Bible

Stále stejná a stejně pokaždé nová.
Slova Tóry, pečlivě zachovávaná a přepisovaná po celé generace.
K poučení, k nasměrování, k posvěcení.
Kolik toho v nich bylo skryto?
Dost na to, aby v každé generaci odhalili další kousek.
Když nad ní přemýšlíte dnem i nocí, jak vás nabádají proroci, přijdete na spoustu různých výkladů.
Některé jsou hodné předání dál.
Některé vysvětlují historický kontext, některé ozřejmují lingvistiku, některé slouží budování a upevňování tradic.
Ne všechny spolu souhlasí, ale jen v diskuzi lze dojít trochu blíže k pravdě.
A i když se starší často zdá moudřejší, novější na něm staví a rozvíjejí ho.

"Vyvolte si tedy dnes, za kým půjdete. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu!"
Vůdce-dobyvatel nechal svá slova viset ve vzduchu nad táborem, ještě dlouho poté, co opustil shromáždění.
Jejich ozvěna bude v uších neposlušného národa zavěšená dlouhá desetiletí. Pokaždé znovu se v každé generaci ozve se stejnou palčivou urgentností.
Vyvolte si *dnes*. Ne zítra, ne příští týden, ne na Nový rok.
Ještě dnes.
Druhá část - vyznání - bude zdobit stěny domů, třepotat se na praporech ve větru, shlížet z cedulí a billboardů.
Rozhodnutí vystavené na odiv, stvrzené tím, že je všem na očích.
"Budeme sloužit Hospodinu, protože to je dobré."

Z pod kamenného prahu prýštil pramének. Stékal dolů ze schodů jako tenoučká stříbrná stužka. Neztratil se v písku pouště, ale zázračně nabýval na síle a brzy už poskakoval mezi kameny malý potůček a začal vesele zpívat. Nejprve jemně potichoučku, postupně přibývaly další rozpustilé zurčivé hlasy. A kolem vody vše rašilo, i ratolesti se začaly odívat lupením. Do postupně rozkvétající zahrady se slétalo ptactvo a připojovalo se k chvalozpěvu. K bystřině přicházely laně i jiná stvoření. Na stromech zrálo všeliké ovoce. Klidná hluboká řeka byla plná ryb.
Velebný chvalozpěv přecházel v jásavé Aleluja.
Pramen života přinášel radost, obživu a uzdravení všem.

Voda znamenala život.
Putování do Země zaslíbené vedlo od k pramení, od studně ke studni, od oázy k oáze.
- dřív, než vykročili do pouště.
"Spory o vodu a pastvu mezi pastýři jednoho z nás pošlou k hříšnému městu."
"Ta, která napojí velbloudy, bude ženou pro mého pána."
"Sám jsem pro její stádo odvalil kámen z napajedla, protože jsem se zamiloval. U posledního potoka před 'domovem' jsem pochopil, že tenhle boj nemůže být můj."
"První Massa a Meriba byla zkouškou, v níž jsem obstál. Stejně tak Mara. Druhá Meriba v poušti Šín mi přinesla smrt předtím, než národ překročí hraniční řeku."

Hbité ruce roztáčejí vřeteno, zasazené v kameni. Jemné prsty kontrolují sílu vlákna. Vlasy paní domu na hlavě skloněné k práci září ve světle lojových svíček.
Kozí a velbloudí srst.
Tvrdé a krátké chumáčky bylo potřeba přemlouvat, aby se staly použitelnými vlákny. Poskytnou teplo jako plášť, pohodlný spánek jako podložka, skryjí před nepřízní počasí jako stanové plátno.
Vlna.
Čistá, jemná, i na cestě v poušti. Ochotně se stane oděvem, který tě bude zdobit i chránit, hřát i chladit.
Len.
Nejjemnější vlákno, jedno z pozitiv, které si odnesli z Egypta. Skryje tvou hanbu, abys mohl přistupovat k oltáři. Poslední laskavost, pro mrtvého.

Vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, říká apoštol Pavel.
Někdy není tak jednoduché odhalit, co vlastně je přímo před námi.
Někteří proto mají zato, že není jen jedna, ultimátní pravda.
Ale možná je to tak, že je, a skládá se ze spousty fazet, jako drahokam... a záleží jen na tom, ze které strany na ni nahlížíme.
A možná, když tu "svoji" dáme dohromady s pravdou někoho jiného, dojdeme k nějaké hlubší.
Písmo představuje Pravdu ztělesněnou, kráčející po zemi a vyzývající k následování.
Pravdu, která se nechá přibít na kříž, aby ukázala, že jsou věci, které prostě nemohou být relativní.

Oddělení od sebe časem i vzdáleností.
Jeden vážený v Babylonu, druhý vězněný Římem na ostrově.
Spojení vizemi budoucnosti se věrně chápali pera, aby to, co viděli, zaznamenali, i když pro to neměli slova.
Výklady k tomu doplnili až další.
Symboly pro říše, jejichž vláda přijde v průběhu dějin.
Babylon - orlí křídla na lvím těle, Persie - medvěd se třemi žebry v tlamě, Řecko - čtyřhlavý pardál letící na ptačích křídlech. Řím - ztělesněná hrůza se železnými zuby a deseti rohy.
Symboly pro mocnosti doby konce.
Sedmihlavý pardál s deseti rohy, který se zotaví ze smrtelného zranění - Papežství.
Dvourohý beránek, mluvící jako drak - Amerika.

Jeho údělem byl život mimo civilizaci. Oddělenost pro službu.
Osamělost a askeze.
Nikoli však samota. Nechodil k lidem, ale oni si našli cestu k němu.
Krmil je slovem. Často jim v ústech hořklo, přesto se den za dnem vraceli pro přídavek.
On sám měl za potravu kobylky, bedra přepásaná velbloudí kůží místo líbivých oděvů.
Jako by na něm nezáleželo.
Někteří ho za to chválili, jiní odsuzovali.
Všechno bylo stejně marné, pokud nepřijali to, co říkal a nepohlédli na toho, na koho ukazoval.
Jeho poslední útěchou bylo vědomí, že svou práci dokončil.
Za odměnu mu bylo dáno pohlédnout do očí Spasitele.

První záblesk přišel zcela bez varování. Trvalo několik vteřin, než se mu vrátil zrak. Když se vzápětí zablesklo podruhé, mhouřil oči, ale stejně ho to oslepilo. Hned nato si zakryl tvář paží, takže další proudy světla už neviděl. Zacpat uši si ovšem nemohl a zvuky, které bez zraku nedovedl identifikovat, ho děsily. Zem rachotila tak mohutně, že měl dojem, že ho kamení za chvíli pohřbí pod sebou. Zažil už toho hodně, přesto tiše skučel hrůzou. Pak najednou... ticho.
Chvíli trvalo, než se odvážil otevřít oči. Hrobka byla otevřená. Jsou v svrabu.
*
„Nikdo nám sakra neřekl, že se bude dobývat ven!“

Při psaní měl hlavu plnou obrazů. Obrazů hrůzy a krve. Obrazů lámaných pečetí a sedmihlavých draků.
Odložil pero, protože se mu třásly ruce.
Vzpomněl si na vyprávění o lvech trhajících věrné pro zábavu pohanů a o císaři, který to nařídil.
Pomodlil se a vrátil pero k papyru.
Zde je zapotřebí moudrosti. Kdo tomu rozumí...
"Já teda ne," pomyslel si a pokračoval ve psaní.
...ať spočte číslo té šelmy, neboť je to číslo člověka. To číslo je...
Kolik říkal, že to bylo? Šest set šestnáct, nebo šest set šestašedesát?
"To druhé se bude ostatním lépe pamatovat," rozhodl se a zapsal ho.