DMD Bonus č. 3 pro 14. 4. 2018. Téma: Tma tmoucí - rozhlasová hra

T: Vžžžúúúuuuúúúuuuúúúuuuuúúúúúúúúúúm. Brzdy brzd. Cvaáááak.
Ř: Samé stromy, skoro půlnoc. Pod jakým stromem tady spíte?
E: Pod lípou, pane řidiči, pod lípou.
T: Klapy klap. Vžúúúuuuúúúúúúm.
N: Máš baterku?
E: Ehm… Ne. Chodím tu léta, nepotřebuju ji.
N: Ehm.
T: Šlápy šláp, šlápy šláp. Čvacht.
E: Dávej pozor, šlápla jsem do louže.
N: ...
T: Prask. Mlask. Prask. Funi fuň. Dupity dup. Funi fuň,
N: Co to je?!
E: Že by nám utek dobytek?
T: Šlápy šláp. Buch. Vrrrrz.
E: Čau mami, jsme tu. Nejsou krávy mimo ohradu? Něco jsme potkaly.
M: Na té nové mýtince? Tam teď často bývají divočáci.

Chrápání.
Myšák: „Sovátko, slyšíš?“
Sovátko: (šeptá) „Ne.“
Myšák: „Máš práci“.
Sovátko: (tiše úpí): „Nemám. Je den!“
Myšák: „Ale je téma.“
Rachot padajících hrnků. Popuzené mumlání.
Sovátko: „Kolik je hodin?“
Myšák: „Za deset osm.“
Rachot padajícího nábytku.
Sovátko: „RÁNO?“
Myšák: „Jo.“
Sovátko „Vždyť je světlo!“
Myšák: „Ne tolik jako včera.“
Sovátko: „Kafe?“
Myšák: „Máme.“
Sovátko: „Sluneční brýle?“
Přehrabování.
Myšák: „Sakra… mám je!“
Sovátko: „Kus tmavé látky?“
Myšák: „Ano, ale…“
Šustění látky.
Myšák: „Vypadáš jako muslimská sova! Sovátko, takhle nemůžeš letět, vždyť neuvidíš.“
Sovátko: (spokojeně): „Neuvidím. Má před očima tmoucí tmu. Poletím podle navigace.“
Myšák: (zmateně): „Ty máš navigaci?“
Sovátko: „Samozřejmě. Nasedej!“

ozývají se veselé zvuky animovaného filmu
dětský smích je přehlušen šustěním popcornu a srkáním limonády
tlumený jek sirény
film náhle ztichne v polovině veselé melodie
sbor hlasů neartikulovaně a zmateně šumí
klapání běžících nohou tlumené kobercem
ostrý výkřik, zvuky pádu
sbor hlasů mohutní, dominují panické tóny
zvuk prudkého lomcování klikou
sbor hlasů řičí a nadává
zvuk mnoha pěstí bušících do dveří je tlumený polstrováním
z dálky je slyšet praskání plamenů
dětský pláč
zvuk hučícího ohně sílí
kašel
sbor hlasů volá o pomoc
zvuk hučícího ohně sílí k nesnesení
lidské vzlyky postupně utichají
zvuk ohně se mírní k poklidnému praskání
ticho

DOKTOR-19: Dáš si něco k pití?
KAREL: Až za chvíli. Teď mě vyslechni.
DOKTOR-19: Jsem jedno velké ucho. A nejen já!
KAREL: Jen ať to slyší! Zina se ztratila!
DOKTOR-19: To je zlý. Jak to víš dlouho?
KAREL: Druhý den nepřišla domů... Bydlí u mě.
DOKTOR-19: Vím. Volal jsi mámě?
KAREL: Má odpojený telefon, tak jsem za ní jel. Žádné zprávy.
DOKTOR-19: Budeš to muset nahlásit.
KAREL: Jim? Když Zinu nejspíš sebrali oni?! Nic mi neřeknou. Nejsem rodinný příslušník. Ta hrozná nejistota, hledím do čiré tmy... Jestli ji najdu, vezmu si ji! Aby se tahle bezmoc už nemohla nikdy opakovat.

[šplouchání vody, skřípot dřevěné lodi, hekání veslařů]
RE: [pateticky]"Hle, již skončil den, a zář má pohasíná. Však zanedlouho se zas znovuzrodí. Jen vpřed, mí věrní, vpřed, do nejtemnějších temnot!"
PRVNÍ VESLAŘ: [šeptem k druhému]"Už je to tu zas. Motivační proslov."
DRUHÝ VESLAŘ: [šeptem]"Nech toho. Víš, jak jsi dopadl včera. Málem tě sežral jeden z těch démonů."
RE: [stále pateticky]"Tma tmoucí zde je nekonečná, ni moje spalující zář ji zahnat nesvede, však v hlavě bystrý rozum mám a v pažích božskou sílu."
PRVNÍ VESLAŘ: [šeptem]"Napadlo ho někdy, že kdyby mlčel, tak si nás možná Apop nevšimne?"

