DMD č. 4. pro 4. 4. 2021. Téma: Soumrak soumarů

„Konstantin Alexejevič Volkonskij,“ představil se jaksi překotně, jako by nebyl zvyklý své jméno říkat nahlas. Judita si povšimla, že má hezké rty. A plaché oči. Modré, možná zelené?
„Já jsem Judita,“ nabídla mu ručku. „Sternová.“
Konstantin Alexejevič na okamžik zaváhal, pak učinil zadost etiketě a nabízenou končetinu poctil letmým polibkem. „Máme tu drožku?“
„Půjdeme pěšky!“ vyhrkla mladá dáma.
„Ale má zavazadla...“
„Pošleme je napřed. Bydlíme blízko. A já nejsem žádný soumar.“
„Soumar? Prosím?“
Judita se zarazila. „No, soumar, to je... za soumraku se jich spousta vyrojí, víte? Tak jdeme.“
Rychle se otočila, protože cítila, že je rudá až za ušima.

Všichni za sebou měli náročný den.
Rozhovory s pozůstalými nebyly nikdy snadné. JJ se cítila, jako by v rukou odnosila metrák cihel.
Bylo už pozdě. Bohatě osvětlená ulice hluboko pod ní jí dodala trochu klidu. Byla vděčná za pokoj ve vysokém patře. Cítila se bezpečněji, než v přízemních apartmánech.
Podívala se do zrcadla. Z profilu pořád nebylo nic znát. Vzdychla. Nebude to moct tajit věčně. Chtěla to Willovi říct o Vánocích, ale teď nevěděla, jestli je vůbec budou moci strávit spolu. Nemůže sedět u krocana, když venku pobíhá taková zrůda.
Schoulila se pod peřinu. Doufala, že se alespoň trochu prospí.

Harry Potter se stal uznávaným bystrozorem, ale jeho nová sláva za sebou vlekla chmurný stín. Cítil své břemeno, tíhu svého osudu a předurčení, jako Atlas svět na svých ramenou, a ta ho pomalu stahovala jako soumrak den.
Měl krásné děti, na které byl patřičně pyšný, ale vztah s Ginny začínal vyčpívat, ztrácel pouto nevyhnutelnosti, které je po válce ještě víc sblížilo. V letech míru je spojovalo čím dál méně věcí.
Jeho žena jen den po dni pozorovala, jak se domů vrací čím dál vzdálenější nejen jí, ale celé rodině i přátelům.
Harry Potter měl pocit, že na světě zůstal sám.

Každá matka je soumar, o tom žádná.
Já mám ještě muže na home office, to je jako další dítě.
Vstát, nakrmit dítě, nakrmit kočky, muž se krmí sám. Zatopit. Pohádat se o záchod.
Nakrmit. Začít vařit dva různé obědy, ideálně na mužem předepsaný čas.
Nakrmit oba. Dítě uspat. Dvě hodiny na úklid, prádlo a nádobí. Procházka, ideálně pěšky i kočárkem.
Nakrmit, udělat něco na zahradě.
Vykoupat, nakrmit, nakrmit muže, znovu uklidit.
Dítě během dne milionkrát přebalit a stotisíckrát převléknout.
Dát dítě spát.
No a pak bych šla do hospody. Zavřeno. A posledního lahváče třímá ruka mužova. Tak padnu na hubu.

Chodilo jsem po dvorku a hledalo tu největší, nejtlustší a nejchutnější žížalu, která existuje. Žádná z těch, co jsem našlo, ale nedosahovala velikosti a vábnosti té, co jsem našlo před chvílí a na oslavu svého úspěchu ji sezoblo. Přišlo mi to celé jako nesmysl, proč si nemůže Medovník najít nějakou žížalu sám, to mu ji mám nosit jak nějaký soumar? Začalo jsem naštvaně brblat.
Přišel soumrak, nebo mi to tak alespoň připadalo, pak jsem se otočilo a spatřilo Medovníka, tyčil se nade mnou a vypadal velice naštvaně, budu muset doufat, že to není tím, že slyšel, jak jsem ho pomlouvalo...

