DMD č. 21. pro 21. 4. 2017. Téma: Bestiář

Scullyová si prohlížela složku s případem.
„Krevetí muž, dvouhlavá žena, mužatka s plnovousem... Muldere, to je popis nějakého béčkového hororu z cirkusu, nebo se mi snažíš říct, že to je skutečný případ?“
Mulder jí vytrhl složku z rukou. „To je skutečný případ. V 50. letech na Floridě došlo k několika podivným vraždám a tihle lidé byli jak svědky, tak jejich obětmi. Lidské menažerie byly v té době poměrně populární.“
Scullyová se zahleděla na černobílou fotku siamských dvojčat. Vypadala opravdově.
„Nikdy se nepřišlo na to, kdo za tím stál. Tihle lidé byli pro společnost nepohodlní. Neměli invenci to řešit. Prostě zmizeli.“

"...Pro zopakování nabídky stiskněte křížek... Nyní si můžete vybrat personalizovaný profil vašeho elektronického společníka."
"No to jsme vám vděční..."
"Zvolili jste profil jedna. Demo." Po místnosti začala skotačit zelená holografická vydra a demonstrovat pokročilé funkce příručního počítače.
"To asi nebude ono."
"Skvííík... Skvííík...," panáčkovala, jako by prosila o pamlsek.
"Zvolili jste profil dva. Rekognoskace."
Holografický paprsek se zformoval do podoby bílého vlka.
"Hledej suroviny." zkusil první, co ho napadlo.
Vlk doběhl do kouta, udělal loužičku a začal se zběsile honit za svým ocasem. Projekce se zacyklila.
"Porucha. Porucha... Zvolili jste profil tři. Dítě."
"Hmmm... Modrý kocour... Snad budeš fungovat, kamaráde."

Obklopila ho tma. Pocítil nával paniky, strachu, srdce mu bušilo. Co se děje?
Cítil, jak mu konečky prstů odchází veškerá naděje na záchranu. Pak teplý dotek ruky.
„Neboj se,“ zašeptal Poustevník.
Někam ho vedl. Ledový vítr vystřídalo suché teplo, všude po těle cítil mravenčení.
„Teď jsi jeden z nás,“ řekl Poustevník. „Tohle je tvá chalupa. Až přivykneš tmě, budeš moci začít plnit svůj úkol.“
„Nechci ho plnit!“ rozkřikl se Aaron. „Chci odejít pryč z toho zatraceného místa plného krvelačných bestií!“
Poustevník se smutně usmál, ale Aaron to nemohl vidět.
„Jmenuji se Martin. Když to udržíš v tajnosti, budu tvým přítelem.“

Kamzík se vyšplhal na nejvyšší skalní výběžek. Necítil závrať, jen závany větru. Sebejistě balancoval na vrcholku. „Pche, vidíte mě?“ volal a vítr jeho domýšlivá slova odnášel do krajiny. „Tady jsem v bezpečí. Nikdo se za mnou neodváží! Neublíží mi ani tvoje lví zuby králi zvířat, ani tvoje medvědí drápy mlsný siláku, ani ty vlku a tvá obávaná smečka.“ Vychloubání vystoupalo ve vzdušném proudu až k orlovi. Jeho vynikající zrak ihned spatřil chvastouna. Vmžiku letěl střemhlav a jako kámen s obrovskou rychlostí a razancí narazil do kamzíka. Ten se zřítil dolů.
Čím výš se někdo vyšplhá, tím bolestnější bývá jeho pád.

Osamělý duch se slzou v oku hledí na hlemýždí farmu a přemýšlí nad tím, co kdysi bylo.
Robot stoupající k hvězdným výšinám mediální slávy pustil minulost z hlavy.
Polokůň-polohad nemá na podobné úvahy čas. Musí se připravovat na soutěž v kulturistice.
Dva kostlivci přijdou do baru a není to vtip.
Muž s kozlími rysy zalévá žluté květiny a pobrukuje si píseň.
Brouká si ji i zakuklený převozník na kočkoidním člunu.
Je to stará píseň z doby, než lidé jejich národ uzamkli v temném podzemí.
Mladá bytůstka v pruhovaném tričku ji zná taky, ale pořádně neví, co znamená to slovo „slunce“.

