Harry Potter AU

„Molly Prewettová, že? Čistokrevná čarodějka spřízněná s rodem Blacků. Řekni… proč bys zrazovala svou rodinu? Proč se chceš přidat ke Smrtijedům?“ Tom Raddle byl zvědavý. Nestávalo se často, aby s potenciálním nováčkem mluvil o samotě.
„Chtějí, abych si vzala někoho, koho nemiluji… a brání mi v tom,…“ Zrzavá čarodějka ztichla. Její milostný život Pána zla určitě nezajímal.
„Chápu.“ Tom vytáhl zbytek odpovědi z její mysli.
Molly zrozpačitěla.
„I ona se má vdávat, za Luciuse Malfoye. Chápu, drahá Molly… školní láska… tak jedinečná. Uznávám, že vrána k vráně sedá. Dobrá… zasloužíte si šanci. Ty i Narcissa… vaše partnerství otřese kouzelnickým světem.“

Charity zmizela v kuchyni a Rabastana nechala svému osudu. Po krátké obhlídce její knihovny se ocitl u sbírky, kterou opravdu neočekával.
„Pracovní obuv,“ osvětlila mu, když se vrátila s vínem, sklenicemi a vývrtkou. „Z různých našich představení. Třeba tyhle…“ Ukázala na jedovatě zelené jehly se vzorkem hadí kůže. „… jsou Rojvůlovy manželky. Tyhle…“
Růžové lodičky s mašlí.
„Umbridgeová,“ řekl.
„Její divadelní esence. Tyhlety jsou Lockhart. Překvapivě nepohodlné.“
„Víc než tyhle?“ zeptal se s pohledem na asi dvaceticentimetrové modré platformy s křídly. „K jaké roli patří?“
„To je koncept svobody,“ odvětila a podala mu sklenici.
Usmál se na ni. „Tak na zdraví.“

Na urgentu zpravidla nosívali sportovní obuv. Často museli sprintovat a na jejich výkonu závisel lidský život.
Podrážka bílých adidasek velikosti 36 zahvízdala na vinylové podlaze hlavní haly, když Denisa vyrazila vstříc záchranářům. Fialové tkaničky se ani nepohnuly, jak pevně byly zauzlované a založené pod jazyky.
Na vyšetřovně jim dělaly společnost Harryho červené conversky, které kmitaly kolem lůžka v rytmu džajvu, a Edwardovy černé tenisky, soustředěně prohnuté ve špičkách pod stoličkou u pacientovy hlavy. Mezi přístroji a lékovými skříněmi se proplétaly dvě prošlápnuté puntíkované kecky. To Hannah chystala transfúzi.
Chlapíkovi na lůžku jedna bota scházela. Zůstala v autě i s nohou.

Z hostů Malfoyovic vánočního soirée už zbyl jen jediný. Ministr kouzel by byl rodinou v každé čistokrevné domácnosti, jen tady byl ale skutečně vázán krví.
Raddle seděl v křesle v rohu místnosti, pozoroval ostatní, cvičil nitrozpyt. Kdyby věděl, že viteálem ztratí schopnost číst v myšlenkách jako v otevřené knize… Udělal by to znovu.
Pokud zemře, ztratí tělo. Ví, že to nesnese. Najde si hostitele a ovládne ho. Někoho, kdo se nezvládne bránit. Někoho, jehož myšlenky stále čte bez obtíží. Pohlédne na svou mladší dceru. Nikdy nebyla k ničemu dobrá, třeba mu poslouží aspoň tím, že mu daruje půlku svého života.

„Sono provádíme v rámci preventivního screeningu ve 20. týdnu,“ informovala studenty doktorka Haywardová. „Toho gelu tam naneste trochu víc… Tak. Přístroj máme nastavený. Pustíme se do sondování… Co vidíte na monitoru?“
„Ehm,“ odkašlala si medička rozpačitě a mhouřila oči na zrnitý obraz. „Já vlastně nevím. Ale slyším dvoje ozvy. To je divné, ne? Přece to dítě nemá dvě srdce.“
Haywardová napočítala do pěti a zhluboka se nadechla.
„Kdybyste si prostudovala kartu, věděla byste, že pacientka neotěhotněla s Pánem času, nýbrž u ní probíhá vícečetná gravidita. Krom toho jsou to tři srdce, ne dvě.“
Stella se na vyšetřovacím lůžku štěkavě rozesmála.

