DMD č. 2. pro 2. 4. 2022. Téma: Křížový výslech

Stáli jsme před chalupou, ryk od táboráku vzadu se k nám nesl pokojně a zvolna. Nádherná letní noc. Od rybníka skřehotaly žáby. Zapnul jsem vapík a pokoušel se o dokonalej kroužek. Ondra se sehnul ke kotěti, co se odněkud přišouralo a šplhalo mu na botu.
"Nojo, no," zabručel. "Mohlo to být i horší."
"Mohlo. Nemůžem čekat, že nás hned přestanou vyslýchat. Nebejt ženatej je tu prostě divný."
"Zvyknou si."
"Třeba ti nakonec přestanou nabízet Jaruš."
"Jo. Jsem špatná partie."
"Vole," zasmál jsem se a podal mu ruku. "Hlavně JSEŠ ženatej. Nebo něco takovýho."
"Pojď se projít. Voda bude jako kafe."

Ztratit se nepozorovaně by se mi nejspíš povedlo nedržet v rukou půlmetrový pohár pro vítěze a šek na dva miliony dolarů podepsaný samotným mistrem Negreanem.

„Počkejte!“

Zašklebil jsem se a následně se pomalu otočil.

„Jak jste mohl vědět, že přijdou kříže?“

„Nevěděl jsem to.“

„Proč jste tedy vsadil tolik? Nebyla to od vás hloupost?“

„Byla“, přiznal jsem ještě nenuceněji.

Upřímnost někdy odzbrojí i, jak říkají jistí vrcholní představitelé mé rodné země, novinářské hyeny.

„Přeji pěkný den," zakončil jsem výslech s plachým úsměvem.

Že stejně jako při poslední hře tisknu v ruce malý křížek, jsem si mimoděčně uvědomil až na odchodu.

Vpadl do místnosti a vrhl se k posteli.

„Jak vám je, pane?“ vyhrkl a hned si uvědomil, že je to hloupý dotaz.

„Nebolí vás něco?“ snažil se to vylepšit, ale byl si jistý, že se mu to nepovedlo.

„Jak jste to dokázal?“ vytryskla z něho otázka, nad kterou si už týdny lámal hlavu.

„Omlouvám se, to teď není podstatné. Nepotřebujete něco?“ pokusil se změnit téma a vyčkávavě druhého muže sledoval.

„Profesor Snape nemůže v tuto chvíli mluvit, pane Pottere,“ ozval se za ním přísný hlas profesorky McGonagallové, které si do teď vůbec nevšiml. „Budete muset váš výslech odložit na později.“

Standa Láník seděl ve strohé místnosti. Čekal výslech. Čekal bezhlavé surové rány. Ale tohle...
„Máte na výběr.”
Strnule zíral na fotografie. Byl na nich on. A jeho bývalý spolužák.
„Nemáme na to celý den,” řekl muž a potáhl z cigarety. Standa se málem ironicky zasmál. Buď se stane jejich prodejnou děvkou a bude skákat, jak oni pískají. Nebo se to, dřív či později, všichni dozví. Babička bude hrozně zklamaná. Jeho herecká kariéra bude v tahu. A pokud se někomu znelíbí, jako špinavá buzna z kriminálu ani nemusí vyjít živý. Pěkný výběr.
Zavřel oči a dlouze se nadechl.
„Musím něco podepsat?”

"Jestli myslíš, že mě utaháš, pleteš se. Mám čas. Moře. A ty zůstaneš tady, dokud neřekneš, co chci slyšet."
Strážník Lvíček práskl dveřmi. Zatraceně! Musí zůstat profesionální, nebo to u Hlídky nikam nedotáhne.
"Nevěřte nikomu," nabádal je seržant Navážka. "Každý lže, i vy sami sobě."
Snažil se. Vždycky měl alternativní vysvětlení, přemýšlel, jaký nekalý důvod někdo mohl mít pro cokoliv.
Všechny důkazy vedly k tomuhle kusu horniny. Mlčícímu sviňákovi, co ani nepípne.
Začínal se bát, že chytil nepravého.
Ale... měl přece své zásady!
Jenom proto, že něco vypadá jako pouhá halda kamení, nemůže přece hned uvěřit, že to není troll!

