Moje články

Jak už tohle napovídá, ráda všechno dělám na poslední chvíli. DMD jsem se po vydatné předdubnové kampani SOSaček účastnila i loni, povětšinou jako tichý šmírák (a v počtu drabble 1 ks), letos jsem byla akčnější, i když v druhé polovině se dostavila krize a inspirace se odporoučela na dovolenou, řka, že letos už to stačilo. Role tichého šmíráka je mi vůbec tak nějak vlastní, protože jednak vlastní psaní nepraktikuju vůbec (ani do šuplíku) a druhak neumím psát ani pozitivní komentáře; a tady navíc prostě nebylo co kritizovat.
Jako nepsavce mě všechny vaše nádherné komentáře u mých pokusů velice těší a potěšeně se culím nad každým i nich, i když jsem strašná a moc neodpovídám - za toto zanedbávání se tímto omlouvám.
Jinak jsem hlavně chronicky škodolibá, závislá na kafi a čokoládě a knížkách a samozřejmě fanfiction a tak vůbec. Na netu mě najdete na diskuzi Potterwebu a některým autorkám závidím jejich talent na modra-cervena.blog.cz spolu s nejmenovaným pašerákem :-).

Fandom: realita
Téma: Osmý hřích
Školačka, která krade mámě drobáky z peněženky. Milující manželka se dvěma milenci. Cvičitelka aerobiku vyžírající po nocích ledničku. Holka, co je každou chvíli s jiným, a přitom po nocích brečí do polštáře, protože pořád miluje svého prvního kluka. Děda potajmu sledující teen porno. Student, co chodí za školu. Manažer, který kouřit oficiálně přestal, ale tajně stáhne krabičku denně.
Strach, chtivost, nuda, volání o pomoc, láska i nenávist. Němé výkřiky bez adresáta. Slabosti a hříchy, které úzkostlivě tajíme, ať už jsou to drobné kaňky, nebo temné propasti beze dna. Ale na jednu věc můžeš vzít jed – má je každý z nás.

Fandom: Divocí a zlí
A/N: Mám ráda šťastné konce. I když, jak pro koho.
Muž ve středních letech stojí u prolézačky. Sleduje, jak holčička ve žluté pláštěnce skáče přes kaluže. Blátivá voda cáká kolem červených gumáčků a blonďáté culíky se jí houpou do rytmu; nebude jí víc než osm.
„Nedáte si bonbón, mladá slečno?“ přijde blíž a natáhne ruku se sáčkem. Otřepané klišé, ovšem stále fungující.
„Kuju, jsou moc dobrý,“ zahuhlá holčička s plnou pusou a upře na něj velká zelená kukadla.
Muži se při tom při tom pohledu zrychlí dech a v kalhotách ucítí příjemné pnutí.
„A jakpak ti říkají?“ Je taková sladká a nevinná... A je tu s ním dočista sama.
„Elvírka.“

Fandom: realita
Varování: obsahuje stupiditu nejhrubšího zrna
Bobby si na svém prvním safari připadal jako starý mazák – předtím si přečetl odkaz Afrika na Wikipedii a zkouknul pár dílů Divočinou s Jeffem Corwinem. Vystoupil z džípu a za halasného povzbuzování přátel se vydal ke stromu s několika temnými siluetami v jeho stínu - teď se před nimi vytáhne!
Nejbližší lvice líně projevila zájem, až když byl úplně u ní. Hračka? Šťouchla do něj tlapou. Bobby znervózněl - tohle v telce nebylo. Raději se vrátí zpět.
Bohužel útěkem probudil zájem celé smečky; za okamžik se nadšené výkřiky ostatních změnily ve vyděšené. Bobby už je neslyšel. Byl najednou tak nějak na roztrhání...
A/N: Abych předešla dotazům, jméno je vymyšlené, ale takový debil se opravdu našel (a video z toho existuje taky).

