Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Kam s tou kytkou, Tadeáši?", ptá se Jimram.
"Timea má narozeniny, tak si dám jen jedno a utíkám domů gratulovat."
"Správně, každá žena je sama o sobě takovou květinkou a musí se opečovávat!", přitakává Jimram.
"Někdy si říkám, že bych jí koupil kytku i jen tak, ale to by určitě dumala, co jsem provedl, že si to tak žehlím", přemítá Tadeáš.
"Scholastika by určitě takto uvažovala taky, ale asi by řekla, že není žádná květinka", praví Lev. "Už jsem od ní x-krát slyšel, že musí vydržet víc než kůň. Ale jinak máte, chlapi, pravdu, takže hospodu dnes též nebudu přehánět."

"A Liberec poráží Boleslav 4:0 na zápasy...", hlásá komentátor z obrazovky.
"Další mančaft venku, to to nemohlo dopadnout 4:3?", brblá Méďa.
"Já vím, hrací dny řídnou, chodí ti sem méně pivních sportovců", zareaguje Jimram.
"Kdyby jen těch, kde máte dnes Lva, pánové?"
"Zahlédl jsem ho na kole se Scholastikou, asi je po cyklistice vysílen", referuje Tadeáš, "taky musím brzy vzít Timeu a děcka na kola."
"Chlapi, vy budete taky všichni z kola ven?" děsí se Méďa.
"Neboj, Méďo", praví Jimram, "Tadeáš půjde toliko s kolem ven, stihne všechno, zítra na Spartu s Plzní nás tu máš opět, možná i Lva."

"Co je to za helmu?", ptá se Lev Scholastiky.
"To je moje. A v kolárně mám nové kolo!"
"Ty a cyklistika?"
"Ano, začnu se učit jezdit. Otík už základy jízdy zvládl, nehodlám dále pouze běhat za jeho kolem. Budeme všichni jezdit na výlety."
"Ženo, ty si troufáš..."
"Já vím, jsem na to stará..."
"Nebudu hulvát, ale ty začátečnice, já na kole dojel maximálně tak na chatu, to je smělý plán."
"Konec tlachání, obleč se do cyklistického, jdeme trénovat! A nezapomeň, cyklista je také řidič, takže žádné pivo!"
"Já vím, ale nevadí. Nealko pivo v bufetu na cyklostezce chutná neméně. Jedeme!"

"Těbůh, Lve Šuku, ty starý brachu!"
"Nazdar, Oktaviáne Znebejánku, jak žiješ?"
"Výborně, jedu opět na Kypr, užít si vína, žen, zpěvu..."
"Já tak leda na Scholastičinu chatu..."
"Když ses nechal uvrtat do rodičovství a manželství..."
"Uvrtat..., ty vole, Scholastika ctí zásadu vigilantibus iura, tam nebylo vyhnutí."
"Každý svého štěstí strojvůdcem."
"Přesně tak, Oktaviáne, a proto by ses měl, ty starý pardále, taky konečně usadit. Dřív než bude ta tvoje lokomotiva patřit do starýho železa!"
"Bez obav, to ještě dlouho nebude."
"Tím si nebuď tak jist. A já už letím, mám ještě nějaký povinnosti, znáš to, vlastně neznáš, požitkáři jeden požitkářskej!"

Rodina se už nějakou hodinu ubírá lesem, chtělo by to pauzu na jídlo. Přichází do vesnice.
"Dobrý den, máte tu hospodu nebo aspoň obchod?", táže se Jimram domorodce.
"Kdepak obchod, sem jezdí dvakrát týdně pojízdná prodejna. A hospoda je v sousední vesnici za kopcem."
Jimram, Vincencie a Zachariáš tedy pokračují v túře. Konečně hospoda!
"Co máte k jídlu?"
"Jen utopence", odvětí hostinský otráveně.
Utopenci nejsou nic moc, ale hladová rodina je spořádá. Jimramovi alespoň zachutná pivo, nepivařka Vincencie s nezletilcem Zachariášem usrkávají předraženou a přeslazenou limonádu.
"Šoustku, tu túru jsi teda dnes naplánoval hodně blbě, ke snědenému krámu," brblá Vincencie.

