DMD č. 26 pro 26. 4. 2013. Téma: Pod dekou

Šla prázdnými a tichými chodbami Bradavic. Snažila se nedělat hluk, už bylo dávno po půlnoci. Noční návraty pro ni nebyly ničím neobvyklým, protože pracovala jako bystrozorka v Oddělení pro zločiny způsobené černou magií – a to rozhodně nemělo běžnou pracovní dobu.
Svlékla se, vyčistila si zuby a vešla do ložnice.
Pod dekou spatřila obrys těla a na polštáři tmavou hlavu. Těšilo ji vracet se domů. K němu. Zvlášť po náročném dni jako byl tento.
Vklouzla do postele, objala ho a přitiskla se.
„U Merlina, jsi úplně ledová!“ ozval se nabručeně.
Usmála se a zašeptala mu hravě do ucha: „Tak mě zahřej.“

The planet was blanketed by the great storm. From space, to the many people arriving to its orbit, Mars looked only like a blurred ball with no features visible. It was the longest global sandstorm in the known history. It lasted for more then one martian year already with no sign of slackening.
Sax Russell, the leading terraformer of Mars was considering the sand fixing strategies he introduced in past decades. Considering how the storm hinders all terraforming efforts. In ignorance and total uncomprehension of people’s indignation at never seeing more then a meter of the planet at one time.

... Marie Stella předvedla jeden ze svých depresivních výstupů, zmocnila se láhve koňaku a zalezla s ní pod deku. Nikdo si nechce představovat, co tam s ní Stella dělá...
... satirik s tragédem za tlumeného chechotu připisují do nové hry tragikomickou roli a děkují nebesům za inspiraci v podobě mmle Ubohé...
... principálka uložila děti a principál jim čte vybrané výstupy ze Snu noci svatojánské...
... kulisák sedí za brdkem a šprtá se zaručeně babylapné verše, které mu přepustil první milovník...
... první milovník si při tom pohledu závistivě povzdechne, pak zakryje Synka, dá mu pusu na dobrou noc a jde si lehnout za maringotku.

Umaštěný umolousaný týpek.
190 cm od hlavy k patě. Na hlavě deka - zplihlé zplstnatělé dredy.
A pod dekou mozek, který by mu všichni geekové a nerdi mohli závidět.
To co BBC Sherlock předvádí ve filmu, Jerome zvládal ve skutečnosti.
Pokud se s vámi bavil. Když jste mu přišli zajímaví, naklonili si ho nějakým pro něj zábavným problémem, byl oslňující.
Vydělával v sázkách na kurz měn, skoro vše utrácel za vysoce odborné knihy v některém z 65 jazyků, které plynně ovládal.
Letos by oslavil 35 narozeniny. Bohužel, v prosinci se mu ze samého přemýšlení mozek přehřál a explodoval.
Jen dredy zbyly.

Jmenuju se Linus van Pelt, je mi osm let, jsem nejlepším kamarádem Charlieho Browna a na světě mám nejradši slovník spisovného jazyka, Velkou dýni a svou modrou deku. Modrá deka je nejdůležitější. Je od babičky. Hodí se na všechno. Hřeje, je to vynikající úkryt, když jde kolem moje příšerná sestra Lucy, skvěle v ní vypadám, když chci ohromit Sally, uklidňuje mě, když je bouřka, nebo je to taky vynikající štít proti moskytům. Prostě když mám svoji deku, nemůže se mi nic stát. Nosím ji u sebe prakticky pořád. Jenom když je nablízku Snoopy, musím si ji nosit rychleji než obvykle.

Tma houstla. Sledoval jsem stopu kluků a v duchu trnul, co nás čeká tentokrát. Nebylo to naše první dobrodružství, ale nikdy se nedalo odhadnout, kam se to zvrtne. Tohle bylo nepřátelské území a stát se mohlo cokoliv. Nemluvě o poprasku, který nastane doma, jestli na náš noční výlet přijdou.
Kluci se náhle zastavili a já zadržel dech. Před námi se vynořila strašidelná silueta svatojakubského kostela. Noc prořízlo tlumené světlo baterky.
„Zhasni…“
„Zhasni a koukej okamžitě spát, ráno vstáváš do školy,“ ozval se nade mnou rozzlobený mámin hlas. Neochotně jsem vystrčil hlavu zpod deky a odložil na noční stolek Záhadu hlavolamu.

Konečně jsem venku a můžu si protáhnout packy. Že to ale trvalo. Kampak asi ty lidi ráno chodí a proč mě nenechají jen tak pobíhat venku?
Ale to je fuk, honem běhat, běhat, běhat, než mě zase zavřou.
Jé a co je tohle oranžové. Nebudu se k tomu přibližovat moc rychle. Jen to lehce očuchat... Ono to je měkoučké. Copak bude asi pod tím? To musím zjistit. Dá se do toho hrabat? Jéé, ono to jde. Tak honem, honem, než si mě všimnou. Už se to pohybuje a brzy zjistím co je pod tím schované.
"Ňufe, vypadni od té deky!"

Je málo známo, že se Cimrman zabýval i biblistikou. Zaměstnávala jej především pasáž o panně, která zahřívala starého krále Davida z 1Kr 1,1-4. K tématu přistoupil nově, interdisciplinárně: rozhodl se totiž aplikovat svoje rozsáhlé znalosti jiných oborů, především termodynamiky. Na základě výhřevnosti a topné plochy (a vlastních pokusů s dobrovolnicemi) došel k závěru, že aby král získal potřebné teplo, musela ona panna vážit nejméně 90 kg. Po převratném vynálezu ohřívací láhve však tento způsob vytápění monarchů upadl v zapomnění.
Cimrmanův článek ve své době došel velkého ohlasu. Traduje se, že jej četl i samotný stařičký mocnář. Řekl prý jenom: „Schade.“

Leželi spolu pod jednou dekou, protože mrzlo a protože jeden druhému byli jedinou spřízněnou duší, daleko v nepřátelském území. Byli nazí, protože každý voják ví, že oblečení jen zbytečně izoluje.
Povídat si nemohli a vlastně už nebylo co říct - jejich mise byla sebevražedná, jejich osudy zpečetěné. Co na tom záleželo, kdo na ně doma čekal, kým byli, než přišli sem.
Když voják T přitisknul své rty na rty vojáka M, šlo jen o zoufalý kousek osamělé duše toužící po útěše. Když se pod dekou dotýkali jeden druhého, byla to ta nejjednodušší cesta k úlevě. Anebo se možná milovali už dlouho.

Simbaccovi a Fosh to přišlo jako docela elegantní pomsta. Vojta jim neustále něco prováděl, teď mu to vrátí i s úroky.
Nautolanka vlezla Wookiovi na záda, přehodili přes sebe speciálně upravenou deku (s otvory pro oči a decentně pokrytou umělými pavučinami) a byli připraveni vystrašit ho k smrti, nebo alespoň do bezvědomí. Přesně tak, jak to včera viděli v jednom filmu.
Rozhodli se účinnost ověřit na samotném velmistrovi, našli si ho v jídelně a začali kvílet. Aniž by vzhlédl od novin, pozdravil je jako slečnu Michaelis a dovolil si upozornit, že už mají dvacet minut přednášet o unifikaci galaktického kalendáře.