Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Z ampliónu v sále se ozvalo "Povstaňte, senát přichází."
Šest postav zahalených taláry, obličeje bez úsměvu, shlíželo na nepatrného hříšníka před nimi.
"Tak znovu se ptám. Jak jste to mohlo dopustit. Vždyť se to opakuje každý rok. Přece nejde neplnit své povinnosti."
Všechny oči se upřely na vystrašenou postavičku.
"Já, já..."
"Odpovězte a nekoktejte."
"Já za to nemohu. To ona. Říkala, že mi pomůže, že si mohu odpočinout. Prý výhodná nabídka. Tolik práce a pořád jsem na to samo..." schoulená postavička se zachvěla.
"... pak mi vzala klíč a utekla. A ještě se smála - prý Apríl!"
Jaro.
A venku padá
SNÍH
Fakt padá. Pořád a znovu.
Celou zimu si paní Zima užívala wellness a teď si vybrala snad sezónní slevu.
Pomalu se z toho stává zvyk - Vánoce v dubnu.
„Co s tou školou budeš dělat?“
„To se uvidí, možností je hodně.“
„Proč sis vybrala zrovna tohle?“
„Protože mě to baví.“
„Magistra, co to je vůbec za titul? To u nás měly lékárnice.“
„To už je teď normální.“
„Kdy bude svatba?“
„To neřešíme.“
„Dává ti peníze na domácnost?“
„Jo. Já taky vydělávám. “
„Měl by ti dávat celou výplatu, aby někde neutrácel. Co to máš na sobě?“
„Oblečení.“
„Proč se tak hrbíš?“
Pro některé lidi je snazší vést hodinový křížový výslech, než říct větu o třech slovech. Mám tě ráda. A někdy trvá roky, než jí člověk za těmi otázkami zaslechne.
Při kolizi Měsíce se Zemí se ukázalo, že je všechno jinak. Měsíc je stvořený ze snové matérie, která je schopná oživit téměř cokoliv.
Navazuje přímo na Když stíhačka nestíhá
"Víc už nevím. Katapult mě vystřelil z letadla pryč."
"To mi chcete říct, že to jako udělal sám od sebe?" nedůvěřivě si mě prohlížel armádní vyšetřovatel.
"Přesně tak to říkám."
"Jak si to vysvětlujete?"
"Nevím... Že by chyba v softwaru?"
"Letadlo za sedmdesát miliónů dolarů takové chyby nemá!"
"To ať řekne černá skříňka!" ohradil jsem se.
"Uvidíme..."
"Máte ji, ne?"
"Ehm..."
"Tak máte ji?"
Armádní vyšetřovatel nervózně polkl.
"Tak sakra chlapi, jak to, že ji ještě nemáte?"
"Protože se nám to letadlo ještě nepodařilo chytit!"
"Co?"
"Jo, prostě si poletuje tam venku."
"A kdo ho pilotuje?"
"To nám řekněte vy!"
Při kolizi Měsíce se Zemí se ukázalo, že je všechno jinak. Měsíc je stvořený ze snové matérie, která je schopná oživit téměř cokoliv.
Navazuje přímo na Když stíhačka nestíhá
"Víc už nevím. Katapult mě vystřelil z letadla pryč."
"To mi chcete říct, že to jako udělal sám od sebe?" nedůvěřivě si mě prohlížel armádní vyšetřovatel.
"Přesně tak to říkám."
"Jak si to vysvětlujete?"
"Nevím... Že by chyba v softwaru?"
"Letadlo za sedmdesát miliónů dolarů takové chyby nemá!"
"To ať řekne černá skříňka!" ohradil jsem se.
"Uvidíme..."
"Máte ji, ne?"
"Ehm..."
"Tak máte ji?"
Armádní vyšetřovatel nervózně polkl.
"Tak sakra chlapi, jak to, že ji ještě nemáte?"
"Protože se nám to letadlo ještě nepodařilo chytit!"
"Co?"
"Jo, prostě si poletuje tam venku."
