Takové to bylo smutné milování

Kdyby to bylo možné, řekl by, že ho do očí  štípe sůl. Ale možné to není.

Lidé o něm říkali, že je krutý. Jaký paradox. Byl... prázdný. Unavený, starý a bezmocný.

Opuštěný těmi, které miloval ze všech nejvíc, nejdřív svou krásnou ženou a pak i dcerkou, která mu ji tolik připomínala. 

Jistě, mohl jim zabránit, ale věděl, že už je stejně ztratil.

Bolelo to, když odešly. A ještě víc bolelo sledovat, jak trpěly v životě, který si vybraly.

Ale nic ho nepřipravilo na bolest, když moře rozkvetlo. 

A lidé  to sledovali uchváceně a říkali jeden druhému:  "Jaká krása, kvetou koráli!"