Fandom: Harry Potter a ... Doplňte si úderný název od Birute
A/N: Věnováno autorce – po více než dvou letech dělají zoufalí čtenáři zoufalé věci!
Dvě postavičky s ječením sviští na koberci nad vyprahlou krajinou.
Doletí Jožo až do Anglie?
Překladatelka šokovaně pozoruje své dítko nad učebnicemi matematiky.
Vzpomene si na temnou knihu?
Pár studentek tančí na nočním náměstí ve svitu barevných jisker.
Proč je poslouchá cizí hůlka?
Netopýrek s batůžkem na zádech sleduje školníka stínovím kamenné klenby.
Všimne si, že je sám sledován?
Dívka v pyžamu a její společník následují skupinku vlkodlaků.
Objeví se Gandalf?
Zbylé osazenstvo Potterwebu spřádá další nečekaně pravdivé teorie.
Půjdou Bystrozoři i po nich?
Jakou roli má neznámý český web? Kolik viteálů si stvořila Rowlingová? A bude pokráčko s happyendem?

Téma: Odkud vítr vane
Fandom: realita
Dokud neotevřeli lebku, byla to úplně běžně zastřelená mrtvola. Potom... Kriminalisté (Jak to myslíte, že tam žádná není?) i patologové (To nám řekněte vy, my jen pitváme!) byli bezradní, nové prohledání místa činu i vozu havranů bezvýsledné.
Kulka nikde.
Ústavem soudního lékařství i místním policejním oddělením se šířila šeptanda o podivné smrti.
Za tři dny se za doktorem Novákem nervózně přišoural policejní nováček rudý tak, že si patolog málem začal chystat nástroje.
„No... víte... on tam ležel... když já nechtěl, aby ho tak viděli pozůstalí!“
„Ano?“ vrchní lékař cítil, že má řešení záhady na dosah.
„Tak jsem ten šíp vytáhl...“

Fandom: pick up
A/N: Znalí ví :-)
Vešel do baru sebejistým krokem a zhodnotil dámské osazenstvo. Dvě pětky vzadu v rohu, sedmička s šestkou u stolku vpravo a konečně osmička na baru za nimi. Měl vybráno. Cestou oslovil ty dvě, čistě pro formu. Pak pokračoval k baru a jeho pohled jasně vysílal: mám tě přečtenou, jsi v pasti.
Osmička, nadějná to adeptka na dnešní noc, se na něj usmála. Vítězství měl v kapse. Pak otevřela plné rty a:
„Slibný set, ale příště změň opening. Teorie nejlepších kamarádek už je dost ohraná.“
Chvíli se kochala vyjeveným výrazem a pak zasadila poslední úder.
„Já totiž The Game četla taky.“

A/N: Není to úplně dopilované, ale myšlenka snad jasná je. (Ad gramatika: to nejsou chyby, vím o tom a je to tam schválně)
Malým holčičkám stačí ke štěstí dva kopečky jahodové, i když semtam skončí na zemi.
Pak vyrostou a přijdou o dětskou nevinnost.
Přestože někoho milujeme, v hádkách občas říkáme ošklivé věci, které zraňují.
Pak odejde a zbyde bolest v srdci.
Rodina bývá milující oporou a záchrannou sítí. I tak jim někdy odmlouváme a ubližujeme.
Pak síť náhle zmizí a zůstaneme sami.
O něco přicházíme plíživě a pomalu, o něco prudce a najednou. Pokaždé si naše štěstí uvědomíme příliš pozdě, když už není možný krok zpátky a život na nás mává účtem.
Protože cenu za něj platíme vždycky, až když ho ztratíme.

A/N: Já vím, že už jsem sem psala a nebude bodík, ale tohle mě napadlo až o den později a chci se podělit (organizátorky snad potěší, že to opravdu je k tématu :-)).
„Už jsi to slyšela? Irenku povýšili!“ podělila se s Janou v kuchyňce kolegyně o drby. Kafe i přes cukr zhořklo na jazyku.
Irenka měla prsa trojky a miloučký úsměv. Jana ne. Minule přijali Tomáše, protože na tu pozici je potřeba chlap. Předtím vybrali Moniku...
Jana sice věděla, že je některým lidem trnem v oku, ale stále naivně doufala. Teď už ne. Nenáviděla... to, že tady plýtvá potenciálem, že o sobě začala pochybovat, že pomalu chřadne, až z ní zbude jen šedivý stín
„Výborné,“ pochutnával si dalšího dne šéf na domácích sušenkách, „mají takovou zajímavou vůni.“
„Mandle,“ usmála se Jana sladce.

