DMD Bonus č. 3 pro 14. 4. 2018. Téma: Tma tmoucí - rozhlasová hra

[Praskání ohně]
Nikiás: Jak se tohle stalo? Co tady dělám?
[pauza]
Byl to tvůj nápad! Já byl proti!
[Nikiás se rozkašle a sípá]
Tábor v bažinách... bohové!
[kašel]
Zatraceně, kde jsi? Kde jsi teď, když naši umírají po desítkách?
[dusivý kašel]
Chtěl jsi slavnou válku, tady je! Zima, smrt a smrad!
[povzdechnutí]
Voják : Pane?
Nikiás: Jak jsi tu dlouho?
Voják : Pane, zlé zprávy. Útok se nezdařil. Naši vojáci ve tmě napadli argoské. Mnoho mužů padlo, stovky se při ústupu utopily v bažinách. Sparťani se blíží.
Nikiás Takže zkřížíme kopí se Spartou. Máš radost Alkibiade?!
[Nikiův šílený smích smíšený s kašlem]

David:(vyzývavě) "Vážně to chceš vyzkoušet?"
Pavel: "Rozhodně. Jsem si stoprocentně jistej."
David: "Dobře, ale zhasni. Nemám při tom rád zavázaný oči.
Cvaknutí vypínače.
Zacinkání lžičky v hrnku.
David: "Mícháš kafe v tom modrým šálku. S mlíkem, mám pravdu?"
Pavel: "Jseš vážně dobrej. Teď?"
Zašustění látky.
David: "Tsss, s tímhle na mě nechoď, víš, kolikrát jsem to slyšel? Sundal sis tričko."
Pavel: "Šikovnej. Co tohle?"
Vzdalující se kroky, pak zvuk zipu, neurčité rachtání a nakonec trhnutí suchého zipu a tichounké zašustění.
David: "Taky lehký, vyndal jsi--" (Odmlka)
David (rozhodně): "Ty jsi vytáh z peněženky kondomy!"
Pavel (rozechvěle) "Bingo."
Zvuk polibku

Na pozadí halasný zpěv písně „Jak mi dupou králíci.“ (Vodňaský, Skoumal)
Kluk (10 let): „Spíš?“
Holka (13 let) otráveně: „To se nedá.“
Kluk: „Já slyšim pana varhaníka.“
Holka: „Já i jeho ženu, tam bude půlka kostelního sboru.“
Kluk: „Myslíš, že má ty králíky cvičený?“
Holka: „Kdo?“
Kluk: „Pan varhaník!“
Holka: „Nevim, já bych tu jejich oslavu viděla tak na pochodující bílý myšky. Musej bejt jak děla.“
Kluk: „To by byla legrace jim tam pustit myšku.“ smích „škoda, že žádnou nemáme.“
Holka: „Na to by stačilo i autíčko na klíček.“
Dusot bosých nožek, cvaknutí vypínače a hřmot přehrabávání krabice s hračkami.

Rána
První hlas: Au!
Druhý hlas: Co se stalo?
První: Narazil jsem asi do židle.
Druhý: Proč?
První: Protože jsem ji neviděl.
Druhý: Jak to?
První: Protože je tady tma jak v pytli.
Druhý: Já nic nevidím.
První: Jasně že nic nevidíš, když jsi slepý.
Druhý: Vidím tmu.
První: Tak proč se ptáš, co se stalo?
Druhý: Protože nic nevidím.
První: Říkáš, že vidíš tmu.
Druhý: Ano, vidím tmu.
První: Když vidíš tmu, tak snad vidíš, že je tady tma jak v pytli.
Druhý: Nevidím, co je tady. Vidím tmu.
První: Jakou?
Druhý: Vidím tmu tmoucí.
První: Černočernou?
Druhý: Černou.

ŽENA: Sbohem, manželi.
Je pryč, už jsem se bála, že neodejde. Můj amant František Křižík má totiž továrnu na svíčky a může vyrobit kazovou svíci kdykoli se mu zachce. Zy tmy se můžeme sejít.
SVÍČKAŘ: Konečně si tě mohu obejmout. Tobě se zkazil zrak?
ŽENA: Nic nevidím, je tu tma.
SVÍČKAŘ: Já že máš na nose brýle.
ŽENA: Nenosím brýle, to musí být babička.
MUŽ: Nejsem babička, jsem sousedovic malý Mirek. Maminka mě poslala pro ocet.
SVÍČKAŘ: Kolik je ti chlapče, že máš kníry.
ŽENA: To musí být můj muž.
MUŽ: Ano, jsem to já, přišel jsem ti zatnout tipec.

