dceru z domu, zabavil celé zemi sůl a zničil ji, čímž udělal pěknou paseku v ekosystému... A tak dále,” četl Uriáš ze Svědomí.
„Atakdále, to jsem já!”
„Kuš!” obořil se na rádce Já.
„Tenhle tajtrlík mu pomáhal.”
Já se nadurdil: „Nás nemůžete hodit do-”
„Hrnce!”
„Kotle, ty tajtrlíku!”
Uriáš se ušklíbl: „Tam budeme házet tak akorát vajíčka. Se skořápkami.”
Petronel vykřikl: „Tak to je ten největší hřích!”

Deanna mlčky stála po Frejině boku a sledovala, jak porodní bába pruhem plátna ovíjí břicho ženě klečící na zemi.
„Až pomůžeme miminku se natočit, zkusíme napářku,“ řekla Freja Deanně. „Dej vařit vodu do hrnce.“
Učednice odešla. Za chvíli už se nad ohněm ohřívala voda.
„Až začne vřít, vezmi po hrsti verbeny, kokošky, rozmarýny, maliníku a mateřídoušky a hoď je do hrnce.“
Freja pomohla ženě se zvednout a usadit se na porodní stoličku. Místnost provoněla příjemná vůně bylin, když hrnec s bylinami podstrčila pod stoličku. Zavinula ženu do přikrývky a spolu s učednicí ustoupila do ústranní.
„Teď už potřebuje jen ticho.“

Recept na polévku, který jsi dostala od Ianthe, zněl jednoduše - nakrájet cibuli, nechat ji osmahnout na dně hrnce, přihodit nějakou zeleninu, maso a samozřejmě sůl.

Proces vaření nebyl tak jednoduchý - jednak kvůli tvým nulovým zkušenostem, ale také kvůli Ortusovým nekončícím pokusům zabít tě. Párkrát jsi ho chtěla do hrnce hodit, ale odolala jsi. Měla jsi svůj plán. Vlastní tajnou přísadu, která všem vyrazí dech.

I když jsi ke konci zpanikařila a přidala moc vody, polévka byla hotová a Bůh spokojený. I Ortus byl překvapený. Kostní morek, který se v něm zformoval v kostlivce, mu dozajista vyrazil víc než jen dech.

„Kapitán, bolo to trýznenie potrebné? Nestačilo mu dať zopár strieborných?“
„Seržant,“ povedal Stein chladne. „Ten – človek – nechal – dvoch pochybných chlapov, aby uniesli nevinnú ženu. Určite tušil, že s ňou nemajú počestné plány! Zaslúžil si okúsiť trocha bolesti. V porovnaní s pekelným ohňom to nič nebolo.“
Predierali sa lesným porastom. Hľadali opustenú chatrč.
Seržant potriasol plecami. „A nie je vám ho ľúto? Ten záchvat som nečakal...“
„Jaroš,“ kapitánov hlas nabral normálny tón. „Isteže ma to mrzí. Nie som netvor. Ale potreboval malú príučku. Možno sme mu zachránili dušu pred väčším hriechom.“
„Takže ste ho trocha povarili vo vlastnej šťave?“
Stein neodpovedal.

Dorazilo neobvyklé množství těch, kterým se nepěkně říká zahradníci. Mají pocit, že se jim ubližuje. Do už tak náročného programu vnášejí další zmatky.
„Proč urny? Nepěkné pohřební slovo…“ stěžuje si jeden.
„Zaužívaný pojem…“
„Navíc ani jedna není zelená. Zase diskriminace!“ přitvrzuje jiný.