Zvuk deště.
Zvuk cinkání.
Liška: Vrane, vstávej! Posouvá se Zóna!
Křup
Liška: Vylez zpod toho stromu!
Vran: Co asi dělám.
Prásk
Vran: Kdo sem nastražil všechny ty stromy?
Liška (netrpělivě): Jsme v lese.
Vran: Nic nevidím. Ty něco vidíš?
Liška (váhavě): Skoro.
Zvuk deště zesiluje.
Čvacht.
Vran: Někam jsem zapadl a nemám tušení, kam.
Liška: Radši to nezkoumej. Pokud se ale správně pamatuju z mapy, někde by tu měl být násep.
Vran: Ua!
Zvuk pádu
Vran: Byl pod námi. Teď na sever nebo na jih?
Liška: Na jih.
Zvuk kroků.
Liška: Ne tam! Tudy.
Zvuk deště přestane.
Vran: Zatracený muchničky.

Pete: Sonny... Sonny!
Sonny (rozespale): Jsem vzhůru, jsem vzh...(zívnutí)...ůru.
Pete (směje se): Bež si lehnout, já už to pohlídám.
Sonny Ani náhodou! Co když zase někdo přijde? Mohlo by se ti... mohlo by se něco stát s obchodem.
Pete: Nestane. Koukej...
(Chvíle ticha.)
Sonny (užasle): Páni...
Sonny (rozmrzele): Takhle za světla je teprve vidět ty škody.
(Kroky. Šustění koštěte.)
Pete: Nech to teď být. Počká to.
Sonny: Usnavi se brzo vrátí a...
(Pauza.)
Sonny (ublížene): Kašlu na něj.
(Chvíle ticha.)
Sonny (Nejistě): Pete?
Pete: No?
Sonny: Přijdeš večer znovu?
Pete: Neboj. Přece tě tu nenechám samotného ve tmě.

V pozadí je slyšet velmi pomalý tlukot srdce.
ŽENSKÝ HLAS: pláče
MUŽSKÝ HLAS: nesrozumitelně šeptá někde daleko
ŽENSKÝ HLAS: Bloudím ve tmě.
MUŽSKÝ HLAS: Jsem tady.
ŽENSKÝ HLAS: Nevidím tě.
MUŽSKÝ HLAS: Ještě ne, ale jsem tu pro tebe.
ŽENSKÝ HLAS: Nikdo tu pro mě není. Jsem sama.
MUŽSKÝ HLAS: Jenom jsi na chvíli ztratila cestu.
ŽENSKÝ HLAS: A kudy mají vést moje kroky?
MUŽSKÝ HLAS: Pojď za mým hlasem a najdeš světlo.
ŽENSKÝ HLAS: vzdychne
Zvuky váhavých a opatrných kroků
MUŽSKÝ HLAS: Vidíš světlo?
Tlukot srdce v pozadí zrychluje a najednou je dvojitý
ŽENSKÝ HLAS: Ty jsi moje slunce.

[postupně utichající nadšený řev z mnoha hrdel]
Dav: Ave, Caesar! Ave, Caesar!
[dusot těžkých nohou, cinkání řetězů]
Gladiátoři: Jdoucí na smrt tě zdraví!
[ťuknutí odložené sklenice na víno]
Caesar (slavnostně): Gladiátoři! Dnes budete bojovat o svou svobodu! Pokud porazíte všechny mé miláčky, jste volní!
Gladiátoři (sborově): Ave, Caesar!
[skřípot otevíraných mříží, vrčení mnoha lvů, řinčení připravovaných zbraní]
Caesar (rozkazovačně): Zhasnout!
[další vrčení, bolestný řev a úpění, volání o pomoc]
[krvechtivé hučení davu]
Caesar (škodolibě): Zapomněl jsem poznamenat, že budete bojovat potmě…
„A to je konec dnešního vtipu o Cézarovi! Hezký den a zdařilé nákupy na našem tržišti všem dobrým Galům!“

Ozve se tiché zasténání.
Hlas (starostlivě): Jste v pořádku?
Hlas (nepokojně): Proč je tu taková tma?
Hlas (konejšivě): To je normální, to proto, že nejsou vidět hvězdy.
Hlas (unaveně): Skoro jsem už zapomněl, jak vypadají.
Chvíli je slyšet pouze přerývané oddechování.
Hlas (jakoby bezstarostně): Až tohle všechno skončí...
Hlas (smutně): A skončí to?
Hlas (horlivě): Samozřejmě! Není žádná taková tma, aby ji nepřemohlo i to nejmenší světlo. Věřte mi.
Na moment je ticho.
Hlas (veseleji): Snad máš pravdu. Skutečně – támhle v dálce na obloze září nějaké světlo, podívej!
Hlas (tiše): Nedívejte se tam, pane Frodo, to je cíl naší cesty.