A/N: Opět jedno ze série BJB. A pokud takové místo znáte, chci ho poznat taky!
Že já si ráno ten deštník nevzala, prokleju Murphyho, páč to by nepadla ani kapka. Teď jich začíná být naopak až moc a za chvíli už si můžu realizovat tanec v dešti.
Zachránila mě kavárna v jedné zapadlé uličce. Maličká, útulná, s příjemnou obsluhou. Atmosféra mě pokouká k experimentům, proto zabodnu prst do lístku a odolám pokušení zašvidrat na místo dopadu (bože, čokoládové fondue pro dvanáct osob prosím ne!). Za chvíli si už hřeju ruce o hrnek s omamnou vůní mandlí, na jazyku cítím hořkou chuť čokolády a vím, že se sem budu vracet. Déšť může být někdy i fajn...

„Musíme si něco vyjasnit!“ s těmi slovy se Amandino roztrhané negližé sneslo k zemi a Ivan odhalil svů-„
„Patilová, Brownová! Dvacet bodů dolů za čtení nevhodné literatury při hodině!“ práskl Snape košíkem, až se býlí sypalo a jeden silně aerodynamický žalud málem vyšvihl Parvati oko.
„Jestliže se nedokážete ovládnout, na studium této pochybné literatury máte své volno,“ pokračoval lektvarista ve verbálním zpracovávání zrudlých děvčat do kulaté krychle.
Následně se jak na obrtlíku otočil a ucedil směrem ke kolegům: „Já věděl, že spojovat dnešní hodinu Lektvarů, Bylinkářství a Péče o kouzelné tvory do sběru přísad v Zakázaném lese byl stupidní nápad!“

A/N: Tentokrát to kolem zadání fakt jen prošlo. Teda spíš proběhlo.
To je ze začátku samé ťuťu-ňuňu, všechno, co udělají, je roztomilé a úplně úžasňoučké. Stačí pohled vlahých očí alá "Co jsem udělal, že se zlobíš?" a rázem je odpuštěná zabahněná chodba i bordel v obýváku. Jenže ty ženský si za to můžou samy! Jak říkávala máma, pevná ruka musí být hned od začátku. Pak fňukají, že je jejich drahoušek neposlouchá. I když kdo by se jim divil, stačí jen ty debilní a děsně kůl jména, co jim dávají, hlavně originálně, že jo.
Cvičitelka Ústavu pro nápravu nezvladatelných psů se naposled v duchu ušklíbla a rázně zavelela: „Nektare, Ambrózie, k noze!“

A/N: Inspirováno skutečnými i neskutečnými zážitky.
„Kyneš pěkně!“ řekla jí sestra.
Ovesné vločky přestala snídat, když v nich našla červa.
„Nejez to, budeš tlustá!“ pravili svorně rodiče, když sáhla po čokoládě.
Se cvičením sekla, protože před maturitou neměla čas.
„Líbí se mi ploché bříško,“ sdělil jí přítel s pohledem upřeným na její vypouklinu.
Nemohla za to, že kafe bez cukru chutnalo hnusně.
„Zhubněte do plavek! Obezita je všude!“ hlásaly reklamy.
Ona ovšem věděla, že je houbelec platné žít zdravě a stravovat se jako nějaký králík, když ji taky ve třiceti může srazit autobus.
Hm, bude jaro, měla bych hubnout, zasnila se... a šla si dát čokoládu.

A/N: BJB v celé své kráse. Profláklejší už to být nemohlo, určitě ho poznáte.
Když táta křičel na mámu, byl vystrašený.
Když mu usměvavá zrzka ze sousedství nabídla svůj nejoblíbenější bonbón, byl dojatý.
Když ho Moudrý klobouk poslal do máminy koleje, byl hrdý.
Když na něj zaútočili tenkrát u jezera a přede všemi ho znemožnili, byl vzteklý.
Když v podzemní chodbě uviděl vlkodlaka, byl zrazený.
Když mu bolest z vypalovaného znamení z ruky vystřelovala do celého těla, byl pyšný.
Nikdy neuronil ani slzu; kluci přece nepláčou.
Když teď stojí u mramorového náhrobku a dívá se na její jméno na něm, je uvnitř mrtvý.
Slzy na tváři mu už nevadí – chlapi totiž někdy plakat můžou.