Lord Voldemort – pravým jménem Thomas Rojvol Raddle – hlavní padouch. Je to beznosý holohlavý psychopat. Chce kouzelníky nadřadit mudlům, proto usiluje o život Harryho Pottera, hlavního klaďase.
Dolores Umbridgeová – zaměstnankyně ministerstva, dosazená do Bradavic, později ředitelka školy, zlá zákeřná baba, s úsměvem vám bodne nůž do zad. Ráda nosí růžové oblečení.
Smrtijedi – banda prominentních kouzelníků, následovníků Voldemorta, kteří zneužívají svou moc a postavení, aby ovládli kouzelnickou společnost. Neštítí se mučení ani vražd.
Kalliopé byla v půlce seznamu, když k ní do pracovny vtrhla Thaleia.
„Už máš hotové poznámky?“ spustila, „pospěš si, Joanne za hodinu vstává a ještě si musíme dohodnout děj.“

Vínové závěsy skryly svět. Bezbarvá únava zakryla vědomí. Nebylo sil. Nemohla spát, přesto snila. Váhala na hraně nočních můr. Snažila se probrat, vyhnat nepřirozené obrazy z plátna očí.
Trojhlavá saň, smích kurátů, burácení. Chňapala, dorážela. Urážela. Mantichora ve strýcově sutaně hlavy pozřela, jen aby se otočila a samu Caroline uštkla.
Trhla sebou. Ihned snila znovu.
Shirley, nejpůvabnější ze sirén. Francouzská meluzína Hortense. Po každém boku jedna, překřikovaly se. Před ní - hrůza sama - gryf v hadrech zarývá drápy. Do srdce, do Robertovy šíje. Jeho pohled? Sfinga.
"Neptej se!"
Horko ohně a náhlý sluneční jas. Fénix z popela, úsměv Mrs Pryor.
"Maminko?"

Od Sergejova návratu zkusil Záboj nepít čtyřikrát. Nejdéle vydržel řádící šelmy svých myšlenek tři dny, než je znovu spoutal alkoholem.
Teď s mírnou hladinkou zíral na nepochopitelně vyrovnaného Romana: „Tys ji nechal?! Samotnou?“
„Neptala se mě,“ odvětil.
Záboj zařval: „Je válka! Co když potkají Němce? Je to kurva moje žena!“
Roman odfrknul: „Najednou!“ Smířlivěji dodal: „Anuška má Marju. Prostřílí se.“
Prostřílí. On samozřejmě doprdele nepochyboval, že Anna umí střílet – ale ne lidi! Ba, šelma žije v každém – ale neroste, když ji nekrmíš.
On jich měl celý pluk - a troubily nástup.
Odstrčil Romana, vzal pušku, vodku a vyrazil.
Roman si oddechl.

„Nedávno jste vydal knihu Bestiář, aneb velké potvory. O čem vlastně je?“
„První kapitoly jsou věnovány pravěku a starověku, najdeme zde dinosaury, bazilišky a další příšery.“
„A pak?“
„Potom se věnuji středověku, anatomie draků, a tak podobně.“
„Ale to není hlavní téma, ne?“
„To rozhodně ne. V té nejobsáhlejší části se zabývám druhem Homo sapiens sapiens. Jedná se o první rozsáhlou studii našich dávných předků.“
„A opravdu myslíte, že patří na seznam zvířat?"
„Rozhodně, měli by být na prvním místě. Bojovali, zabíjeli se navzájem, nevážili si přírody. Byli to barbaři."
---
Minulost bývá souzena přísně. A my všichni jednou budeme minulostí.

Po většinu doby tváří se mírumilovně a hraje roli nepostradatelného pomocníka. Avšak ve chvíli naprosto nejnevhodnější vyzvrací špinavou vodu na umytou podlahu. Občas žere ponožky.
PRAČKA
I on se tváří jako ochotný sluha vždy připravený pomoci. Při práci je sice poněkud hlučnější, ale pracuje rychle a spolehlivě. Těsně před příchodem důležité návštěvy však začne trpět náhlým nechutenstvím a upadne do kómatu, z nějž musí být léčen ve speciálním zařízení.
VYSAVAČ
Pomáhá ke kráse a eleganci. Sama je elegantní, drobná a čilá. Při přípravě k důležité schůzce se naplno projeví její náladovost, počne prskati a vztekati se a blůzu zničí.
ŽEHLIČKA