DMD č. 22. pro 22. 4. 2014. Téma: Více strýce

Rozhodli se založit klub. Jen tak, pro strýčka Příhodu. Požádali strejdu Googla, aby jich našel co nejvíce. Strýček Fido je pak všechny obletěl. Byla to štreka, protože musel: do Středozemě pro Thorina Pavézu, do Narnie pro Digoryho Kirka, do Ruska pro strýčka Váňu a do Ameriky pro strýčka Sama.
První schůze se neobešla bez komplikací. Jenom usadit všechny Jákobovy syny, každého z nich jedenáctinásobného strýčka. Pak zalepit pusu strýci Pepinovi a sehnat tlumočníka pro kačera Donalda. Naštěstí se nabídl strýček Jedlička. A než začali rokovat, Vernon Dursley vynesl v zubech Edwarda Lewise, který sám přiznal, že to nebyla jeho neteř.

Nebýt strýce Centa, asi by to pro ně oba skončilo špatně. Vincent u něj ze začátku rád pracoval, ale časem ho práce v obchodě s obrazy přestala bavit. Tak ho strýc Cent vyhodil.
Theo bral svou práci zodpovědněji. Naštěstí pro oba. Z jednoho platu žil on i Vincent, kterému pravidelně posílal pár franků na obživu.
Ne, že by se mu to nesnažil vrátit. Na oplátku mu posílal své obrazy v naději, že se nějaký v galerii prodá. Nikdo ale jeho stylu nerozuměl, všem jeho obrazy přišly podivné.
A tak Theovi nezbývalo než svého bratra podporovat. Vždycky to dělal s láskou.

„Éééééém...“
Jakže bylo to zaklínadlo? Jo, takhle.
Několik složitých mávnutí hůlkou, pár mírně nesmyslných slabik a – podařilo se! Spojení bylo navázáno!
To znamená, že úspěšně složila zkoušku!
„Já vás vidím. Slyšíme se?“
„Ano, ano, slyšíme vás,“ znuděně přitakal zkušební komisař.
„Popište podmínky kontaktu,“ obrátil se ke zkoušené žačce.
„Éééééém... tedy... zvolila jsem spojení se svým strýcem, který se nachází tři sta mil daleko, čímž jsem splnila podmínku minimální vzdálenosti a...“
Nečekaně se otevřelo další spojení. A další, další a ještě jedno. Dvě. Všechna ukazovala to stejné.
„Tak slyšíme se?“ zeptalo se množství identických obrazů.
„Vy nemehlo! Vy jste to zacyklila!“

Calum složil dopis a zamyslel se.
Pokud to, co tvrdí Malcolm je pravda, tak mají o skutečný problém.
Kdyby tak žila Ceana... ta by už krále dokázala usměrnit.
Povzdechl si. Zkusí to sám. Snad švagra přesvědčí.
Bude to poprvé, co ho navštíví od sestřiny smrti. Vyhýbal se mu. Jakoby to, že neuvidí místo, kde zemřela, znamenalo, že je vlastně pořád naživu. Že spolu nemluví, protože není o čem, ne proto, že už nemůžou.
Nechtělo se mu tam.
Ale byl tam přece ten chlapec. Příliš dlouho ho neviděl. Určitě pořádně vyrostl.
Pojede.
Syn jeho sestry si zaslouží vídat svého strýce častěji.

"Nemyslel jsem si, že skutečně přijdeš."
"No, jak jsem se dozvěděl v nedávné době, jsi vlastně můj strýc přes koleno nebo tak něco, takže... Jsem skoro neměl na vybranou. Jedno slovo matce by mě zabilo."
"Nejsem tvůj nepřítel, Draco. Zatím."
"Naše rodina neměla nejmenší důvod ti věřit, když jsi žil. Natož teď, když po tobě zbyl jenom obraz."
"Nebudeme vykopávat rodinné kostlivce, obvzlášť toho mého... Ale slyšel jsem, že máš poměr s mým kmotřencem, Harrym."
"Slovo poměr to docela vystihuje."
"A právě proto jsi tady. Ublížíš mu a zničím tě. Věř mi, mrtvý toho může udělat více, než se zdá."

