Statek je rodu ženského

Svíčky dohořely. Kyvadélko smutně leží mezi prázdnými sklenkami. Alex hledí do prázdna. Bibi popotahuje, Darja krouží mokrým prstem po okraji skleničky. Sklo zakvílí, Punti zakňučí a přitiskne se k Darje.
Maruška, oči jak angorák, se otřese.
"Darjenko," řekne tiše a podívá se na šéfovou. "Když jsi mě potkala, zhroutil se mi svět. Teď mám, co jsem neměla. Domov, přátelství, práci, úctu. Nic mi nechybí, po ničem se mi nestýká. Není pravda, že líp už bylo. Líp je zrovna teď. A ještě bude."
Tři páry očí hledí užasle na Marušku, stojící uprostřed místnosti a zářící podivným světlem.
Má pravdu.
Nevzdají to.

„Asi už bych se nechtěla vrátit…“
„Odešla jsem jen s kabelkou, nechala jsem mu všechno…“
Světlo svíček se marně snaží naředit tmu. Malé kyvadélko, které přinesla Bibi, koluje mezi ženami, jeho cestu provází cinkot skleniček.
„Co radí mně? Rozvod?“
„Potkám ještě někdy někoho, s kým mi bude dobře?“
Kyvadélko se vychýlí doleva, doprava. Na lidské city nedá.
„Nevěřím tomu, ale… budu ještě šťastná? Co myslíš?“
„Jsem tu už dlouho, neměla bych odejít? Žít svůj vlastní život?“
„Kdy vlastně přijde to… štěstí? Nebo… už bylo?“
Kyvadélko se vychýlí doleva, doprava. Štěstí? Copak má ještě víc udělat, aby ho kolem sebe viděly?

„K Puntimu se nepřiblíží ani na krok! Co když má blechy? Nebo co já vím, nějakou kozí nemoc!“
„Dobře, Darjo,“ Maruška by slíbila cokoli. „Zavřela jsem ji na horní zahradu, tam se za ní pes nedostane.“
„Punti má jiný názor,“ podotkne suše Alex. „Zrovna jí otevřel vrata a žene ji do stráně. Počítám, že tak do pěti minut ji skolí.“
„Punti!“ Maruška vyrazí ze dveří. „Nech Lidušku!“
„Možná bys to měla otočit, Maruš,“ uchechtne se Bibi. „Teď žene Liduška Punťu. Hele, přeskočila i plot!“ Otočí se k Darje. „Neboj. Jestli měla blechy, už je nemá. Už jsou oba v rybníku.“

„A bude se jmenovat Liduška,“ pípla Maruška.
„Cože?“ vyvalila oči Darja. „Kozu? Všechno tu zničí! Ožere stromy!“
„Nene,“ hlesla Maruška. „Bude se pást na stráni, tam, co se to nedá posekat… Bude užitečná! A udělám kozí sýr! S brusinkama bude skvělý!“
„Kozu s brusinkama?“ zvedla Alex oči od knížky. „Jste se zbláznily? Koza smrdí!“
„Já bych si dala radši jehněčí,“ přidala svou trochu do mlýna Bibi. „Kozy nejím!“
„Ale kozí mléko je zdravé! Taky můžu vyrobit tělové máslo! Pleť po něm omládne a zjemní!“
„Omládne se po něm, říkáš?“ převalila slovo omládne na jazyku Darja. „Výborně! A bydlet bude kde?“

„Co to tady šustí?“ Maruška zkoumavě naslouchá.
„Dělám si pořádek v papírech.“ Alex u stolu přehazuje dokumenty sem tam.
„Ne, to je něco… Holky! V koši je myš!“
„Blbost, držím ji v ruce.
„Mrká na mě!“
„To bude Darji, má optickou.“
Maruška jihne: „Ne, živá! Šedá! Nádherná!“
„Bibi! Okamžitě vypadni z mýho stolu a přestaň mi tancovat v rešerších!“
„Vodneste to hrozný zvíře! Nesnáším krysy!“
„Bibi, seš normální? Rozšláplas mi myš!“ Alex zvyšuje hlas.
„Uááá! To jako další???“
„Další nemám a touchpad nesnáším!“
Bibi zavříská: „Punťo! Pocem! Chyť ji!“
„Ježíšmarjá! Von se jí bojí taky! Slezte mi ze stolu, VOBA!“

Ponořil se do chladivé vody a slastně vydechl.
"Pane! Tohle je náš rybník!"
„Páni! Rybník s rusalkou? Boží!"
"Běžte pryč, prosím!" Maruška zoufale sledovala přibližujícího se plavce. Moc dobře si vybavovala, že než vklouzl do vody, shodil ze sebe všechno – ale opravdu ÚPLNĚ VŠECHNO!