"A kdo ho pilotuje?"
"To nám řekněte vy!"
Páťa nemá rád, když na něj cestující mluví. Dělá všechno pro to, aby si ho nevšimli. Jezdí zásadně „na tankistu“, ve smyčkách nevylézá z vozu a když je přece jen konfrontován, značně ho to zneklidňuje.
Páťův nejhorší den u tramvají se odehrál jednoho vypečeného dubna. Jeho linka byla z důvodu několika mimořádných událostí třikrát odkloněna, až nakonec zůstala stát v Korunní za špatně zaparkovaným automobilem.
„Proč stojíme?“
„Prosim vás, kdy pojedeme?“
„Jak se dostanu na Palmovku?“
„Zavoláte odtahovku?“
„A co teda uděláte?“
„Policajti by nepomohli?“
„Jak daleko je to odsud na Floru?“
Páťovi zacukalo oko.
„Hergot, vypadám snad jako Google?“
Myslím, že už jsem to tu jednou vysvětloval, ale opakování je matka moudrosti. Jízda "na tankistu" znamená, že řidič sedí téměř na podlaze a má staženou sluneční clonu, čili je pohledem cestujícího prakticky nezachytitelný.
Nenárokuji si body, tahle drabble je zadarmo.
*
Jak víte, měl jsem kdysi jeden takový úlet. Thor se k němu občas rád vrací, protože nemá rád, když něčemu nerozumí. A on nerozumí téměř ničemu.
“Můžu se tě na něco zeptat?” je ta nejhorší otázka na světě. Zvlášť když jí položí můj jednoduchý bratr.
“Právě ses zeptal,” odseknu.
Thor si chvilku rovná v hlavě kolečka, a pak vyhrkne:
“Loki, jaký to… bylo?”
“Jaký bylo co?”
“No… však víš…”
“Nevím. Co myslíš? Dnešní ráno? Včerejší večeři?”
Samozřejmě vím, co se probírá na chodbách paláce. Asgarďané, zvědaví jako stádo opic.
Vadí mi ta pozornost?
Ale ne.
Potíž je ta, že si téměř nic nepamatuju. Byl to tenkrát ve stáji dost divokej večírek.
“Bratře můj nevlastní,” přátelsky poplácám Thora po rameni. “Proč se prostě nezeptáš rovnou toho koně?”
Pozvedl svůj hlas hebrejsky a pravil: Akhrabrami Metasfin, Adōnai, Elōei, Lamebtō, Azaēl, Korfēn, Fauthiou, Baroukh, Khattai, …
To jest: Bože, který sedíš na voze cherubim, plujících vzdušnou drahou. Bože, který jsi v nezměrném světle … Udělej veliký zázrak. Jako jsi vyslyšel svého služebníka Mojžíše na poušti a ukázal mu po dlouhém čase Josefovy kosti, i teď nám ukaž svůj skrytý poklad, místo, kde se nachází tvůj kříž. Učiň, aby vystoupal kouř vzhůru! Abych sám také uvěřil v Krista, kterého ukřižovali, protože jinak jsem v * a ta strašná fúrie, co mne pořád vyslýchá, kde je schovaný kříž, mne nechá v téhle jámě navěky …
Modlitba Judy Kyriaka je součástí jedné syrské legendy o nalezení kříže (asi 6. stol.): když se matka císaře Konstantina Helena, drsná to žena, vydala hledat ostatky, snažila se v Jeruzalémě přimět židovské učence, aby jí ukázali místo, kde se nachází ztracený Ježíšův kříž. Juda (který později po obrácení přijal jméno Kyriakos) byl jeruzalémský Žid, v jehož rodině se prý předávala tajná tradice o kříži. Po týdnu v jámě, kam ho Helena uvrhla, se stal ochotným kříž najít, a pronesl tuto modlitbu. Kouř z kadidla klesl a označil tak místo, kde kopat (mělo to být pod Venušiným chrámem). Juda byl nakonec úspěšný až moc a vykopal kříže tři, načež nastal problém, který je ten pravý; byl vyřešen způsobem, že všechny byly postupně přiloženy k mrtvému, jehož pohřební průvod šel náhodou kolem; ten, který ho nakonec oživil, byl uznán jako ten Kristův.
