Harry Potter AU

Je starší, než očekával, ale zná ji z novin, a tím se to vyváží. Marcus je nadšený, lepší dárek si ke svým jednadvacátým narozeninám ani nemohl přát. Chtěl by, aby se víc bránila, ale spokojí se s jejím nenávistným pohledem. Užije si a pochlubí se kamarádům.

„Musím ti něco říct.“
Vidí se poprvé po dvou letech. Oba vypadají příšerně, ale vůbec na tom nezáleží.
„Co?“
„Mám dítě. Někde v Prameni.“
Frank svou ženu obejme a nepouští. V očích má slzy. Ona pláče tak, jak poslední roky nemohla.
„Chceš ho najít?“
Přikývnutí.
„Neboj se, je to naše dítě, dostaneme ho zpátky.“

„Co to je?“
„Co je co?“
„Co je tohle?“
Sirius otevřel dveře ledničky, aby do ní Edward viděl.
Téměř všechny police zabíraly saláty, okurky, papriky, mrkve, lilky a cukety. Mezi tím byly nacpané balíčky sýru feta a vespod trůnily dva kyblíky jogurtu.
„V Tescu měli řeckej tejden?“
„Začíná léto. Elizabeth dostala chuť na lehké obědy.“
„A kde je moje jídlo?“
„Všechny tvé instantní poživatiny jsou ve špajzu. A jestli myslíš kečup, tak ten je někde vzadu. Hledej, hvězdičko. A nebo zkus zeleninu, je v bio kvalitě.“
„Vypadám snad jako přežvýkavec?“
„Ne. Jen se tak někdy chováš. To budou ta éčka.“

Tohle je drsnější než kterýkoli famfrpálový trénink, uvažoval James, zatímco honil Harryho po celém bytě. Konečně malý záškodník zakopl o květináč, James ho lapil a za Lilyiny vydatné asistence to rozzuřené, unavené klubko hadů přebalil.
Správně, pomyslel si za oknem číhající Voldemort, čistá plína, na umírání ideál!
S maniakálním řehotem rozrazil dveře a na okamžik zaváhal, ohlušen řevem přetaženého batolete.
James Potter nezaváhal vůbec. Vší silou mrštil Pánovi zla do obličeje tu jedinou věc, kterou měl v ruce. A hůlka to nebyla.
Vlastně se toho moc nezměnilo. Harry Potter Voldemorta technicky vzato porazil. Jen se prostě raději moc nezdůrazňovalo, jak.

Mladík na stoličce za zástěnou zařval a cuknul sebou.
„Drž, nebo ti tou jehlou vypíchnu oko,“ zavrčel Sirius, který právě provlékl Vicryl roztrženým obočím.
„Šít rány bez umrtvení je protizákonný!“
„Hovno.“
„Budu si na tebe stěžovat, ty parchante! Poženu tě před komisi! Můj strejda je tajemník ministra! Skončíš na dlažbě, ty sráči!“
Sirius dokončil první steh, zastřihl nit a odložil jehelec.
„Fajn,“ řekl ledovým hlasem. „Chceš anestézii? Beze všeho. Zavolám tátu tý holky, cos ji chtěl znásilnit. On je totiž taky doktor. A víš, co tu dělá? Anesteziologa. Uspává lidi. Jde mu to skvěle. Garantuju ti, že tebe uspí nadobro.“

"Pane ministře, je tu bystrozor Potter." ozvalo se z bzučáku.
"Ať jde dál!"

"Nazdar, přišel jsem ti oznámit, že jsme uzavřeli kauzu Sirotků, protože jeden z vůdců skončil na uzavřeném oddělení Svatého Munga, což jistě víš, když tvůj otec sponzoruje jeho léčbu."
Draco přikývl: "Podle léčitelů se u něj projevila atypická demence a nemá nikoho, kdo by o něj pečoval."

"Pokud jde o Notta, ten opustil Anglii a přemístil se do Ameriky, ale to také víš, že."

Jistě, věděl to. Poslal za ním Zabiniho a Goyla, aby si plně uvědomil rozdíl mezi emigrací a vězením.

"Takže další vyšetřování je bezpředmětné."

