10. Duchařina - Patera

Pavlovi zase klimbla hlava. Byl hrozně unavenej. Opravdu mu nebylo dobře, asi měl v tom špitále přece jen zůstat. Nohy měl oteklý, všechno jídlo dojedený a opravdu si nechtěl zase rozhodit cukrovku – měl by toho pro dnešek nechat. A výsledek ze sledovačky veškerej žádnej. Vůbec nic se nedělo.
Ulice byly ztichlé, MHDéčko už nejezdilo, sem tam nějaké ojedinělé auto. Hele, támdle někdo jde. Ani nevenčí psa. Že by? Nedočkavě poposedl a sáhl pro dalekohled. Vyčouhlý mladík trochu nejisté chůze. Z toho spíš nic nebude, asi se jen odněkud vrací z hospody. Nebo přece? Mladík se zastavil před bránou a vyndal z kapsy telefon. Za chvíli mu Patera přišel otevřít a oba zmizeli v areálu.
Pavel přemejšlel, jestli má ještě chvilku počkat. Z chování Patery k mladíkovi mu nepřišlo, že by byl hošan zrovna nějaká podstatná osoba, skoro to vypadalo, jako by ho Patera za něco peskoval, třeba že nepřišel dřív nebo tak něco. Ale z takové dálky se toho mnoho odhadovat nedalo, to byl na svoje úsudky vždycky dost opatrnej. Tak co, má cenu čekat, jestli se něco bude dít?
Než se stačil rozmyslet, tak viděl Pateru, jak za sebou zavírá bránu a odchází. Aha, prostřídali se, asi měl pravdu i s tím hudráním na pozdní příchod. Tak to asi může jet v klidu domů.

Zadíval se znova na odcházejícího Pateru. Ten se teda vleče, sotva leze. Zamyslel se. Patera bydlí v tom dlouhým paneláku vzadu na Slezským u trati. Auto nemá a trolejbus už žádnej nejede. Pavel na jeho místě by došel k nejbližší hospodě a zavolal si taxíka. Ale zrovna tím směrem, co Patera vyšel je i nejbližší otevřená hospoda docela daleko. Asi si fakt myslí, že to dojde pěšky.
Pomalu vycouval z parkoviště a vyjel směrem do centra. Objel celej kopeček starýho města dokola a z opačné strany najel do ulice, kde si myslel, že by na Pateru mohl natrefit. Vyšlo to.

Zastavil a pootevřel dveře u spolujezdce: „Nazdar Láďo, nechceš svízt?“
Patera se zarazil. Bylo vidět, jak mu to šrotuje v hlavě. Rozhlédl se kolem (byli na kraji parku, nikde nikdo) a nastoupil. „Díky,“ zabručel nejistě.
„Kolena, co?“
Patera pokejval hlavou: „Dneska mě to teda bere.“
„Taky zrovna nejsem ve formě.“
Patera se nadechl: „Nečekal jsem vás tak brzo po tý nehodě,“ pootočil se na sedadle, „s tím mladým mě to moc mrzí.“
„Klidně mi tykej – však zas o tolik mladší nejseš,“ řekl Pavel klidně. „Hele, o smrti a chorobách bychom si mohli povídat dlouho. Nicméně mě by spíš zajímalo, kdo tomu teď šéfuje.“
Patera zůstal potichu, tak Pavel pokračoval: „Hele Láďo, já vím, že nejseš blázen. Po tom, co starej Kulhánek natahnul brka, tak někdo od vás pustí proud do plotu na veřejným místě uprostřed města a navíc zmizí někdo tak neškodnej jako Jindra Varvařovskej. Tomu snad musí šéfovat totální trotl. Po pravdě mám dojem, že už seš poslední relativně normální jedinec, co tam zbyl.“
Patera zas jen koukal před sebe.
„Koukej, já už dávno nejsem policajt a rozhodně ti nemínim dělat problémy. Navíc mám dlouho podezření, že je na stanici někdo od vás dobře placenej. To měl Kulhánek jistě ošéfovaný. Bavil jsem se s Honzou Čermákem, protože jsem věděl, že on v tom jistě nejede, takže teď…“ zarazil se, „teď už tam vlastně ani nemám žádnej neoficiální kontakt,“ povzdechl, zajel ke kraji a zastavil. Otočil se k Paterovi. „Hele, z tohohle všeho musíš bejt rozhozenej i ty. Sice není úplně velká šance, že se mi podaří to všechno dát nějak do kupy a zaklepat na ty správný dveře, aby někdo odstřelil toho jednoho cvoka u vás nahoře, ale stejně to chci aspoň zkusit. Jen bych po tobě chtěl vědět, na koho má cenu se pověsit a dobrat se k nějakejm vlastním údajům, rozhodně tě do toho nebudu tahat.“
Chvíli bylo ticho. Nakonec se Patera přece jen rozhodl: „Podle mě to už je všechno v takovým rozkladu, že stejně nemám co ztratit,“ trochu se odmlčel. „Hele, já si vlastně nejsem jistej, jak to s tím šéfem teď je. Nejvíc humbuku nadělá Macháň – to je ten svalovec, co jste ho museli vidět, když jste se motali u toho plotu. Chodí s Kulhánkovic Simonou, normálně u nich bydlí, manžel nemanžel, tam na něj nejspíš narazíš.“
„To je teda Vávra hodně pod pantoflem,“podivil se Pavel. „Říkaš, že si nejseš jistej jestli to je šéf. Ještě tě napadá někdo další?“
„To právě nevim. Macháň moc rozumu nepobral – všechny ty děsný věci, cos jmenoval, jsou jistě z jeho hlavy. Ale občas přijde s něčim, co zdaleka přesahuje jeho IQ. Třeba tuhle lokaci v kasárnách by určitě nevymyslel a Kulhánek už to tehdy nezařizoval, tou dobou už byl fakt špatnej.“
„Ještě někdo další tahá za nitky,“ kejvnul hlavou Pavel.
„A toho křivýho poldu taky nevim. Mám svý podezření, ale nevím.“
„Na synáčka jednoho z velkejch Kulhánkovejch kámošů?“
„Jo.“
Pavel se zase rozjel. „Kde tě mám nejlíp vysadit? Ten váš dlouhej panelák je pěkně na ráně.“
„Na parkoviště u sámošky moc vidět není, tam to bude dobrý. Díky.“

Když už byli skoro na místě, tak se Patera nakonec trochu rozpačitě zeptal: „Kdybych tě chtěl zkontaktovat, tak jak to bude nejlepší?“
Pavel se zamyslel: „Chodim si celkem pravidelně pro svačinu do toho občerstvení tady u Pyrámu. Má to tam kamarád. Kdyžtak tam nech lístek s přibližnou dobou, kdy bych tě zas takhle mohl vyzvednout.“
Patera se usmál: „To jsem ani nečekal, že máme tak podobnej styl uvažování. Tak díky za svezení.“
„Já moc děkuju, Láďo.“