Koptská magie modlitbu vyňala z příběhu a používala nejspíše k více účelům; toto je část verze, která se zachovala napsaná na dřevěné tabulce jako Pap. Vat. Copt. 7 ve Vatikánské knihovně. Ta nesrozumitelná část na začátku měla být hebrejský originál, to ostatní překlad. Přiznávám, že po „protože“ to pokračuje trochu jinak … ale kdo ví, co ten Juda nakonec v té jámě povídal, obzvláště, když to bylo hebrejsky:)
Více viz https://en.wikipedia.org/wiki/Judas_Cyriacus
a obrázky http://www.travelingintuscany.com/art/pierodellafrancesca2.htm
Chronologicky navazuje na drabble Atentátníci.
Inspirací bylo slovo „křížový“, kříž se totiž latinsky řekne crux (2. pád crucis) a od toho je ke Crucio opravdu velmi blízko...
Crucio. Otázka. Odpověď. Crucio.
Crucio. Otázka. Odpověď. Crucio.
Občas originálnější mučící kletba, aby se to neomrzelo.
Crucio. Otázka. Odpověď. Crucio.
„Hej, Fabiane!“ zavolal z jednoho rohu výslechové kobky Gideon. Hlas měl vyřvaný, přes krev v očích neviděl a svou ledovou moč cítil víc než vlastní prsty.
„Co?“
„Jsme tady jako v sendviči...“
Anekdotu přerušil preventivní Cruciatus od jednoho z Moodyho podřízených pod visícími. Gideon se po další várce řevu rozkašlal, ale odmítl porážku.
„V cruciatovém...“ Krvavý flus. „V cruciatovém sendviči!“
Fabian se rozesmál. Bolelo to jako kousnutí hrabáka. „To víš, že jo, ty kebabe.“
Crucio. Pak salva křečovitého smíchu. Crucio.
"Nechce ani na krátkou procházku po parku! Doufala jsem, že by mi mohl vyprávět své zážitky z cest po Asii," skuhrala slečna Therese rozladěně.
"Jistě si najde čas třeba zítra," odvětila Marianne mezi péčí o drobotinu.
"Nenajde. Dělá mrzouta a stěžuje si na bolest v kříži."
Marianne sykla a Susan se po tváři prohnal výraz bolestného soucitu. Jejich mladá přítelkyně takovou reakci tak docela nečekala.
"Copak si nevymýšlí? Tak starý přece není."
"Bez ohledu na věk, má milá, bolesti tohoto typu bych nyní, kdy jsem je zažila na vlastní esíčka, nepřála ani podezřelým z vážných zločinů u výslechu," oponovala Susan.
Drabble se odehrává v době, kdy v Anglii vládl Vilém III. Oranžský a vyhnaný král Jakub II. se ukrýval v Irsku.
Nekrčila se v cele jako jiné, které chytili. Ne, ona měla svou hrdost. Nenechá se srazit na kolena. Neudělá Kirklandovi tu radost.
Kroky na chodbě. Hlasy.
Do cely vzápětí vešel blonďák v pirátské uniformě. Ostražitě ji pozoroval, čekal úskok od té jedovaté zmije.
„Co jste plánovali? Vím, že to víš,“ přiblížil se.
„Táhni do nejhlubších pekel, Kirklande,“ plivla mu do obličeje.
Setřel si slinu. Žena, před ním, ho deptala dlouhá staletí. Nepromarní šanci. Ukáže jí, kdo je tu pánem. Sáhl po biči u pasu.
„Mělas vážit slova, Irsko. Je čas na křížový výslech,“ neblufoval. Rozvinul nástroj.
Zbledla.
Svistot biče.
Křik.
Postavy: Arthur Kirkland (Anglie), Lara Derthová (OC, Irsko)