Nedeľa ráno. Vstal som a prešiel k televízoru. Každý týždeň sa teším, ako ho ráno zapnem a budem sledovať.
Ale čo to? Jak to? Snáď nie. Ale áno. Pohľad na hodiny potvrdí moje podozrenie. Nestihol som.
Každý víkend televízia vysiela najprv Káčerovo a potom Rýchlu rotu. A ja som Káčerovo zmeškal. Po obrazovke sa preháňajú hlodavci. Nie sú síce zlí, ale na Káčerov nemajú. Zmeškal som synovcov, zmeškal Donalda a hlavne som zmeškal najlepšiu postavu – strýka Držgroša. Toho nikdy nie je dosť. Ja ho chcem viac, stále viac. A dnes som ho nestihol. Čo však budem robiť, keď seriál skončí?

To nejmenší, co o strýčkovi můžete prohlásit, je, že je velký muž. Skutečně velký. Nemá to co dělat s jeho postavou, víte – v přítomnosti strýčka Cecila musíte nevyhnutelně dospět k dojmu, že je ho v místnosti poněkud víc, než se zdá. Nedlouho poté už čelíte poznání, že realita klopýtla a teď už se může stát cokoli.
Když jsem ho viděl naposledy, přiměl mě skočit po břiše do vřesoviště, hledaje úkryt před jeho neuváženou palbou na vysokou. Byl to jelen. Z bronzu, jak jsem záhy zjistil. Majitelé panství to naštěstí vzali s humorem.
Mám strýčka rád.
Jen je ho někdy… moc.

Otřel pot z čela. Narovnal se, nadechl... a vstoupil.
Špalírem družiníků, kteří ho provázeli povzbudivými pohledy v dobře známých tvářích, až na nízké dřevěné pódium. Pohlédl panu Vavřinci zpříma do očí, než poklekl u jeho nohou.
"Přeji si být tvým vazalem," pronesl pečlivě, ač lehce rozechvěle.
Sepjal ruce před obličejem.
Pán uchopil jeho ruce do svých.
"Přijímám tě do své služby."
Nechal ho vstát, udělil mu symbolický polibek, daroval mu meč.
Provolávali mu slávu. Blahopřáli. Prý je celý otec.
Otec? Stěží. Díky staletí dlouhé tradici kmotrovské výchovy byl mnohem více podobný svému strýci. Ve tváři možná ne. V srdci ano.

Anthony vešel do Crisova pokoje a porozhlédl se kolem.
"Crisi? Už jseš?" zeptal se do ticha. Pak jeho pozornost ale upoutal veliký drahokam položený na stole.
"Kde jsi ho vzal?" zeptal se Crise, když vyšel z koupelny.
"To mám z domova, jako památku," usmál se. "Ale jestli chceš, můžeš si ho nechat," mrkl na něj.
"Díky," zazářil Tony a pořádně ho prozkoumal. Cris si sedl vedle něj.
"Chceš ještě více mého strýce?" zazubil se.
"Cože?" zarazil.
"Mám tu ještě jeho ledvinu," pokrčil rameny.
"To je tvůj strýc?"
"Jop."
"Tak to si ho radši nech," řekl a podal mu drahokam zpět.

Jak už bylo řečeno, když Hoplinka vyrostla, vzala si bratrance Benjamína a měli šest roztomilých králíčků.
Byli velice způsobní a vychovaní, ale když se rodinka stavila na zelné košťály u strejdy Petra, vždycky bylo rámusu, že si okolní zvířátka až uši zacpávala.
Petr s králíčky moc rád žertoval a vyprávěl jim strašidelné příběhy, z kterých tuhla krev v žilách.
"Tehdy váš dědeček nedbal na varování a odešel na čerstvý salát do zahrady pana Gregora. A kdopak ví, co se s ním stalo?"
"Paní Gregorová z něj udělala paštiku!" skandovali Hoplinčini králíčci, nadskakovali vzrušením a očka jim zářila. "Ještě, strýčku Petře!"