Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Calder dnes vážně neměl náladu na dohadování. Založil si ruce v bok a za zlostného podupávání položil klíčovou otázku:
"Ascobole, kde je ten koláč?"
"A pak jsem mu ho ukázal a on se začal rozčilovat," stěžoval si Ascobolus drakům, "přitom jsem si jen kousek uždíbl. Na ochutnání."
"No, jestli mu ho zbyla aspoň půlka, tak si neměl na co stěžovat. To je rovné dělení," mínil moudře Viridius.
"Kdepak půlka, určitě ho zbylo víc. Větší půlka."
"Dvě třetiny?"
"Ještě víc."
"Hmmm..., tři čtvrti?"
"Nejmíň sedm osmin."
Draci soucitně zamručeli. Nikdo už se nicméně nezeptal, v jakém stavu se zbytek koláče nacházel.
Ačkoliv byli Magoři jakožto letka proslulí svým poněkud anarchističtějším přístupem k věci, jejich briefingy vypadaly vždycky prakticky stejně: sedm pilotů se sešlo kolem kruhového stolu s taktickým hologramem, každý se usadil na tu z osmi židlí, která nesla jeho jméno, a kapitán začal plánovat. Židle osmá jmenovku neměla – teď, v minulosti ani v budoucnu – a nejeden svědek válečné porady tedy soudil, že má Magorům připomínat všechny padlé kolegy a hlavně vlastní smrtelnost. Což, přiznejme si otevřeně, občas docela potřebovali.
Pravda byla, jak už to tak bývá, trochu jinde: ve skutečnosti byli prostě jenom líní tu židli tahat až do skladu.
פ - uzavřené ze dvou spojených rukou - ústa a jazyk. Spojení zjevného a skrytého, fyzického a metafyzického - mluvidel a řeči.
ז - ostré, posunuté, trhající se od spodní linie. Zbraň, která v sobě skrývá napětí, volbu a zápas - tíhnoucí vzhůru.
ה - prostupné, otevřené, tryskající chválou. Okno, jímž přichází poselství, pro dům, který ví, že světlo je potřeba přivést zvenčí.
Pe, zajin, het - tři písmena, dávající dohromady 87,5.
Spolu znamenají 'přečištěné zlato'.
Učí nás, že slova jsou zbraní.
Učí nás, že světlo uvnitř nás pochází ze zdroje, který je nad námi, a můžeme se k němu upínat.
Učí naše rty otevřít se chválou.
Trocha téměř kabalistického hraní s písmenky...
Pro osvětlení:
každé písmeno hebrejské abecedy (tedy, každá z 22 souhlásek) má kromě fonetického i význam, který si nese ve svém 'názvu' a grafické podobě, a (aby toho náhodou nebylo málo) i přidělenou číselnou hodnotu. Prvních 9 písmen jsou jednotky, druhých 9 jsou desítky a poslední 4 jsou stovky.
Použití číslice 5 ve významu jedné poloviny (nebo 0.5) je možná poněkud troufalé, ale hebrajisté jsou v tomhle hraví.
Propojením písmen pak vznikají nejen možné číselné kombinace, ale také synergie primárních významů, které se mohou, nebo nemusejí, odrážet ve významu konečného slova.
Některá písmena jsou navíc ještě jakousi grafickou kombinací nebo spojením dvou jiných písmen - například v případě פ jde o spojení kaf (כ), které značí dlaň/otevřenost a jod (י), které znamená paži, ale také nadpřirozenou tvořivou sílu a tedy skrytost.
Symbolika je tak téměř nekonečná.
Všem, kteří se mi nesmazatelně zapsali do duše, především Elle, která mé umělecké duši moc chybí.
Když duše se rozdělí,
začínám být v prdeli.
První osmina propadla slovům a knihám,
pro jejich krásu se na konec světa vydám.
Těm, kteří odešli patří druhá osmina,
část mě na ně bez ustání vzpomíná.
Osmina třetí nikdy mě nebolí,
v ní místo mají holky ze školy.
Čtvrtá osmina je nejvíc divoká,
improvizátoři jí padli do oka.
Pátou osminu má moje rodina,
v té moje dobré i zlé začíná.
Šestá i sedmá osmina přátelům patří,
někteří jsou jak mé sestry a bratři.
Stojí ještě za zmínku,
že mám prázdnou osminku.
Však vím, že Ty už víš,
že ji jednou naplníš.
Mimosoutěžní. Protože téma nešlo a nešlo, druhý (vlastně první) nápad nabyl podoby...
Nápady byly stále, jenže čas se krátil. Zlá choroba se nedala zadržet.
Vzniklo sedm krásných oper, každá jiná, dvě z nich v situaci, kdy to někteří lidé ani nepovažovali za možné. To však nebylo, nemohlo být všechno.
Jedno nedokončené dílo leželo v šuplíku. Ale pozornost si vynutil jiný námět. Zprvu veselá pohádková hříčka. Jeho však brzy uchvátil příběh osamělého muže, který ztrácí naději a přece dojde štěstí.
