Orel a kamzík

Kamzík se vyšplhal na nejvyšší skalní výběžek. Necítil závrať, jen závany větru. Sebejistě balancoval na vrcholku. „Pche, vidíte mě?“ volal a vítr jeho domýšlivá slova odnášel do krajiny. „Tady jsem v bezpečí. Nikdo se za mnou neodváží! Neublíží mi ani tvoje lví zuby králi zvířat, ani tvoje medvědí drápy mlsný siláku, ani ty vlku a tvá obávaná smečka.“ Vychloubání vystoupalo ve vzdušném proudu až k orlovi. Jeho vynikající zrak ihned spatřil chvastouna. Vmžiku letěl střemhlav a jako kámen s obrovskou rychlostí a razancí narazil do kamzíka. Ten se zřítil dolů.
Čím výš se někdo vyšplhá, tím bolestnější bývá jeho pád.