A/N: Věnováno všem nočním chodcům. Díky, Vlade.
Z dálky vypadají jako zrnka cukru na temném ubruse, tisíce hvězdiček, jež září a vábí všechny okolo.
Zblízka...
Vrnění aut, blikající semafory, ztemnělé výlohy a nad nimi křiklavé neony.
Vzdálená hudba, opuštěné útržky smíchu a rozhovorů.
Ostrůvky lamp i temné stínoví průchodů.
Kočičí hlavy pod podrážkami bot a vítr ve vlasech.
Procházím ztichlými ulicemi, tisíce myšlenek za okny domů i uvnitř mé hlavy. Pod rouškou tmy se najednou všechno zdá podivně opravdovější. Připadám si, jako bych byla jediný člověk na celém světě; přesto se necítím sama. Všemi smysly nasávám život kolem sebe.
Noční města jsou krásná.
A já je miluju.

Probudil ji lehký průvan a neurčitý pocit prázdnoty.
Claire Bennetová otevřela oči a následně bohužel musela zkonstatovat, že leží na pitevně a víc toho měla na sobě i při hodně rozjetých bazénových mejdanech.
Sakra, tohle bude průšvih.
Potom zašilhala dolů na svůj odhalený hrudní koš, do kterého měl právě někdo ponořené obě ruce.
Velký průšvih.
Rozhodně si nepředstavovala, že tím, kdo jako první uchvátí její srdce, bude zrovna patolog, povzdechla si.
Který právě teď vyděšeně zařval a zabodl jí skalpel do oka.
Sa-!
Při dalším probuzení o minutu později stačilo jen káravě loupnout druhým okem; muž v bílém omdlel sám.

„Třído, pozdravte Tomáše, je odteď váš nový spolužák.“
Celou hodinu cítil v zádech kradmé pohledy, doprovázené tichým špitáním.
„Chovejte se slušně a buďte na něj hodní.“
Za tuhle větu chtěl ředitelku praštit.
O první přestávce by nejradši utekl. Jenže v noci slyšel zase tichý pláč a ráno se na něj máma usmívala i přes zarudlé oči. Je statečná; proto on bude taky, i když je ostatním jen do pasu.
„Tý jo, s tímhle musíš být na okruhu hvězda!“
Zhluboka se nadechl a s drzým ušklíbnutím se otočil: „Taky je to pořádná kára.“
Do konce druhé přestávky už mu říkali Schumacher.
A/N: Navzdory všem úmyslům jsem tomu nedokázala dát jednoznačně dobrý nebo špatný konec - nechám to tedy na vašem uvážení. Osobně nesnáším, když mi tohle nějaký autor udělá, pokud jste na tom stejně, prosím, nebijte mě.

Varování: Obsahuje vulgarismus, jeden ks
Smyslné kočičí oči, smyslná rudá ústa, vodopád smyslných blond kudrn a vědomí vlastní smyslnosti vyzařující na míli daleko... tak to byla Belle.
Momentálně sedící v neméně smyslných šatech v kanceláři, kterou zařizoval někdo s citem pro detail a neokázalý, ovšem přesto dobře znatelný luxus.
Tlustá obálka právě absolvovala cestu nepříliš častým směrem - muž sedící proti ní v precizně střiženém obleku značky Huggo Boss překvapivě nebyl jejím klientem. Uhlazoval jí jen jistý drobný problém, který krajka ani sex nevyřeší; a mimoto byl gay.
Oběma bylo zcela jasné, kdo je kdo. Ona sice prodává své tělo - ale největší kurvy jsou stejně právníci.

