DMD č. 7 pro 7. 4. 2011: Smrt na pitevním stole

Báječné téma! Z toho, že píšu už takhle brzo ráno, můžete poznat, jak jste mě inspirovali. Nejdřív jsem přemýšlel, jestli to nemám napsat tak odborně, že by tomu nikdo nerozuměl. Nakonec jsem se rozhodl cimrmanovské "odborné vtipy" vypustit (až na jedno či dvě slova :-) a pojmout téma tradičněji. Tak tady to máte:
Doktor Bouše se probíral dokumentací stařenky, kterou měl toho dne prohlížet. Našly ji děti na kraji lesa tváří k zemi, na sobě šedý plášť s kápí, ruce svíraly násadec kosy. Totožnost neznámá.
O hodinu později bylo jasněji. Příčinou smrti byla extrémní dehydratace. Kůže pergamenově suchá a křehká. Tkáně tak vysušené, že o ně skalpel skřípal. Tuková vrstva žádná.
Patologa vytrhlo z úvah zaklepání. Za dveřmi stálo snad sedm velkých i malých postaviček v šedých pláštích s kápěmi, kosy v rukou. Největší z nich vystoupila trochu dopředu a důležitě si odkašlala.
„Pane doktore, až budete hotov, mohli bychom si maminku odvézt?“

Fandom: ehm, nevím, jestli se to dá považovat za fandom, ale - Oblast 51
Z utajeného archívu federální vlády USA v oblasti 51:
Studovaný objekt nejevil známky života po dobu dvou dnů.
Studovaný objekt byl předložen k pitvě.
První řez skalpelem byl veden příčně podél čehosi, co bylo považováno za hrudní kost.
Nebyla to hrudní kost, připomínalo to spíše jakousi chrupavčitou strunu.
V dutině byla objevena šedá amorfní hmota – vzorek č. 1 – určeno k pozdějšímu prozkoumání.
V hrudní oblasti nebyly žádné subjekty, které by se daly považovat za orgány.
Zkoumání se přesunulo k hlavové oblasti.
Studovaný objekt otevřel oči a promluvil: „E.T. volat domů.“
Studovaný objekt byl praštěn vylekaným chirurgem palicí.
Pitva byla ukončena.

„Pane Weasley,“ pronesl ledově Snape, když nahlédl do Ronova kotlíku, „nepamatuji se, že bych vám dnes zadal výrobu asfaltu. Máte školní trest. Dnes v osm. Potřebuji vykuchat nějaké pavouky.“
„Ten mizera!“ rozčiloval se později Ron ve společenské místnosti. „To bude moje smrt na pitevním stole!“ zakvílel nešťastně a udeřil hlavou o stůl. „Neboj, něco vymyslíme,“ utěšoval ho Harry. Ale večer se pomalu blížil a nic je nenapadlo. Smutně se Ron vypravil na cestu na popravu. Když vycházel, narazil do udýchané Hermiony. Držela v ruce lahvičku pochybného obsahu a usmála se na něj. „Mohl bys mi dát prosím jeden svůj vlas?“

Poznámka: Morseovku neumím a podle toho to vypadá, ale jak se tady tak říká: Bod je bod. :D
Paní Louková vešla na poštu a přistoupila k okénku.
„Louková, mám tu telegram.“
„Ach, ano. Hned to bude,“ odpověděl pracovník a vytáhl papírek s tečkami a čárkami.
„Vazena pani Loukova, STOP Vas syn bohuzel zahynul. STOP Smrt nastala na pitevnim stole. STOP
Ne, počkat.
Na pitevnim stolee.
Ne promiňte. On to Hrubý hrozně špatně zapsal. Ty dvě tečky nejsou ee ale i. Celá ta věta je špatně.
Smrt nastala na bitevnim poli. STOP Uprimnou soustrast. STOP Plukovnik Kotek, 13. jizdni divize. STOP“
Žena propukla v pláč.
„No tak, paninko, nebrečte mi tady. Ten stůl v tom byl vážně úplně nevinně!“

Bože můj. Pitomější místo, kam ji položit, už vážně nemohli vymyslet.
Mám chuť ji odnést někam, kde to vypadá normálně. Lidsky.
A přidat třeba svíčku. Aspoň jednu.
Zatraceně mi vadí, že nemůžu. Poprvé.
Ne že by to mrtvolám nebylo úplně jedno.
Ne že bych neměl lepší věci na práci, než zírat na stopy krve na schodech. Taky poprvé, co sem ta sekretářka nepřišla uklidit.
Ne že by mně to nemuselo být úplně jedno.
Totiž, ne že bych zrovna teď taky nebyl mrtvý.
Jenomže mi to jedno není.
Protože je to Tosh a leží na mém pitevním stole.
Poprvé to bolí.

