Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Jdu se vyprat, u večeře chci být za dámu!", prohlásí Justýna po návratu z túry a zmizí v koupelně.
Vintíř si zatím pustí rádio a ozve se hit:
"Si kočka, si kočka, si kočka..."
Ano, Justýna je kočka a záhy bude dokonce vypraná. Jako kočička od pana Čapka, když myla s pejskem podlahu. Vintíř si totiž vzpomněl na pohádku, kterou den předtím četl na dobrou noc Barnabáši a Polyxeně.
Justýna vchází do pokoje, Vintíře praští přes nos vůně Chanel 5. Jindy by se na milenku živočišně vrhl, ale tentokrát jej přepadla melancholie. Bože, proč už zase ujíždím na své vášni?

"Lve, ještě pivo?"
"Ano, poslední, pak musím jít."
"Proč tak brzy, říkal jsi, že Scholastiku a Otíka máš na chatě?", táže se Jimram.
"To ano, ale dostal jsem na tu dobu spoustu domácích úkolů. Poutírat prach, vytřít podlahy, vyluxovat všechny pokoje. Pak taky umýt umyvadlo a vanu, vycídit okapávač. O zalití kytek ani nemluvím. A nakonec taky udělat velký nákup, neboť prý lednička má souchotě. Čas prchá a já toho mám hotovýho sotva polovičku."
"Člověče, ty si toho slaměnýho vdovectví vůbec neužiješ", konstatuje Tadeáš.
"A kdy já si něčeho užíval, naposledy snad ještě za svobodna", posmutněle zhodnotí napivší se Lev.

Pleš, lysiny - nikdy více,
teď vás čeká bujná kštice.
Náš přípravek posílí vaše vlasy,
a pohrnou se vám voličů hlasy.
Lidičky obého pohlaví,
vtírejte si jej do hlavy.
Pro seniory i dorost,
vždy zhoustne vlasový porost.
Obdarujte svoje lásky,
nechť jim zkrásní jejich vlásky.
Pěstujte vlasatou kulturu,
kupujte ŠOUSTKOVU TINKTURU!

"Tobiáši, Tabito, od sebe! A neřvěte jak paviáni!", volá Tadeáš. Je opět s dětmi sám doma a tak je má na povel. Už je v obýváku opět nepořádek jak v tanku.
"Děti, uklízet hračky, za chvíli je večerníček. A v takovém nepořádku žádný nebude!"
Dítka začala uklízet, avšak po chvíli jsou opět v sobě. A Tadeáš je zase trhá od sebe. Vzpomene si na včerejší přenos zápasu hokejové extraligy, tamní souboje proti tomu hadra.
Po chvilce je naštěstí vše uklizeno, právě včas, z okna Tadeáš zahlédne přicházející Timeu.
"Pssst, děti, maminka tu bude co by dup! Tak pěkně sledujte večerníčka."

Lev se dostavil do rodiny Kundeliusovy a rozechvěle přednesl žádost o ruku. Budoucí tchán Krunoslav ji blahosklonně přijal. Co mu také zbývalo, nechtěl-li dceru nechat takříkajíc v hanbě.
Scholastika s mámou odešly dokončit oběd a chlapi spolu osaměli.
"Poslyš, Lve", praví Krunoslav, "Scholastika má na dítě nejvyšší čas, ale chtěl jsem, aby to bylo až devět měsíců po svatbě. To neznáš prezervativy?"
"Ty jsem měl ve svém pokoji a byli jsme ve Scholastičině."
"Ani nevíš, že mlátit se má ve stodole a vytřepávat před stodolou? Pravda, dnes už má každý zemědělec mlátičku nebo rovnou kombajn."
A Krunoslav oběma nalil panáky.