Úsek úprav paměti byl speciální sekcí Odboru záhad, jejíž objem práce doznal během Raddleovy vlády značného růstu. Paměť se mazala často, rutinně, na počkání. Pochopitelně i zaměstnancům ÚÚPu. Pokud má něco zmizet z hlavy delikventa (mudlovské známosti, manželce hlavouna, která viděla něco, co neměla, rodičům dětí, co nepřežily zařazování do Bradavic), nemůže to jen tak volně zůstat v hlavě ani nikoho jiného. Tato praxe neodvratně vedla k chybám drobného i většího rozsahu. Mudlovská známost odešla bez úhony. Manželka hlavouna už nepoznala ani vlastní jméno. Rodiče zabitého prváka zapomněli, co se mu stalo, a do konce života se ho pokoušeli hledat.

„Vy víte, co mu je?“
„Ano.“
„A prozradíte mi to?“
„Nepřijdete na to sám?“
„Vyloučili jsme arytmii, anginu pectoris, perikarditidu, vaskulitidu, embolii, rakovinu, autoimunitu a přes 50 genetických onemocnění. Já jsem v koncích, Edwarde. Ten člověk je podle všech vyšetření zdravý a přitom mu EKG lítá jako na houpačce!“
„Věřím, že na to kápnete.“
Edward se chystal odejít…
„Tak aspoň naznačte!“ škemral Harry.
Lloyd pustil kliku. Došel až k Potterovi.
Stál teď tak blízko, že Harry ucítil limetový šampón. Srdce mu udělalo kotrmelec.
„Panebože! Syndrom zlomeného srdce! Má stresovou kardiomyopatii!“
„Říkal jsem, že na to kápnete. Doporučte mu svého psychoterapeuta.“

V hale urgentního příjmu existovalo pár míst, na nichž docházelo k úrazům častěji než jinde. Od slavné rekonstrukce statistiky zaznamenaly 37 pádů do fontány, 24 zranění v dětské herně a 16 uklouznutí na vodě vyteklé z nápojového automatu.
Pro doktora Lloyda však byl nebezpečný především prostor recepce.
Během prvního dne v práci ho tam omylem srazili záchranáři. Jednou mu na hlavu spadla zářivka, podruhé se zase pořadač na karty rozhodl přistát na jeho noze. Před 14 lety tu málem vykrvácel.
„Fraktura,“ konstatoval Krum, když mu pod recepčním pultem kontroloval pravou paži.
„Hm,“ zabručel Edward. „Ne že by mě to překvapovalo.“

Nic zlého se nemůže stát. Tohle jsou Bradavice, kouzelný, pohádkový, úžasný hrad. A ona si jenom potřebuje odskočit. Máma se nic nedozví a Aurora třeba taky ne. Hned bude zpátky...

„To je ale hezké děvčátko,“ ozvalo se za ní. „Kdopak jsi? Nejsi na tuhle školu trochu moc malá?“
„Já jsem netopýr,“ prohlásila Ithunn důležitě. „A zatím sem nechodím, ale maminka bude.“
„Maminka? Bude tu pracovat?“ vyzvídal pán.
„Víte, já vám to nesmím říct,“ bránila se Ithunn, ale touha pochlubit se převážila. „Máma i táta jsou esa. Doma mají skvělou laboratoř. Ale tam nesmím chodit.“
„Rodiče ti toho asi hodně zakazují...“

Nová ministryně Amélie Bonesová nebyla typickou tváří revoluce. Byla ale dobře připravená – do chaosu hrdinství vnášela řád. Osobně předsedala největším procesům s totalitními zločinci. Oblíbené odbojáře dosadila do strategických funkcí. Média zaplavila pozitivní propagandou. Přesto přišlo neočekávané – nejdřív Potterova aféra, pak zatčení ředitelky Bradavic za vraždu následované výkřiky tradicionalistů proti vzdělávacím reformám. A pak tu byla Rowena Lestrangeová, kapitola sama pro sebe. Dcera diktátora. Vůdčí osobnost odboje v exilu. Vynikající odbornice prakticky na všechno. Žena, která si v práci vybíjí touhu něco si šlehnout.

Amélie ji bude pozorovat. A v případě potřeby tuhle kapitolu z dějin svého vládnutí prostě vyškrtne.