„Já si to asi hodím,“ zaslechnu jednoho ze svých oblíbenců.
„Sebevražedné sklony?“ zašklebím se. „Tak zle snad nebude, jen pár hodin a končíme.“¨
„Ale ne… já myslel, že budu volit sebe. To jsem nikdy neudělal. Jenže když pozoruju tohle panoptikum, myslím, že do té urny, květináče, hrnce, nebo čehokoli jiného, přetřeného na zeleno, hodím lístek se svým jménem.“

Pozor, mladý pane… Takhle!
Aha… Tak příště trochu víc! Jo!!!
Veselý smích, rozeznává i hlavního kuchaře. Cože???
Eh… však ona časem spadne. Ještě jednou… Skvělé!
Lisa pozorně poslouchá – děti, kuchař Celestýn, kuchtička a paní. Co tam proboha dělají?
Slečinko, pozor, tady to pálí. Pomůžu ti… Ne. Neboj se. Musíš víc!
Neplač, však si na ní pejsek pochutnal. Tak ještě jednou.
Tak… táák… a hop!
Trochu se složila, ale bude dobrá. Ještě jednou?
Tááák… hop!
A sakra, je v hrnci s polévkou. Nevadí, uděláme z ní nudle.
Chůva se usměje. No jasně, pán není doma a paní dělá s dětmi palačinky!

"Don't you think it's dangerous?" Cassandra narrowed her eyes, but the figure who called himself Cole had disappeared, as though he had melted into the tapestry of the world.

The Iron Bull took another bite out of the apple Dorian had handed him. "Nah. We need all the people we can get."

"Is he people, though?" Dorian leaned back against the castle wall, his face unreadable.

"Doesn't matter. Throw him in the pot. Different meat makes the stew better."

"Delightful," Cassandra muttered. Dorian laughed. But Bull was watching the Inquisitor, meeting her eyes. Ah yes - there was a smile there.

"Jedno oko mločí,
klepeta dvě račí.
Z vola shnilý zub,
psův šedivý chlup.
Tucet švábích oček
kilo z ovsa vloček.
Z rukávy vyceď pot,
slámu přidej z bot.
Míchej, když to bublá,
jinak budeš brzy ztuhlá.
Do hrnce vhoď slámy vích,
by touhy těla vzplál hřích."

Hlas odkapával jako med. Ulpíval na stěnách depozitáře, stékal po předmětech v policích, zachycoval se na pavučinách, ale za kořist pavoukům se nehodil. Stékal do uší malých myšek krčících se v temných koutech. Vousky se jim třásly hrůzou.

"Do hrnce hoď kůže myší,
ať var se trochu ztiší.
Jedna myška, druhá,
bude trošku tuhá."

Postavte na katedru hrnec a žáci zbystří.

Podložte ho kusem polystyrénu a na jeho okraje zavěste tenké proužky alobalu. Máte elektroskop. Pokud proužky navěsíte i dovnitř, získá hrnec hrdý přívlastek Faradayův.

Pověste ho za ucho na jeden provázek, druhý přivažte k druhému uchu. Jste připraveni demonstrovat zákon setrvačnosti.

Napusťte do něj plyn na čištění klávesnice. Je hustý skoro jako kapalina a plave na něm lodička z papíru. Nemáte? Tak postačí oxid uhličitý nebo páry ze suchého ledu. Na nich a v nich plavou mýdlové bubliny.

A pak udělejte něco, co od vás už nikdo nebude čekat.

Uvařte v hrnci vodu!

Řekové měli hlad a na ostrově poblíž Tróje nebylo nic k jídlu. Tak si museli vystačit s instantní kaší. Odysseus nalistoval recept v knize "Kaše na 1000 způsobů":

"Pokud neumíte vařit, tak si někoho, kdo umí vařit, zavolejte, ať z toho není nějaký mišmaš."

"Vařil tady někdo?" zeptal se Odysseus.

"Já," přihlásil se Agamemnón.

"Výborně. Šup ke kotli," řekl Odysseus.

"Ale, já vařil jen vodu na těstoviny."

Odysseus vzdychl.

"V hrnci smíchejte: máslo, mléko, krupici a cukr."

"To se nedá splést," řekl Agamemnón a zeptal se, "celý balíček cukru?"

"Jo, hoď ho do hrnce všechen," řekl Odysseus.

"Cukr, ne sůl!"