"Co tu máme?" otázal se natěšeně Liam.
Stepoval na oddělení od pěti ráno a vyhlížel svou příležitost.
"Masivní krvácení, ztráta 2,5 litru," informoval ho Krum. "Tepnu uhádnete sám, ne?"
"Femorálka! Hustý! Paráda!"
"Kdo je ten blbeček?" ozval se pacient. "Nechce taky křovinořezem do stehna?"
Liam se lekl, až upustil stetoskop.
"Krucinál, on je při sobě? Měl přece omdlít, ne?"
"Mlčte," usadil ho Edward.
"Ty vole, tak si o tom něco prečtěte!"
"Doktor Lloyd nic číst nemusí." Krum pohledem zavadil o Edwardovu jizvu. "A vy zahoďte ten stetoskop, co jste sebral ze země, a vyměňte si rukavice."
Liam poslechl.
Mlčky.

Ministerští úředníci v doprovodu bystrozorů přišli k Parkinsonovým uprostřed oběda. Zatkli hlavu rodiny a odnesli si dvouletého zachránce rodu. Narodil se jako jeden z prvních úspěchů programu Pramen. Jako živý důkaz obžaloby.
Evelyn si s dcerou sedl v jejím pokoji. Musí jí vysvětlit, jakých zločinů se dopustili. Neznalost neomlouvá ani ji. Všichni jsou vinni.
„Proč mi to všechno říkáš?“ zeptala se Pansy ostře.
„Chci, abys pochopila…“
„Já to přece chápu!“ vřískla. Oči měla rudé od pláče a třásla se vzteky. „Prostě mi na těch ženských nezáleží!“
Svého manžela ministerstvu ohlásil sám. Až teď poznal, že dávno přišel o celou rodinu.

Musí se nechat, pomyslel si Harry, když procházel hlášení o konci Voldemortových sirotků, Malfoyovi jsou schopný tým.

Sice to ten starší z Malfoyů krapet přehnal, když proklel Crabbea zapomněním, tak že mu kompletně vymazal paměť a zajistil mu doživotní ubytování u Svatého Munga, ale ten si nic jiného nezasloužil. Kdyby nebyl takový fanatik a nezatáhl syna do ténat Voldemortových, ten by mohl ještě žít. Dodnes se Harry budíval hrůzou při vzpomínce na zlořár, který Vincent vyvolal a který zlikvidoval Komnatu nejvyšší potřeby.

To Draco postupoval jemněji přesto efektivně. Po jeho intervenci Nott zmizel.
Že by se tak polekal mudlovských satelitů?

Seděla ve sprchovém koutě.
Voda jí v monotónním rytmu bubnovala do zad.
Otupěle sledovala dvě krvavé stružky, které si razily cestu mokrou kůží na stehně.
V jednom bodě se potkaly a na dlažbu stékaly společně.
Neměla se cítit takhle.
Prázdná a lhostejná.
Měla pociťovat vzrušení, tep života. Úlevu.
Proud vody pod ní ředil červenou na růžovou. Do odtoku už mířil čirý.
Přiložila ostří žiletky na nové místo...

Když ji Edward našel, objímala se pažemi a třásla se zimou.
"Špatný den?"
Zvedla k němu oči plné slz a studu.
Podal jí ručník.
"Dáme si spolu skleničku. Ale vezmeme to přes vyšetřovnu."

Do soudní síně se všechny najednou nevejdou. Přivádí je postupně několik dní. Každá z nich má co říct, některé celou výpověď propláčou, ale nechtějí přestat. Slovo za slovem jako kapka po kapce tesají pravdu do kamene. Jejich svědectví plynou jako prameny obrovské řeky.
Marlene a Yolande se poprvé od konce té hrůzy potkají v místnosti vedle soudní síně. Hledí na sebe a neví, co říct. Už jen pozdrav je váže dohromady jako tlusté lano.
„Dopadne to dobře,“ řekne nakonec Yolande. „Ta mrcha dostane, co si zaslouží.“
Marlene přikývne, i když ví, že žádný civilizovaný trest zločiny Georginy Moodyové nikdy nevyváží.