A pohádkový čert se proměnil v Mefista, pokušitele a ztělesnění zlého svědomí. Když jeho plány selhaly, probudil se skutečný běs.
Snad i proto musela tahle opera vzniknout. Aby byl démon poražen alespoň tady…
Jedná se samozřejmě o Čertovu stěnu Bedřicha Smetany.
Samozřejmě tady by víc odpovídalo osm devítin, protože tu byla i nedokončená Viola. Ale když vezmeme jenom ta díla, která mu byla přáno dokončit, tak počet sedí.
"Zachariáši, staneš se majitelem podílu na realitě. Prastrýc Šebestián ti v závěti odkázal ideální osminu toho svého pozemku za městem," oznamuje Jimram synovi.
"Jé, to bych tam mohl udělat fotbalové hřiště..."
"Když k tomu přesvědčíš své bratránky a sestřenky, kteří budou mít zbývajících sedm osmin."
"Tak aspoň tenisový kurt na mé osmině..."
"Takhle ideální podíly nefungují, že ty bys měl kousek a třeba Barnabáš zase kousek vedle. Každý z vás osmi bude mít vždy osminu z každé molekuly, každého atomu, každé elementární částice..."
"Onehdy jsi říkal, že elementární částice již nelze dělit."
"Fyzikálně ne, ale právnicky ano," rozsekne to Jimram.
Neustále jsem vás servírovala náhledy do minulosti, teď tedy jeden poněkud temný náhled naopak do budoucnosti.
Confiteor Deo omnipotenti
Jeho kroky se nesly jako příslib tmavou, chladnou chodbou, jak se přibližoval ke správné cele.
beatae Mariae semper Virgini
Nebyl soudcem. Teď ne. Přesto soudil. Každou vteřinou skládal verdikt.
quia peccavi nimis cogitatione
Sedmkrát odsoudil člověka k smrti a pokaždé se ptal sám sebe, jestli na to má právo.
mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa
Teď, když soudil jen ve své hlavě, neměl žádné pochybnosti. Zabil by ho vlastníma rukama. Za to, co udělal jeho dceři. A její matce.
orare pro me ad Dominum Deum Nostrum
I přes těžké dveře zněla ven modlitba. Za odpuštění.
Amen.
Nápověda: ta modlitba by mohla zaznít i maďarsky, ale to by nikdo z vás netušil, o co se jedná, protože v maďarštině se není čeho chytit.
(A k tématu - osm odsouzených, o sedmi osminách protagonista tohoto drabble pochyboval.)
A bylo to tu zase. Na Kruegeho přišlo jaro. A to se projevovalo neskonalou žízní.
Kdykoliv nesloužil, vysedával v lokále a klopil do sebe jeden korbel za druhým.
Mladí cotasové se mu raději vyhýbali obloukem. Většinou jen proto, aby jim nevyrval z rukou jejich pivo.
Bídák byl na jednu stranu rád. Dokud měl Kruege prachy, měl zisk. Jenže druhou stranou téže mince byl fakt, že se mu nezadržitelně vyprazdňovaly zásoby piva.
Sešel do sklepa a zjistil, že už zbývá necelá osmina sudů. A další objednávka měla dorazit až za dva týdny.
Nedalo se nic dělat.
Na Kruegeho byla uvalena prohibice.
"Má sestra je z půlky britka, z půlky američanka a zároveň má poloviční sestra, všeho všudy to vychází na jednu osminu, jestli dobře počítám, ale matika mi nikdy nešla. Moc neuklízí, zato dělá vynikající anglický čaj"
Ach bože, Danieli, (nebo Euphegenie, cha), vzpamatuj se, meleš nesmysly! Tuhle paní Sellnerovou mi byl čert dlužen. A ještě chce čaj! Já ti dam čaj, že uvidíš blikat hvězdy. Musim tuhle starou vyzobanou slunečnici, která má brýle jako kola od žebřiňáku a vůbec, nikdo sušší tam nebyl, že ne, rychle vypakovat z bytu. Heh, to abych vzal svejch pravejch zbývajících sedm osmin do hrsti.
“Konečně máme celý tým. Všech sedm hráčů. A hlavně - nemusím dělat konkurz na chytače. To je super! Dvě mouchy jednou ranou!” pochvaloval si kapitán nebelvírského týmu.
“Jasně. Zase to máš bez práce,” neodpustil si rýpavou poznámku na Oliverovu adresu George. “A máš o to víc času nás prohánět na košťatech.”
“Ne, že bychom ti to měli za zlé, trénovat se musí,” zastala se Olivera Alice.
“Hele, Olivere? Zmijozelští pokřikovali, že je nás jenom sedm místo osmi. Ale vždyť je sedm hráčů, nebo ne?”
“Jistě, sedm a trenér…” usilovně přemýšlel Oliver.
“Toho my nepotřebujeme. Máme přece Olivera!” triumfálně se usmála Angelina.