„Dneska jenom jeden?“ podivil se šéflékař vlajkové lodi Executor.
Uvykl faktu, že vzhledem ke způsobům Lorda Vadera, působí častěji coby patolog.
„Tak se ukaž, chlape,“ stáhl mrtvému z obličeje zelený lajntuch. „Podívejme, admirál Ozzel.“
Okem znalce přejel modré podlitiny na oteklém krku.
Sáhl po skalpelu, zručně provedl základní řez.
Mrtvý zasténal.
Felčar zbystřil: „Prosím?“
Zachroptění, pokus o nádech.
Patolog si povzdychl.
Popaměti sáhl mezi instrumenty. Vybral nůž s obzvlášť dlouhým ostřím.
Zakrvácenou čepel si otřel o zástěru.
Zadíval se směrem ke komnatě Lorda Vadera.
„Uvítal bych, kámo, kdybys aspoň jednou doved práci do konce. Tvoje nedůslednost mne už vážně znepokojuje.“

Varování: Mary Shelley rotuje v hrobě a bude mě ve spaní strašit, protože tohle je (nepovedená) parodie.
Victor Frankenstein pečlivě přišíval svému tvoru malíček k pravé ruce. Musel přiznat, že stvořit člověka je vážně pěkná piplačka. V jednom kuse vám maso hnije, smrdí a hrozně dlouho to trvá. Ale vyžíval se v tom.
Když udělal poslední steh, udělal na niti uzel a pořádně ji utáhl. Kůže se trochu zkrabatila, ale co, to se ztratí. Poodstoupil od pitevního stolu trochu dál, aby si mohl prohlédnout své mistrovské dílo. Nakrčil čelo. No, mohl se víc snažit. Skryl v zoufalství hlavu do dlaní. V tom se tělo pohnulo, Frankenstein zvedl překvapeně hlavu, Monstrum otevřelo své žluté oči a řeklo:
„Mami?“

„Tak co?“ vzhlédl Foreman s nadějí.
„Nic…“ odpověděla Cameronová a naději rychle pohřbila.
„Všechny testy negativní… Jdeme mu to říct?“ navrhnul nenadšeně Chase.
................
„Jste idioti,“ konstatoval přátelsky House.
„Proč jsme tady?“
„No to já nevím… Protože vás rodiče nechali narodit, i když věděli, že budete idioti?“
„Myslela jsem spíš… proč jsme TADY?“
Cameronová gestem obsáhla celý ponurý prostor.
„Ukážu vám správnou diagnózu…“
House přiložil zbraň a vystřelil.
„Zbláznil jste se?!? To nemůžete!“
„Myslíte, že bude víc mrtvý? Zopakujte na něm testy. Snad vás napadne, jak pomoci našemu zatím živému pacientovi…“
House opustil pitevnu a zanechal zmatený tým nad dvojitou mrtvolou...

„Doktore, nezapomněl jste na narkózu?“ dotázala se mrtvola na pitevním stole. „Jen že ten skalpel v břiše dost tlačí.“
„Ty nedáš ani po smrti pokoj? Vždycky jsi byl potížista,“ rozčiloval se doktor Pepa, který byl ve skutečnosti jen nedostudovaný řezník.
„A jak jako můžu v klidu umřít, když mě chceš sebrat obě plíce jen proto, abys mohl o dva roky déle kouřit? Já jsem s transplantací nesouhlasil.“
„Už je mám, hned tě zase zahrabu, tak klídek,“ odbyl Pepa nebožtíka a pokračoval v práci.
Zombie si jen povzdychla, protože dobře věděla, že si Pepa za půl roku přijde i pro játra.

"Ajéje. Slečna cimprlína zase v akci," poznamenala hlava rodiny.
"Nojo, naše Terka, ta umí najít tlustý i na kůřeti," přisadila si babička, a bratr to završil:
"Hele, kdybys chtěla studovat na patoložku, tak bys musela mít z chemie aspoň trojky, takhle ti je ten trénink nanic..."
Tereza už tyhle řeči znala, a tak zachovala stoický klid a pokračovala v odkládání křupek, blanek a kousíčků tuku na malou kupičku na okraji talíře.
Když maminka sbírala talíře, povzdechla si: "No vážně. Co by ti to udělalo, kdybys jednou snědla kousek tučného?"
"Určitě bych umřela, mami," s úsměvem odpověděla Tereza. "To nebudu riskovat."