DMD č. 2. pro 2. 4. 2016. Téma: Les náhod

hodinová ručička utíká tempus fugit vysmívá se, john je v nebezpečí, únos a papír stopa říká les náhod, ty NEVÍŠ, rána po vpichu nebolí, johne odpusť bílý komár pomáhá MYSLET ačkoliv jsi slíbil, tys slíbil přestat ale komár tě bodl nechal jsi ho tě bodnout lesná hod
Lesná. Ulice Lesná Ach.
Vyrazíš.
(„Brilantní!“ vykřikne později John. Tvé zorničky jsou úzké, ale on to nevidí, protože objímá Mary.
„Jen ze dvou slov…“
Neposloucháš, protože jsi nevyhrál ty, ale komár a nikdo si nevšiml a ty ses děsil, že si všimne, ale on se ani nedívá a místo úlevy cítíš jen prázdnotu.)

Homo sapiens měl být nejrozumnějším tvorem planety, kultivovaným ochráncem slabších, korunou stvoření.
To, co Bůh spatřil na monitoru po provedení další z mnoha simulací, ovšem tuto ideu nepřipomínalo ani zdaleka. Dokud programoval rostliny a živočichy, bylo to snadné. Stačilo si počkat na správný okamžik a pak zavést do některého genomu patřičnou mutaci.
Bůh si promnul oči. „Ježíši!“
„Zase bereš jméno Boží nadarmo, tati?“
„Kdyby aspoň deadline nebyl už zítra… Šest dní je zoufale málo.“
„Potřebuješ si odpočinout… Už jsi na tomhle superpočítači hrál Wormsy?“
„A ty zase pokoušíš Hospodina, synu!“
„Nech zatím pracovat tetičku Evoluci, pár náhod světu jenom prospěje…“

Vraceli jsme se z myslivecké chlastačky už pozdě večer. Ti idioti se zase ožrali jako koně, včetně mého parťáka na sedadle spolujezdce, který byl taky jako dán.
"Ty vole, kam jedeš?" řekl nepřítomným hlasem.
"K tobě domů, aby ti máma mohla dát deset na holou, ty ožralo!" odpověděl jsem podrážděně. Musel jsem to vzít přes lesní cestu, která i za denního světla nebyla zrovna německá okreska. Najednou se před světlomety auta objevilo něco...
Zvuky mačkání plechu a hysterického křiku puberťaček
"No do hajzlu! Je ti něco?" zeptal jsem se poněkud otřeseným hlasem.
"Asi ne, ale mám těhle náhodných střetů dost!"

Chtěli jít do parku, ale byla tam tlačenice. Tak to vzali přes Staré Město.
*
Instinktivně se vrhl stranou a narazil do dveří. Otevřely se! Pak ukradl rohožku, no, stejně patřila nějakému zazobanému Pražákovi, tak co?
*
Toho kluka znal ze stadionu. Ještě, že tu byl. Bez něho by si ten blbeček nechal rozbít hubu.
*
Před sebou uviděl partu mladých kluků. Někteří měli palestiny. Zahlédl plastovou trubku špatně schovanou v rukávu zimní bundy. Usmál se.
*
Seděl a vyhříval se na slunci, v ruce mobil. V noci vymyslí titulky, zákazník bude velmi spokojený. Život je skvělý.
*
"Bylo to naplánované!!!"
Panda Náhorní, internetový troll

Když se vír magické energie rozplynul, znesváření houbaři už v lesíku nebyli sami. Oba však vzhledem k vývoji jejich náhodného setkání předpokládali, že uslyší řev démona z pekel, a byli skutečným výsledkem povolávacího kouzla poněkud překvapeni – mladší nemile, moudřejší přestal sesílat kouzelný štít. Přivolaný měl totiž sice rohy, ale na helmě, a působil nevyspale, ale klidně. Přejel pohledem oba čaroděje, stromky i houbu, povzdechl si a vypadal jako někdo, komu se podobné věci dějí skoro pořád.
A záhy vyšlo najevo, že jmenuje prakticky stejně jako mladší z mágů a že ti dva jsou jediní, kdo ho možná dokáže poslat zpátky.