Právě dávají pořad Na stopě. Rozebírají přepadení jedné benzínové pumpy před nějakým časem. A je zde popis pachatele.
"Poslechni, Tadeáši, ten popis sedí přímo na tebe. Výška, typ postavy, barva očí, vlasů. I ten účes. A právě říkají, že měl na tvářích několikadenní strniště. Jako míváš ty, když se neholíš."
"Všechno souhlasí, ale to strniště ne. Povšimni si toho data. Den předtím jsme byli spolu na plese, a to jsem se čerstvě oholil!"
"Myslíš, že by si někdo po půl roce vzpomněl, kdy přesně tě viděl oholeného na plese?", ušklíbne se Timea.
"To nevím, ale udat mě snad, miláčku, nepůjdeš."

"Jó, to za mého mládí nosila servírka vždy šaty nebo aspoň sukni", mudruje Jimram koukaje po Mladé medvědici tančící v legínách mezi stoly s půllitry.
"Náhodou, Medvědičce ty legíny sluší, ta její stehýnka a zadeček...", zasní se Lev.
"Brzdi, kamaráde, jsi ženatej člověk, navíc pro ni rašelina, hnědé uhlí...", vrací jej do reality Tadeáš.
"Dietu mám, ale jídelníček si snad prohlídnout můžu. A ty, Jimrame, choď za elegantními servírkami do Hiltonu."
Ale to už je u nich Medvědička s dalšími pivy a praví:
"Mimochodem, pánové, bývaly doby, kdy by žádný pantáta nevstoupil do hospody v teplákách, že ano, pane Jimrame!"

"Proč dneska tak smutně, Lve?", táže se Jimram.
"Ále, mám depku po víkendu. Nejprve mě sprdla Scholastika a druhý den i tchán s tchýní."
"Cos zase vyvedl?"
"Blbě jsem natřel okenice. S tchánem jsme to předělávali a vyslechl jsem sáhodlouhý kázání. A to jsem byl přesvědčenej, že jsem se snažil."
"Klid, kamaráde, já dostanu sprďana každou chvíli a nešílím", uklidňuje Tadeáš.
"Víš co?", radí Jimram, "nesnaž se, když tě nikdo neocení, ukaž se na té chatě jen sporadicky, pak si rodina bude vážit přítomnosti tatínka."
"Díky, ale tuhle velkopanskou radu nebudu radši aplikovat, nejsem takový formát jako ty", odvětí Lev.

"Tati, co je to anarchie?", ptá se Tabita.
"To je, když nemusí nikdo nikoho poslouchat."
"To by se mi líbilo", zareaguje Tobiáš.
"Dobře, zítra jsme spolu doma, tak to zkusíme."
Ráno Tadeáš vstane, nasnídá se, dětského pokoje si nevšímá. Rozházené peřiny a polštáře. Když Tobiáše přepadne hlad, musí si něco najít sám. Děti snědí buchty ze spíže, nadrobí přitom po celé kuchyni. Pak si jdou hrát do obýváku, za chvíli jsou hračky všude možně. Dvojčata se opět rvou, vřískají až běda.
Tadeáš naznává, že musí experiment okamžitě stopnout. Nebo do Timeina návratu nemá šanci dát děti a dům do cajku.

"Šuku, ty jsi to zprasil!", nadává Scholastika.
Lev už vidí, že bude zase jednou hromobití.
"Ty okenice jsi měl oškrábat pořádně, ne takhle. Ta barva na tom nebude držet, navíc jsou tam kocouři. Tebe tak nechat dělat něco bez dohledu!"
Lev se na odpor nezmáhá, nemá to cenu. Ty okenice opravdu nevypadají dobře. Ani si nepředstavuje, co si vyslechne od tchána a tchýně, až přijedou.
"Takže zítra ráno znovu na start, škrábat a natírat!"
"Provedu!", odvětí Lev.
"Neříkej pořád provedu!"
A Lev mizí do hospody, kde dnes utratí navíc nějaké čtyři tisíce. Halířů. Protože teď to chce panáka něčeho tvrdého.