14. Duchařina - Lídino po životě I.

„Asi jsem vždycky byla krutej člověk. Přesvědčená o svý pravdě, jdoucí za ní za každou cenu. Naprosto přesně jsem měla narýsovaný, jak má vypadat péče o pacienty, nejnovější postupy ze studií a tak, ale lidství v tom mnoho nebylo.
Třeba na lidi jako je Pavel jsem nikdy neměla trpělivost. Teď už chápu, že jemu je ta jeho tělesná schránka v podstatě ukradená, že žije pro něco jinýho a jen se stará, aby mu to to jeho tělo ještě dovolilo.“
Tohle tedy vystihla přesně.
„Teď to chápu, ale dřív jsem viděla jen jak tunelem,“ vzdychla. „Neúprosnost. To by byl asi termín, kterej mě za života nejvíc vystihoval.“ Trpce se pousmála „Asi jsem potřebovala umřít s dokonalou životosprávou (včetně pravidelně kontrolovanýho krevního tlaku) na vrozenou vadu mozkový cévy. Jinak by mi asi nedošlo, že ta moje neúprosnost toho v některých chvílích moc nevyřeší.“
„Ale mnoha pacientům jsi určitě pomohla,“ nedalo mi to.
„Asi jo,“ povzdechla, jak kdyby to nic neznamenalo, „ale minimálně Jitce jsem život zničila dokonale. Takhle zkušenost jí vzala veškerou důvěru ve vztahy. Nikdy se nevdala…“
„Taky to nebyla jen tvoje vina,“ Lídin exmanžel na tom měl jistě daleko větší podíl.
Lída neradostně kývla. „No a tady se konečně dostáváme k tomu, co jsi chtěl vlastně vědět.
Peťanův podíl na téhle věci mě fakt trápil – a hlavně proto, že to všechno odskákala Jitka, a taky proto, že on sám se jen otřepal a pokračoval dál ve stejném duchu.“
Tak tohle bych měl taky snahu nějak ovlivnit a zarazit.
„Ale než jsem se k nějaké činnosti stran Peťana dostala, tak jsem se musela jako duch trochu aklimatizovat. Chvíli jsem se jen tak poflakovala po oddělení a občas se divila, co všechno se beze mne nezhroutilo.“
Pro Lídinu schopnost sarkastické sebereflexe jsem fakt obdivoval.
Lída to asi ani nezaregistrovala, protože hned navázala: „Peťanovi přece jen chvíli trvalo, než se pustil do další akce, takže tou dobou už jsem měla pár zkušeností s tím, kdy a čím někoho neplánovaně vyděsím.“ Otočila se ke mně. „Vlastně si vybavuju, že se ti to taky stalo, pamatuju si, jak jsem ti vynadala.“
„A mělas pravdu,“ pokrčil jsem rameny. To jak jsem se tehdy vrátil na JIPku, aniž bych si ověřil, jestli tam je stále jen Pavel, to byla fakt blbost.
„Lidi v plným vědomí si nás neuvědomujou, ale jak je to vědomí něčím rozhozený, tak je ta vnímavost daleko větší. Třeba tenkrát ta tvoje paní měla infarkt, dostala na tu bolest opiáty, a tak najednou úplně jinak vnímala, byla celkově vystrašená (to taky dělá infarkt typicky) a do toho uviděla tebe…“
„No a uviděla mne, jak jsem se tam jen tak z ničeho nic objevil. Teď už se nedivím, že ji to tak vyhodilo z rovnováhy.“
„No zas tak moc se nestalo – trochu jí přidali opiátů a dost pravděpodobně si to nepamatovala. Ale abych se vrátila zpátky. Druhá věc, kterou jsem se naučila celkem náhodně, byla, že když nějaká ze sestřiček přece jen na té noční klimbala a něco se začlo dít, tak stačilo ji třeba jen oslovit a okamžitě se vzbudila. Když někdo spí nechtěně, jen tak na půl oka, tak ho vzbudíš docela snadno. A pokud náhodou někdo usnul úplně natvrdo, tak stačilo zařvat: ,Resuscitujeme!´a okamžitě byl vzhůru úplně každej.“
„Hele, to říkávala jedna mámina známá, co mě chodila hlídat, jako dítě. Že když nemá budík, tak se modlí k dušičkám v očistci a ty že ji vždycky včas probuděj.“ Udivěně jsem komentoval.
„Některý tyhle lidový moudra asi úplně z cesty nejsou. Tady v nemocnici je jako duch ještě jedna porodní bába, byla tu dávno přede mnou. Jednou mi říkala, že kdysi fungoval i spiritismus, když na to lidi věřili. Respektive, že opravdu existujou lidi, který jsou ,médium´, ale že zlatokopů, který si na to tehdy jen hráli, aby tahali z lidí peníze, bylo daleko daleko víc.“
Okamžitě jsem začal přemejšlet, jak by se takový médium dalo najít.
„Kdybys chtěl, tak vás s Olinkou seznámím, ale moc nadějí si v tomto směru nedělej. Třeba Pavel by něčemu takovýmu určitě nevěřil, i kdybys k němu to médium dostal.“
„No, přesně…“ začal jsem zase padat do své deprese.

„No, já se ještě nedostala k tomu hlavnímu,“ řekla Lída trochu stísněně…