Překvapilo mě, když jsem zaslechl rodiče mluvit o našem lese jako o "lese náhod". Proto jsem prohledal celý dům, až jsem na půdě našel velmi starou knihu Dějiny Hrdličského lesa:
8. 6. 1875 Na okraji lesíka se našlo tělo dva měsíce pohřešovaného Jakuba Brodimila. Zemřel na ztrátu krve kvůli velké tržné raně po celé délce zad.
24. 12. 1875 V lesní roklině byla nalezena slečna Eliška Snaživá. Mrtvá. Zemřela následkem přetržené krční tepny.
8. 3. 1576 U potoka v lese se našla paní Božena Železná. Bez hlavy.
Dál jsem už nečetl. Desítky a stovky zápisů! To nemohly být náhody!
Nebyly...

Mozolnaté prsty přejížděly po papíře, řádek po řádku.
Zápisy hovořily jasně: Letos se něco změnilo.
Brumbál ho ujišťoval, že je to náhoda.
Náhodou se objevilo třikrát víc bomb hnojůvek než loni. Jen za měsíc.
Náhodou vzrostl počet nevyřešených případů prohřešků. Pětinásobně.
Náhodou přibylo konstrukčně pokročilých „vtipů“.
Zřejmě rovněž náhodou se paní Norrisová stále víc ježila.
Náhody. Víc stromů tvoří les, takový les náhod vysloveně smrdí-
„P-pane?“
„Co?“ štěkl.
„P-profesor Kratiknot vzkazuje, že u učebny lektvarů se asi náhodou přehřál a vylil Tchoří lektvar...“
Okovy náhodě, která letos přibyla do školy, zaskřípěl Argus Filch zuby a vztekle zaklapl zápisy roku 1989.

Když jsem ho na hřbitově potkal poprvý, otočil jsem se a odešel.
Když jsem tam na něj narazil o měsíc později, povzdychl jsem si a přece jen došel zalít květiny na hrobech rodičů.
Když jsme se setkali potřetí, kývl jsem na pozdrav.
Stál vedle mě, u náhrobku mladýho Phila Cornera.
„Víte, proč sem chodím, reverende? Tady si vždycky připomenu, že všechno je jenom otázkou náhody.“
„Aha. Takže ty jsi toho kluka zastřelil náhodou....“
„Náhodou jsem byl rychlejší.“
„Náhodou dvaačtyřicetkrát za poslední rok?“
„Hehe. To je náhod, co?“
„Hotovej les. Promiň, Bille, ale radši půjdu domů, než ti náhodou rozbiju hubu.“

Porost byl velmi hustý, trnitý, světlo dne pronikalo k oběma mužům jen váhavě a po troškách. Elfrik, mistr umění alchymie, i jeho pomocník Idel se ale v nepřehledném terénu pohybovali sebejistě a bez zaškobrtnutí.
„Mistře, zatím ani prašivka.“
„Zdá se sucho, ale rostou.“
„To by byla náhoda…“
„Idele!“
Mistr ukázal před sebe mezi stromy. Mladík nevěřil vlastním očím, nad keře se zvedala vysoká bílá noha, do korun stromů se opíral klobouk velký jako střecha.
„Takový hřib!“
Přišli k třeni velké houby, vzhlédli ke klobouku a pak si prohlédli své krátké nožíky.
„Tak to, Idele, očisti, já se podívám po dalších.“

Dobrý den, milí studenti, rád vás opět vidím ve svých sbírkách. Jsem potěšen vaším zájmem, s takovou z vás brzy budou nejlepší biologové na této škole. Musím kolegovi P. poděkovat, že vás uvolnil z výuky...
Dnes budeme vykonávat činnost velmi snadnou, v podstatě nezkazitelnou. Vzhledem k vašemu nadšení pro biologické preparáty spolu dnes protřídíme krabici s histologickými řezy rostlinných orgánů. Všiml jsem si, že u některých z nich nejsou popisky, proto s sebou vezmeme nějaké učebnice, abychom je mohli doplnit.
Ah, ten zkamenělý les...
Ten vás vskutku nemusí znepokojovat. Jedná se o pouhý řetězec zhmotnělých a čirou náhodou zkamenělých náhod.