Na palubě vzducholodi jsou všichni jako velká rodina. Dvojnásob když se nalodí kapitán. Pak se totiž veškerá pozornost obrací hlavně k němu. A s tím přichází salvy otázek. Občas zapeklitějších. Občas až příliš podivných.
,,Kapitáne, co když nám zase dojde šťáva?" Strojní důstojník útočil na první dobrou.
,,Tak šetřete. Budeme plachtit na větru."
,,Kapitáne! Kam se nám ztratily záložní padáky?" Křičela první důstojnice.
,,Obraťte naruby podpalubí."
,,Kapitáne, co mam dělat s tím chameleonem?!" Přidal se plavčík Willy.
,,Kde jsi vzal chameleona, hochu?" Kapitán se zarazil.
,,Seržant Brigs ho vyměnil za koření."
Kapitán se zamyslel.
,,Ubytuj ho v kajutě místo Brigse."

Starý Křižák snoval svou podvečerní síť, tu, do které zachytával kapky rosy. Nejprve paprsky, pak je ve spirále vyplétal v meditativním tempu. Mlčel a poslouchal. Slyšel zpěv i slzy, naslouchal radostem i smutku, jeho síť unesla i břemena velmi těžká, takže zvládl přebrat bolesti druhých.
Ledňáček za Křižákem chodil rád, život na rybníku byl plný spěchu, zatímco mezi pavučinami se čas natahoval téměř k zastavení. Na rozdíl od jiných návštěvníků Ledňáček většinou mlčel a pozoroval magická vlákna.
Právě v tichu našli malý Ledňáček a starý Křižák společnou řeč.
"Děkuji, že jsi mě zase vyslechl," zašuměl Ledňáček a odešel do soumraku.

„Proč je voda nahoře a mraky dole? Co je to ta vnější a vnitřní síť? A proč jsem žádnou neviděla? A proč jsem suchá, i když jsme běžely vodou?“
„Voda a mraky jsou naopak kvůli vnitřní síti. Po té teď chodíme. Kde je silná, unesou i naložený vůz. Ale kde je slabší, neunesly by ani tebe. Propadla bys rovnýma nohama do spodní části vnější sítě. Ta udržuje Rubovku oddělenou od zbytku světa. Její spodní část je hluboko pod námi. Když se do ní propadneš, přemístí tě někam daleko. Sítě jsi neviděla, protože jsou magické. A proč jsme suché, to nevím.“

Než farmářka rozjela kariéru na statku, pracovala jako sestra v urgentní medicíně. V době Covidu chodila vypomáhat na večerní směny do nedalekého Hospicu, kde onemocněla většina personálu a polovina klientů.
Probírala s dětmi, kam chodí a co tam dělá. Otevřeli otázku paliativní péče, léčby bolesti a téma opiátů. Děti se živě zajímaly a tak mohli společně povídat o potřebnosti takových zařízení, kde důstojnost, empatie a smíření nejsou prázdné termíny.
Ještě, že děti zůstávaly doma na distanční výuce, jinak by brzy dveře statku vyrazila policejní zásahovka a farmářka by putovala rovnou k výslechu.
Děti prohlašovaly: ,,Maminka po večerech rozdává lidem drogy!"

"... mý bratři, proto berte na vědomí, že zkušenost nás učí následující: mučený ve svých bolestech se přizná k čemukoliv, co navrhnuto mu je. Jeho slova mohou škodit nezúčastněným a jeho přiznání pravdivé nemusí býti.
Ukládáme proto: Aby obviněný mohl být mučen, musí důvěryhodné důkazy být podány a všichni svědci vyslechnuti. Pokud se nalézají pochyby či obviněný odvolat se může, k mučení se nepřistoupí.
Dále se vyhlašuje, že den po mučení může obviněný své přiznání si přečíst a pokud vezme svá slova zpátky, bude za nevinného považován a odškodněn, jak zákon říká..."

Zapsáno perem Diega de Deza, léta páně 1500, Španělsko