"Vrať mi to ukulele!" "...V poledne raději zůstaňte doma..."
"Ani za nic."
"Migelín, Mig..." "Miguelin, je to Miguelin."
"Haló, zlato, podej mi ten talíř!"
"Migeulin?"
"Cože? Není tě slyšet. Buďte chvíli potichu! Cože potřebuješ?"
"Říkam, že potř..."
"Musíš se mi poddat! Jsi mým otrokem!"
"Levý okruh v pořádku, zapínám..." "Je to Mig..."
"Hmm, to je ale tma."
"No sláva, to teda bylo. Tady máš ten talíř."
"Sportovec na sedm, M-i-g-u-e-l-i-n."
"...rozjasní vaši tvář..."
"Rovnost všech občanů před zákonem."
"Tak to by šlo, pořádně to tady utáhni, ještě trochu, tak. Izoluj co nejvíc reakční kapaliny. A můžem rovnou na pravej okruh..."

Ticho.
Hlas malé holčičky: "Je tu tma. Tatínek říká, že se nesmím bát, protože strašidla neexistují. Něco šuští ve skříni a občas slyším hlasy. Někdy si s nimi povídám."
Ticho.
Hlas o něco starší holčičky: "Nic nevidím, zavázal mi oči a svázal mi ruce. Nemůžu se pohnout, ale cítím, jak se mě dotýká. Do koutků se mi zarývá roubík, jinak bych křičela. I když vím, že nikdo nepřijde."
Ticho.
Ozve se slabé zaťukání na dřevo.
Hlas zase o trošku starší holčičky (tiše): "Je tu někdo? Všude je ticho a tma. Ležím. Nemůžu se pohnout. Zavřel mě sem."
Dřevo zapraská.
Ticho.

(šustění látky, tiché nadávání)
Scullyová: Doprčic, je tu tma tmoucí a já nemám baterku.
Mulder: Já ti posvítím, Scullyová.
Scullyová: A povíš mi konečně, proč tu v téhle zatracené tmě stojíme?
Mulder: (šeptem) Nesmíme to vyrušit.
Scullyová: Co nesmíme vyrušit?
Mulder: To uvidíš.
Scullyová: (podrážděně) Jak to mám asi vidět, když tu není nic vidět? Kde jsi? Au!
Mulder: Jsi v pořádku?
Scullyová: Zakopla jsem o kámen.
Mulder: Musíš dávat pozor, kam šlapeš.
Scullyová: (výhružně) Muldere...
(tiché kručivé zvuky)
Scullyová: Muldere... něco se o mě otřelo.
Mulder: Neměla by ses hýbat, jinak tě to sežere.
(několik sekund ticha)
(zvuk mlaskání)

Hlas (vyděšeně): Táto? Jsi tady?
Kakofonie hlasů:
- Je tu tma jako v dolech!
- Dávej pozor na jehňata! Žerou mý seno!
- Nešlapej mi na nohu, koňu!
- Prase! Mě kouše prase! Nech mě, prase!
- Pani, strčte si laskavě ten jetel někam!
- Nežďuchejte do mě loktem, člověče!
- Jsem se přerazil vo vovci!
- Nešahej mi na zadek! Prase! Teda chlape!
- Pardon… (potichu) Ta toho nadělá…
Rána, skřípot železa o dřevo.
Hlasy: Světlo! Pusťte mě ven! Mám přednost, mám statek a dva koně!
Tupé údery, jekot, bekot, dupot nohou.
Hlas: Bacha, tady leží nějaká bába!
Babička (pošlapaně): Že já hloupá tomu zatrolenýmu Otesánkovi břicho párala!

Plesknutí.
Levá hlava: „Laskavě nesahej na zadek mýmu klukovi!“
Pravá hlava: „Já nevěděl, myslel jsem, že je to můj. Je tu tma.“
Levá hlava: „Jakápak tma! Já ti to vytmavím! Stačí otevřít tlamu a je tu světla jak v poledne. Já ti po tom tvým taky nekoukám.“
Pravá hlava: „Jo a zase mě budete peskovat, že chcete spát, já to znám! V týhle jeskyni jeden nemá kousek soukromí!“
Prostřední hlava: „Vy snad máte zatmění! Jsme sice tříhlavý drak, ale tlapy máme jenom dvě a jsou společný. Mimochodem, já jsem si taky rád sáhnul. A v tomhle království vládne demokracie, ne?“