DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2016.

Skloním hlavu a náš průvodce mi na krk pověsí zaječí packu jako ochranný talisman. Napadne mě, jestli patřila nějakému vzdálenému příbuznému Alenčina průvodce. Zavrtím hlavou a podívám se na své společníky. Vytipovali si nás v jedné snílkovské seznamce a teď stojíme odění ve zbroji, připravení na cestu.
Zableskne se. Ocitneme se před lesem, kde žijí náhody, sny a noční můry. Sem se po nocích utíkají schovat duše puberťáků před svými nechápavými rodinami a protivnými spolužáky. Tady některé můry nestydatě polykají jejich energii a naději.
Jdeme sem vnést více hezkých snů a pobít některé můry.
Pohladíme talismany.
Tak vzhůru do toho.

Otče můj, pane můj, směr krokům dáváte,
vždy jsem byl poslušen tomu, co říkáte,
hleděl jsem do očí z kalené oceli,
jež tolik poznaly, jež tolik viděly.
Přání a žádosti byly mi rozkazem,
toužil jsem zaslepen být vaším obrazem,
neviděl, neslyšel, myslet jsem odmítal,
když jsem vám po boku co váš pes klopýtal.
Meč svůj jsem vytasil, horkou krev prolíval,
v mrazu a v požáru při vás jsem prodlíval,
bez všeho věřil jsem, že náš voj reptá,
slepý syn, poslušný, na nic se neptá.
Jak rád bych pro vás šel na konec světa,
prosím vás, rozkažte, po mně je veta.

"A pane učiteli, proč Vám vlastně nemáme říkat pane profesore? My jsme na to zvyklí z jiných hodin a paní profesorka, teda vlastně paní učitelka Fajfková na tom trvá."
"Já si myslím, že si určitě vybavíte, kde jste titul profesor například viděl nebo zaslechl. Ten formálně uděluje prezident republiky a obvykle to bývá člověk, který je třeba vedoucí katedry na univerzitě. Takového na střední škole nepotkáte. Já se obávám, že někteří jedinci mají smutnou potřebu si tím dodávat na důležitosti."
"Aha... A paní učitelko? Teda pardon..." *culí se*
"To je v pořádku, Vítku. Já jsem asi taky nejspíš málo emancipovaná."

Shromáždění mužů mávajících transparenty blokovalo celou ulici. Na střeše zaparkovaného automobilu stál řečník s megafonem, do kterého vyvolával hesla sklízející v davu bouřlivý potlesk.
"Jsme stejně chytří a schopní jako ženy a proto nesmíme být omezováni na role pouhých kuchařů, uklízečů a pečovatelů! Pryč s ženským útlakem!" Na závěr svého proslovu vytáhl z kapsy suspenzor a zažehl pod ním zapalovač. Ulicí se rozlehl mužský jásot, když symbol útlaku vzplanul.
Pošahaní maskulinisté, pomyslela si kolemjdoucí žena v kalhotovém kostýmu s koženou aktovkou v ruce a pokračovala v cestě z práce domů, kde na ni čeká její milující manžel s teplou večeří.

„Jak proběhla včerejší akce?“
Severus posunul věž.
„Vcelku obstojně.“
Brumbál táhl koněm.
„Bavil ses dobře?“
Severus koně zablokoval pěšcem.
„Jistou tendenci bavit své hosty jsem u Pána zla zaznamenal.“
Brumbál posílil útok střelcem.
„Čím se vás snažil pobavit?“
Severus smetl střelce králem.
„Připravil si kvíz o historii magických stvoření. Slovo džin má původ a) v arabštině, b) v aramejštině. Špatná odpověď znamenala vypít panáka. Kdo první spadl pod stůl, dostal za úkol vás letos zabít.“
Brumbál vyslal druhého střelce.
„Kdo prohrál?“
Severus ho ohrozil pěšcem.
„Draco.“
Brumbál couvl.
„Čili šach...“
Severus mezi dva krále postavil věž.
„Šach mat, pane řediteli.“

Nikdy jsem o ničem nepochyboval víc než o přijetí lékárníkova syna Rina do semináře. Kluka, jehož otec ve městě proslul jako sériovej travič. Kluka, kterýho jsem nesčetněkrát přistihl mluvit na někoho, kdo tam vůbec nebyl. Kluka s tak zvláštním pohledem na svět...
„Vážně nechceš převzít otcovu lékárnu?“
„Nechci, reverende.“
„Proč?“
„Rád bych se vyvaroval pokušení.“
„Bojíš se, že skončíš jako tvůj otec?“
„Spíš nechci kráčet ve stopách své matky.“
„Ta přece zemřela při porodu...?“
„To řekli vám. Mně včera dorazil dopis ze Salemu. Prý tam dělá ředitelku.“
„Chápu,“ vyrazil jsem ze sebe v záblesku děsivýho porozumění. „Uvidíme se v září.“

„Nejsme na to už moc staří?“ zeptal se, když se Oděl do oceli.
„Nejsem žádná květinka,“ prohlásila v Anonymní seznamce. „Ten musí jít z kola ven!“
Záblesk oslnil jeho Vidoucí oko v Lese náhod, takže neviděl Stopy korýšů.
Přednáška o Etymologii slova džin byla Cenou za dospělost. To vůbec nebyla Levná kořist.
Šli tři, šli dva, šel jeden a četl si v bulváru o Tlačence.
Pastelky ukradli Hrdinovi trapní příbuzní. Dokonalý hostitel měl proto Svázané ruce.
Sedm kulí - Tak umírá Mary Sue. Pláčí pro ni námořníci rum?
Encyklopedickým záznamem Fascinován zpět ve své kleci. Mnoho pohybu pro nic - ocitl se Nad propastí.
Ham, pravil ten, jenž měl Velké srdce malý mozek.
Po Tanci stínů si vyslechl pověst o Laskavé invazi.
Prosím vás, pane, pošlete mě až na konec světa! Dnes to praskne!
A teď spát.
Drabblím, drabblíš, drabblíme,
o světě nic nevíme.
Jedno drabble, druhé třetí,
čas tak strašně rychle letí.
Záporák i hrdina
jsou dnes jedna rodina.
Ve vesmíru, na moři,
všichni láskou zahoří.
Úzkost psavci hrdlo svírá –
nové na něj téma zírá.
Glórie však při nás stojí,
málokdo už psát se bojí.
Krásný byl to čas,
snad se sejdem zas.
Tak a teď už opravdu spát!
Dobrou noc...

Měl obrovskou touhu pomáhat a vůbec se nestaral o to, jestli je to rozumné. Pokud byl někdo v bezpráví, tak mu přišel na pomoc, ať už bylo riziko jakékoliv. Jeho známí se ho snažili varovat, aby se nezapletl do nějakých problémů, ale on nad tím jen mávnul rukou a znovu a znovu se vrhal na pomoc potřebným. Když mohl, tak se rozdal z peněz i věcí, aby někdo další netrpěl. Nehodil se do této doby, ale ho to nezbavilo úsměvu na tváři. Až jednou, když zase pomáhal, tak utrpěl obrovské zranění, ale nenašel se nikdo, kdo by tentokrát pomohl jemu.