Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Erik seděl uprostřed kupice rozvrkočených poznámek. Zíral na ně, jako by to byli jeho úhlavní nepřátelé. Ten úkol napsat musí. Aby mu věřili, že...
Anzelm opatrně zakašlal.
„Zatracená bylinka na ramena,“ štěkl Erik. „Co já vím, co je dobrý na ramena? Nohy, jo, to zajímá každýho, ale zatracený zkroucený ramena?“
„Santolina,“ řekl okamžitě Anzelm.
„Jak to víš?!“
Anzelm pokrčil rameny. „Používaná od... no, odedávna. Proti dně.“
„Hmm...“
„Bršlice kozí noha. Čaj nebo obklad z listů.“
„Jak víš tohle?!“
Anzelm znovu pokrčil rameny a neřekl, že jeho táta byl herbarista a lékárník.
Rozhodl se přece, že už pro tátu brečel dost.
Doháním téma č. 27. pro 27. 4. 2015: První úroda
Trocha neopodstatněného optimismu na závěr.
Cítil, jak je země pod sněhovou krustou nasáklá krví a dusí se kostmi a kroky Jiných.
Pak vzlétli draci, zavyli zlovlci a on s nimi.
Bylo neuvěřitelné vidět po té nekonečné noci na polích první úrodu. Zimohrad byl spálený kmen obrůstající zelenými výhonky a vazalové žádali, aby se aspoň Arya provdala za seveřana.
„Myslíte, že se má sestra nechá k něčemu nutit?“ zeptal se. To je umlčelo. Aryiny výboje byly pověstné. Tentokrát s ní jel Rickon a...
„Budou v pořádku,“ ujistila ho tiše Sansa. Dala malé Catelyn do černých vlasů chrpu. Holčička upřela na Brana šedé oči a usmála se.
NESOUTĚŽNÍ závěr seriálu na téma Třináctý život není.
Věnováno všem příznivcům Lady, Evžena a spol s poděkováním za zájem a milé komentáře.
Navazuje na Hop nebo trop
„Vy jste to dokázala!“
Žena zářila. Napůl nevěřícný napůl triumfální úsměv ji úplně změnil. Místo zlomené trosky sebevědomá dáma.
„Odměnu si rozhodně zasloužíte, nebýt vás, nevím, co bych si počala. Mohu se tedy spolehnout, že mě ten mizera už nikdy nebude obtěžovat?“
„Můžete,“ přikývla Lada unaveně. „Má taky pořádné máslo na hlavě.“
„Taky? Chcete mi snad něco vyčítat? Vraťte tu lahvičku a zmizte.“
Výčitek by mohla být celá záplava. Má však povinnost loyality ke svým klientům.
Lada se okamžik dívala do tvrdých lačných očí.
Potom roztříštila nádobku s elixírem mládí o dlaždice.
Odešla beze slova.
Nejvyšší čas jít se opít.
Bylo nebylo. Čaroděj, zlý černokněžník, nechvalně proslulý
Drumlín, začaroval svůj život do 13 vajec, které chtěl ukrýt na těžko dostupných místech.
Dokončil své kouzlo, a uvědomil si, že vejce jsou křehká, a že je musí nějak přepravit.
Na přepravu vajec není nic lepšího, než krabička na vajíčka, ale zaplnil už všech 12 slotů.
Tak si ukryl poslední vejce pod čepici, a šel po náročném kouzle spát.
Přišlo ráno a v černé věži to krásně vonělo.
„Připravila jsem vám snídani,“ připajdala se jeho stará služebná, „omeletky z dvanácti.“
Ale čaroděj už jí nevnímal. Zpod noční čepice mu vytékal bílek třináctého vejce.
V nádobách s formaldehydem se poklidně vznášely orgány. Uprostřed mezi policemi byla židle. Na té seděl House a na tabletu opřeném o nádobu s mozkem se díval na "Prescription Passion". Nic nebylo lepší než soap opera. Ty totiž měly úroveň, ne jako ty Wilsonovo telenovely.
Pomysli na ďábla a přijde, povzdechl si House, když se Wilson objevil ve dveřích.
"Tady seš. Hledá tě Cuddy."
"Vím."
Wilson přešel k němu.
"Jak na to můžeš koukat, měkne z toho mozek."
"Ten za tím vypadá tvrdej dost."
Wilson pokýval, zakoukaný do tabletu. V následujících hodinách nemohla Cuddy najít nejen House, ale i Wilsona.
Poslední! A letos jsem prostě House vynechat nemohla.
Bez nároku na bod. Vím, že si bonus nemůžu nahradit, ale já tak nějak chci mít DMD kompletní. Takže ještě jednou Bonus 4 - Deset deka salámu...
Na Ankh-Morpork se snášel večer, a denní ruch města pomalu přecházel na noční, jiný, ale stejně intenzivní.
Pojďme blíž, k jednomu domku blízko Stínova, kde se ve sklepě rozsvítilo světlo, a vzápětí následoval zděšený, srdceryvný výkřik.
***
"Seržante, musim nahlásit krádež."
Seržant Tračník se nevěřícně podíval na příchozího.
"Někdo okradl vás?"
"Žejo! Lidi jsou dneska všelijaký, dřívávejc měli k vobchodníkům úctu–" zarazil se. "Nemohla to bejt konkurence?"
"Prošetříme to. A co vám ukradli?"
"Všechno maso. Materiál na výrobu. Na dva měsíce dopředu! Sem to koupil vod Fuseklara, to nejlepší, co se dá sehnat!"