Když Alžběta vzala Brandy poprvé do auta, byla napjatá – jak bude drak fungovat s moderními technologiemi?
Brandy byla nadšená – tolik se toho uveze, aniž by si jeden namáhal hřbet!
Hledaly způsob, jak pohodlně cestovat. Nakonec Brandy seděla na předním sedadle, spáry se opírala o palubní desku, a s chutí sledovala provoz. Alžbětino upozornění na airbag ignorovala.
Potíž byla s dračím ocasem – když jím Brandy vzrušeně mávla směrem ke středu vozu, přehazovala řadicí páku na neutrál. Řešení našly v krizové komunikaci.
Zádrhel byl jinde. Brandy milovala předjíždění a neměla pochopení pro pravidla, což vedlo k vzrušeným diskuzím.
Zbytečným.
Predátor zůstane predátorem.

„Tak se rozehřejeme! A zřetelně aritkulujeme!“

A už je to tady zase. Klasický cvičení řeči, který mě spíš víc poplete.

„Popocatepetl. Strč prst skrz krk. Královna Klára na klavír hrála. Pudl prdl pudr.“

Chtěla bych vidět takovýho pudla. Nebo někoho, kdo strčí prst skrz krk. To jako, že tam má tu díru? Jako že moc kouřil?

„A rychlejc!“

Bubbling bumbling band of baboons. Jak je to česky? Parta pitomých potácivých paviánů. Radši bych si dala alphabet aerobics

„Něco novýho! Soumrak soumarů! A rychle!“

Co to je soumar, ty vole?

„Několikrát za sebou!“

Soumrak soumarů, soumrak soumarů, řekni to, pojď.

„Somrák.“

Bylo kolem poledne. Jaroslav L., Marek P. a Olina Z. seděli v kabinetě za školními sbírkami. Hostitel dával právě vařit vodu na čaj. Kolegové si zatím povídali. Od posledního výbuchu poltergeistí kreativity uplynulo již několik týdnů, možná proto se hovor stočil k pohádkám.
"Ten můj vnuk je zvláštní dítě. Když mu vyprávíš pohádku, neusne, musíš mu číst Shakespeara. Ideálně Hamleta," posteskla si Olina. Jejímu vnukovi byl právě rok.
"Zkus pozvat Daniela. Umí skvělé pohádky, tu o tom Jak vodík s kyslíkem ke štěstí přišli moji kluci milují. Nebo jim vyprávěl o soumraku soumarů a měl neskutečný úspěch," doporučoval jí Jaroslav.

„Není kouzelník, a ještě mrzák,“ ohrnul rádce ret a opovržlivě si prohlížel Kasandra, těžce se opírajícího o pravou nohu. Vzápětí se však osopil na vojáky. „Proč jste ho ještě neodvedli pryč?“
„Našli jsme u něho tohle,“ vytáhl první z vojáků něco z kapsy. Paull ze svého úkrytu zahlédl lesk jednoho z Kasandrových akkarových přívěsků.
Rádce si šperk z vzácného kovu se zaujetím prohlížel. „To ovšem mění situaci. Odveďte ho do západního křídla.“
Víc Paull slyšet nepotřeboval. Když se cestou z hradu prodíral mezi karavanami se soumary a vzácným zbožím, stmívalo se. Tuhle novinku ale musel donést do taverny ještě dnes.

Zilvar ve škole nedává pozor, naopak vyrušuje, ale říká, že jeho tatínek vyrůstal v chudobinci, pročež on to má v suchu. My s ním ale chodíme, protože vymýšlí bezva lumpárny a ničeho se nebojí. S kým vůbec nechodíme, to je Arnošt Pleva, který koktá a děsně u toho plive, a Ota Soumarů, jehož tatínek dělá u metařů, pije kořalku a byl i v kriminále. Soumarovi dřív měli fabriku. Můj tatínek jednou říkal, že jako malý u nich několikrát byl a koho by to prý tenkrát napadlo. Načež mě maminka poslala dělat úkoly a tatínkovi vynadala, ať tohle přede mnou nevykládá.