15. Duchařina - Lídino po životě II.

Pořád jsme seděli na mezi mezi poli a počasí bylo pořád sychravé, i když už trochu klidnější.
„Máš ještě čas?“ Už jsme s Lídou kecali opravdu dlouho.
„Za ty roky už poznám, kdy se tam něco děje,“ kývla směrem k nemocnici. Uvědomil jsem si, že bych taky věděl, kdyby se něco dělo s mámou, ani bych nemusel být někde v okolí.
Zlehka se proletěla nad polem a usedla zpět vedle mne, už nevypadala hrozivě, spíš jen smutně.
„Začala jsem Peťana cíleně strašit,“ řekla bez úvodu. Na chvíli umlkla, až jsem se musel vědomě držet, abych ji nepobídl. Věděl jsem, že prostě potřebuje svůj čas.
„Po nějaký době zase nabalil nějakou sestřičku zrovna po škole. Andrea nebyla zrovna hodná a na rozdíl od doopravdy hloupě zamilované Jitky ani žádný neviňátko, klofnout dobrou partii, to byl cíl. Co si myslela, že udělá s Petrem za terno, to teda fakt nevim. Tehdejší Petrova manželka s ní dělala na oddělení. Že jim to v manželství skřípalo, to asi jo, ale furt to nebyla žádná katastrofa.“
Na chvíli utichla.
„Když jsem viděla, jak Peťan pečlivě studuje rozpis služeb a všechno pečlivě plánuje, aby si to zase rozdali o noční, protože jinak by mu na to manželka přišla, tak jsem se fakt rozhodla, že proti tomu udělám všechno, co půjde. Věděla jsem, že musím najít nějaký moment, kdy nebude úplně při smyslech a bohužel mi z toho v souvislosti s Andreou vyšel jen jeden průsečík.“
Znovu se chvilku odmlčela.
„Hrozně se stydím o tom mluvit. Prostě jsem Peťanovi během jeho společného času s Andreou šeptala do hlavy věci, které jsem mu v podobných chvílích říkala kdysi sama. A skončilo to tím, že v jednu chvíli místo Andrey oslovil mne.“
„A bylo,“ řekl jsem lakonicky.
„A bylo,“ zopakovala smutně Lída. „Andrea zřejmě pochopila, že opravdu není jeho jediná záchrana z ne úplně ideálního manželství a rozešla se s nim. No a s dalšíma holkama jsem to pak dělala podobně dál.“
„Jemu to fakt nestačilo?“
„Asi ho to doma nudí, nebo nevim… Už se na něj snad ani nezlobim, protože mám pocit, že si fakt nějak nemůže pomoct. Teď je mu přes čtyřicet, už je zase rozvedenej, má pleš a pupek, ale stejně se furt ometá kolem každý sukně. Spíš je mi z toho všeho fakt smutno. Na stáří skončí sám…“

Chvíli jsme jen tak seděli.
„Víš, co mi přijde srandovní? Moje poslední holka se taky jmenovala Andrea a taky si asi myslela, co se mnou uloví za terno. Když pochopila, že jsem se rozhodl, že všechny svoje prachy naleju do péče o mámu, tak to vzalo celkem rychlej konec. Ani na pohřeb nešla, pro ni jsem byl zcela uzavřená kapitola už v době, kdy šla máma do toho pečovateláku.“
„Beztak jsi měl vždycky vztahy na prd, protože pro tebe byla práce důležitější než partnerka,“ odtušila Lída.
Zase trefa do černýho. „Ještě že jsme se my dva za života nepotkali,“ kontroval jsem a oba jsme se tak nějak úlevně rozesmáli a šli se společně honit s větrem nad pole. Měl jsem hroznou chuť všechny ty černý mraky odehnat pryč.

Konečně přestalo pršet a začalo se šírat. Ráno snad i vykoukne sluníčko.