„Okamžitě vypadněte!" Hlas přicházející Darji šlehl jak bič. "Vraťte se ke svýmu bagru, jasný?"
"Pani…" plavec začal šlapat vodu, "to je kombajn, víme?"
„Ven!“
"Hele ženský, dokud mi nedonesete voblečení, co mi sebral zřejmě váš pes - pokud je to tele, co támhle běží s mýma trenkama, pes - na kombajn nejdu. Víte, jak ty blbý vosiny štípou?"

Milá Bibi!
Nade mnou navrženou branou, tak úžasnou a ručně vykovanou (nemluvě o tom, že z kvalitního materiálu), by zajásalo každé děvče. Tak už se konečně přestaňte vzpírat a dohadovat a nebuďte tak strašlivě paličaté. Nechte si poradit od odborníka (ano, myslím tím sebe a odmítám o tom diskutovat), takže proč společnou řeč najít nezkusíme?
Podívejte se, v klidu v křesle, ještě jednou na to.
Překreslil jsem ten návrh, už asi po dvacáté, ještě. Nenuťte mě to dělat ještě jednou. Některé věci však nejdou vyřídit na dálku, musíme je domluvit spolu.
Doufám, že vše klapne a vrata budou skvělá, Lukáš.

„…Tohle už znám,
že z mých předsevzetí je cár,
stačí milostných slůvek pár.
Jeden pohled a už lásky zvon.
Duní v mojí hlavě jak amplion!“

Alex rozrazila dveře: „Už je tam zas zavřená a huláká!“
„To si zas dneska hlavu neumyju,“ vzdychla Darja.
„Ale proč zrovna tam?“ řekla nešťastně Maruška. „Puňťa je celý nervózní. Nechce chodit ven.“
„Proč?“ podivila se Alex.
„Musí projít kolem.“
„Aha. Hele, v úterý má ten jejich spolek premiéru, to už vydržíme!“
„Až v úterý? Co si počneme? Je tam zamčená od rána do večera – proč proboha jediné místo s pořádnou akustikou musí být naše koupelna?“

„Bibi, jak to vypadáš? Vždyť jsi úplně...“
„Namolo... namalo… zmalooo...“
„Vožralá. Kvůli Lukášovi?“
„Jakej Lukáš? A jo. Neee. Jinej blbec… říkal, že nic neumím… ale já umím všecko. Třeba po tomdle trámu… přejdu celou stodolu.“
„Bibi, po tom ne, ten je krátký. Potřebuješ rozmach.“
„Co blbneš, Alex?“ vyděsila se Darja.
„Vím, co dělám, pod tím dlouhým je seno, hodně sena.“
„Ale to je připravené pro srnky, načechrané, voňavé,“ zlobila se Maruška.
„Právě.“

Bibi ztratila rovnováhu přesně v půlce.
Buch.
„Podívejte, jak je zválené. Teď nebude srnkám chutnat!“ lkala Maruška.
Alex nakrčila nos: „A zdá se, že už není ani voňavé.“

"Soaré? Nejedu nikam, zbláznil jste se?" Darja práskne telefonem. "Bože! Co to má znamenat?"
Maruška pípne: "Já už brala podobné telefony tři. Jeden chtěl, abych s ním jela na Karlštejn, druhý na premiéru muzikálu a třetí na večeři s firmou. Proč volají sem?"
„Holky, viděly jste to?“ Bibi vletí do kuchyně jako velká voda. „Vzadu u silnice stojí nějakej návěs a na něm obrovskej poutač – ESKORTNÍ SLUŽBA KRÁSKY Z VENKOVA! A naše telefonní číslo! Budem si přivydělávat eskortem?“
„Cože? Někomu vadíme, nebo co?“ rozčílí se Darja. „Jdu to servat!“
„Ale proč?“ podiví se Bibi. „Vždyť to mohla bejt docela sranda!“