"Aha. A kolik přesně toho bylo, pane Kolíku?"
Nahrazuji téma: Duch jazyka
...pokračování rozhovoru s Hagridem z předchozího drabble: http://sosaci.net/node/17777
„A to můžeš psát ouplně, co chceš?“
„To ne. Musí to být na zadané téma.“
„Téma? Co to, u Merlina, je?“
„Věta nebo slovo. A drabble by mělo naplnit ducha toho tématu.“
„Ducha? Jako Krvavýho barona nebo tak něco?“
„Ale ne. Myslím smysl. Musím přijít na to, jaký je smysl tématu. A pak použít takový jazyk abych toho ducha, ten smysl, co nejlépe vyjádřila.“
„Ale to je dost těžký, ne? Nestačilo by, dybys tam enom někam vecpala to slovo?“
„Myslíš, kvůli získání bodu? To by mě fakt nebavilo. Ale když bych nemohla na nic přijít, tak… prý by to stačilo…“
Jsem sice ještě stále pracovně mimo domov, ale od zítřka už budu mít trošku volněji, takže začnu pomalu dočítat co jsem nepřečetla, kachnit co jsem neokachnila, komentovat co jsem neokomentovala a odpovídat na komentáře, na které jsem neodpověděla. Už se na to těším... :-)
Nenahrazuju si tímto žádné drabble, protože pokud se příliš nepletu, tak z těch, co nahradit lze, mám všechna.
Toto je double-drabble na rozloučenou a jako poděkování organizátorkám a všem spoludrabblícím...
Ten co nic nenapsal, usoudil, že Naděje umírá ráno, a když zaslechl Ten kouzelný zpěv, stvořil Na vlastní nebezpečí muzikál na téma Pravda je rodu ženského, protože je spíše krásná než praktická, čímž překročil Neznámé hranice a proto s Nohama na ramenou prchal Zpět na start bez čtyř tisíc. Masožravky mu byly Na stopě oděny v Tepláky a legíny.
„Pssst!“ špitl Slaměný vdovec. „Teď se nedívej.“ V bytě totiž vládla Totální anarchie a bylo to tam jak U snědeného krámu. Jeho Mlátička byla velmi Proměnná, Sladká očekávání se tentokrát nenaplnila. Tam ve tmě byla cítit Vůně vyprané kočky. „Nesnaž se, ukaž se!“ poručila a on si pomyslel: “Zítřek jsem prožil včera.“ Když byla vidět První úroda jeho snažení, dostal Deset deka salámu, to bylo salámu! „Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo,“ přesvědčoval sám sebe.
Duch jazyka použil Udělátko, aby vyškrabal Mozky z lebky těm, kteří ho prznili, protože Vigilantibus iura. Jeho přesvědčení, že „Nezáleží na tom, jestli věříte v reinkarnaci. Důležité je, jestli reinkarnace věří ve vás,“ bylo podrobeno zkoušce, když si uvědomil, že Třináctý život není. Začal tedy jíst Mrkev v zimě.
Ta naše stoslovka česká,
ta je tak hezká, tak hezká!
Jestli nám zahyne, všechno s ní pomine…
...potom už nebudem žít.
A proto jen pište, lidičky,
ty naše drabblíčky
z Moravy, Slovenska, z Čech,
naše stoslovečka je možná prostičká,
ale je nejhezčí z všech!
Ten muzikál se na mě asi nějak podepsal...
Doufám, že se tady zase za 11 měsíců všichni ve zdraví sejdeme!
Co to prokrýlepána sedí na tom stromě? Vytahuji dalekohled, ale pták mizí ze zorného pole. Dravec, zjevně, ale nepoznal jsem ho. Aha, už ho zase vidím. Jdu blíž, není plachý, to je netypické. Už ani nepotřebuji dalekohled, abych ho poznal. No mně snad trefí šlak ve středním věku. Honem mobil.
"Najdi mi rychle číslo na někoho přes ochočené dravce."
"Co jsi našel?"
"Sup kapucínek!"
Jako najust je nejbližší odborník asi 100 kilometrů daleko. Sup obhlédne sektor a popoletí. Já s vyvrácenou hlavou cestou necestou za ním. Tak to jde půl dne. Dostanu-li do ruky toho, komu uletěl, utrhnu mu uši!
Ptáka jsem chytil, dal do záchranné stanice, tam dohledali majitele. To je za téma "totální anarchie". No copak to není totální anarchie, aby supi poletovali v českém lese??
Původně jsem nazval toto drabble zvoláním "Stůj ptáku!" A jedna osoba, co tu se mnou popíjí víno a čte mi přes rameno se rozchechtala jako hyena chechtavá. Na co ti lidé hned nemyslí. Ale raději jsem pak zvolil nudnější název.
Ta zahrada je mojí velkou láskou. Nadšeně pečuji o každou květinku, keř či strom, který v ní zapustí kořeny. Sleduji, jak se rozvíjí z malých sazeniček do statných rostlin vzpínajících se k nebi. Se zatajeným dechem pozoruji, jak opadávají okvětní lístky a jak se větve obalují novou úrodou. Zelená se mění ve světlé odstíny příštích sytých barev. Slunce přikládá ruku k dílu a na stromech se objevují žluté, červené či modré plody. Je radost na to pohledět a já se těším, až je ochutnám.
Proto mě tak namíchlo, když mi ti dva otrhali první úrodu jablek,
Tak jsem je vyhnal.