"Tati, přečti mi, co nám píše strejda", žadoní Otík.
A tak se Lev pustí do překládání:
"Dear Lev, drahý Lve, I'm greeting you and your family, zdravím tebe a tvou rodinu. I'm going to arrive to Czechia next month, jdu přijet, ale houby, chystám se přijet do Česka příští měsíc. I haven't had opportunity to meet Scholastika and Ota yet, nemám měl jsem, ale ne, neměl jsem příležitost setkat se se Scholastikou a Otou ještě, therefore I'd want visit your family, proto bych chtěl navštívit tvou rodinu.
I'll have known... hergot, ta angličtina má úplně jiného ducha, to je práce..."

"Scholastika mne dnes nechtěla pustit, ale já prohlásil, že musím akorát umřít,a tak jsem tady!", referuje Lev přišed do hospody.
"Ty jsi číslo...", konstatuje Tadeáš.
"Bohužel má pravdu", praví Jimram, "vše, co bude do té doby, je variabilní. Úplně všechno v životě!"
"Všechno ne", oponuje Tadeáš, "například v mládí chodíš do školy."
"Znal jsem jednoho tak slabomyslného, že byl nevzdělavatelný", kontruje Jimram.
A Tadeáš rozvíjí myšlenku:
"A pak je to čím dál variabilnější, povolání, ženitba či ne, počet dětí, no zkrátka život je samá proměnná..."
"... jen pivo je konstanta neměnná!", zaperlí hostinský Méďa a naservíruje na stůl další půllitry.

Poslední noc pobytu u moře. Lev sedí v pokoji u korpulentní Scholastiky, zatímco jeho cestovní parťák, světák Oktavián, okupuje jejich pokoj se Scholastičinou kamarádkou.
Takto se vyvinula cesta za požitky.
Popíjejí místní víno, které lahodí i pivaři Lvu. Celý týden spolu jen decentně konverzovali, nyní však u obou povolují zábrany.
"Teď se nedívej!", praví náhle Scholastika. Z koupelny je slyšet sprchu. Po chvíli se Scholastika vrací, zahalena toliko do osušky. Kyne Lvu směrem k sobě a navádí jeho ruku k uzlu na osušce. Ta padá k zemi a Scholastika zvolá:
"Lve Šuku, dokaž, že jsi hoden svého jména a příjmení!"

"Chlapi, co to dnes pijete?", zarazil se Tadeáš, spatřiv po vstoupení do hospody Jimrama a Lva nad skleněnými šálky s horkou tekutinou.
"Medovinu, Mladá medvědice nás přemluvila. A je to docela dobrý", referuje Jimram.
"Dnes je to fakt na vlezení za kamna a horkou tekutinu, jsem zmrzlej jak... drozd."
Původně chtěl Tadeáš použít jiné slovo, ale nechtěl být sprostý před dámou, neboť se právě přiblížila Meda Medová, řečená Mladá medvědice, hostinského dcera.
"Jistě nebudete trhat partu..."
"Nebudu, dej mi též jednu, Medvědičko."
"Tomu říkám marketingové využití jména", dí Jimram.
"Ještě, že se hostinští nejmenují třeba podle mlíka", uzavírá nakonec Lev.

"Tati, máma upekla bábovku, ta voní!", hlásí Ota.
"Ta je přímo k nakousnutí", zhodnotí Lev.
"Co kdybychom si ukrojili?",navrhuje mlsný Otík.
Táta Lev váhá, ale po chvíli vyhodnocuje situaci:
"Ta přímo volá ,sněz mě', tak si dáme, vždyť od toho tady je."
Ukrojí oběma a u jednoho kousku pro každého nezůstává. Lev alespoň synka i sebe brzdí:
"Už dost, musíme taky nechat mamince!"
Scholastika se vrací domů a spatřivši torzo bábovky spustí:
"Šuku, ty nenažranče, ta bábovka byla na neděli pro hosty! Tebe tak nechat doma s nějakým jídlem! Já to žrádlo snad budu muset před tebou zamykat, hernajs!"