Poslední náboj... v duchu už viděla bratrův posměšný úšklebek.
Stiskla spoušť a zbraň poslušně poskočila.
Ocelové lanko se zavrčením započalo přibližovat terč. Obdélník 60x90 centimetrů disponoval stejně čistou a nedotčenou plochou jako před patnácti výstřely.
Následoval rozpačitý pohled přes tlustá skla brýlí. V duchu si nadávala do celého atlasu hospodářských zvířat, že se musela Mirkovým pozváním na střelnici všude chlubit. Tedy po tom, co mu několikrát rádoby nenápadně zmínila své ostrostřelecké kvality... Teď se jí určitě vysměje a pak ji tu nechá stát!
Vtom kolem jejích pokleslých ramen ovinul utěšující ruku a spiklenecky mrkl.
„No co, tak to propícháme tužkou...“

A/N: Co když máte ve třídě žáka, který nemusí spát a ukrutně se po nocích nudí?
Toho pošmourného oxfordského dne se nemohl dočkat. Protože on končil.
O dva roky dříve, jak jinak.
Pokaždé je tam jeden chytřejší student - který ovšem nepředčí znalostmi čtyřicetiletou praxi přednášejícího. Jenže tahle bledá ruka byla zdvižená úplně pořád. Tento student měl na všechno odpověď a co hůř, vždycky správnou a plnou puntičkářských doplnění. Vlastní hodiny se pro starého historika staly peklem. A navíc musel přestat brát na vyučování svého psa Maxe, protože on se na něj díval jako na svačinu.
K bujaře vyhazovaným kloboukům absolventů se přidal i ten profesorův. A vůbec mu nevadilo, že ten jeho odnesl vítr do křoví.

A/N: Tenhle přístup mě na filmech a seriálech s emzáckou tématikou vždycky strašně fascinoval.
„Takže mi chcete říct, že my sem přiletíme s mírovými úmysly a nabídkou našich technologií, kontaktujeme domorodé obyvatelstvo, které do této chvíle ani netušilo, že nějaké jiné životní formy kromě nich ve vesmíru vůbec existují, natož aby se dovedlo v tomto prostoru efektivně pohybovat - a oni nám za to vyhrožují zničením?“
„No, jaksi...,“ mluvčí Sedmatřicáté vesmírné rady pro rozvoj meziplanetárního přátelství se rozpačitě zavlnil, „ano, veliteli.“
Chvíli se na sebe dívali, osm očí proti sobě v tiché shodě. Pak velitel vesmírného plavidla, vznášejícího se na orbitě Země, pokrčil chapadly a dal pokyn ke skoku do hyperprostoru.
Zkusí to někde jinde.

„Próóóč by-chom sééé néétě-ěšili...,“ prozpěvoval si rozverně a značně falešně Ten druhý, zatímco nám pod chodidly ubíhala vodní hladina.
„Cyniku.“
Ten druhý nerušeně skřehotal dál a oba jsme ignorovali zamračený zelený pohled zprava i tázavě orientální o kousek níž. Na temném obzoru před námi se pohupovala důvěrně známá silueta džunky a já byl najednou za zpěv skoro rád – přestože jsem už nebyl sám, místo vzadu na krku mne začalo svědit.
Jen blázen by se vracel na loď paní Dao. A jen naprostý šílenec by to udělal poté, co jí první loď potopil. Jenže já byl Noční klub. A ten neodpouští.

Fandom: tak nějak žádný
Úhledně složila sny, zašroubovala lahvičku s hlasitým smíchem. Utěsnila víčko zpěvu a pohladila emoce, pevně převázané provázkem a zastrčené v rohu. Nakonec přihodila zmuchlané klubko fantazie a kreativity. Podívala se naposled dovnitř – tady ohnutý roh, tam roztřepený okraj, jako by urvaný násilím. Pak přibouchla víko. Zamkla a schovala klíč, dozadu mezi nevyplakané slzy.
Pozornost příliš bolí; proto bude šedá.
***
Červené plamínky začaly nesměle růst z popela.
***
Fialové kvítky zavoněly a otevřely své zelené lístky šeru.
***
Černá. Temné stíny jsou její volbou.
***
Modré svítání přineslo ztracený klid.
Pečlivě očistila zarezlý zámek a vložila klíč. A nestalo se nic.
Někdy naděje nestačí.
Někdy naděje nestačí.