Moje články

Jednou mě pěkně vypekly polokozačky na 11 centimetrovém jehlovém podpatku. Nebýt nadcházející akce, jdu bosa (stejnak je to teď cool, ne?). Jenže jsem se musela doplazit do jiného baru. Pěšky 20 minut, auto žádné k dispozici, MHD také nic. Po deseti minutách mě tak příšerně bolely chodidla, že jsem měla slzy v očích a nebyla jsem schopna udělat ani krok.
Ještě štěstí, že jsem poměrně kreativní. Vytáhla jsem z kabelky vložky a nacpala je do bot. Bohužel jsem je poté zapomněla vyndat před příchodem do bytu pěkného kluka. Byl trochu překvapen, když na něj z mých chodidel koukaly zmuchlané vložky.

Předchozí vztah mě lehce poznamenal. Novému partnerovi jsem to neřekla, což jsem měla. Možná by po sexu neutekl.

Byla jsem nervózní, takže jsem před příchodem kluka vybrala bar rodičů. Nevěděla jsem ještě skoro nic o alkoholu a během deseti minut vypila panáka vodky, whisky, ginu, koňaku a absintu. Otevřela jsem mu a pak už si moc nepamatuji.
Záblesk svlékání.
Pád.
Neschopnost se zvednout, silonky zamotané u kotníků.
Sex zezadu na gauči.
Padám po hlavě dopředu, krev z nosu.
Záchvat smíchu.
Pronesu ke klukovi: "Ježíš, to byl strašný sex. Za to se musíš stydět." (Chudák si myslel, že to říkám jemu.)

“Skluzná dráha”: můj první partner, o tři roky starší.
- “Ženský orgasmus neexistuje, ťuňto. To je mýtus vytvořený pro ženský, aby chtěly mít sex.”
- “Orál musíš každému chlapovi poskytnout před každým sexem. Žádný orál, žádný sex, žádná láska.”
- “Jestli nechceš zůstat stará panna, musíš dělat anál. Je to druhá půlka sexuálního života.”

21letý kluk:
- "Jak to, že máš tak malý prsa, když nejsi moc hubená?” (178 cm, 51 kilo, košíčky B)

“Oř”
“Joo.. jsem Oř, pořádně se na mě projeď, cvalem!”

30letý chlap, po orgasmu:
"Není to málo? Na konci většinou stříkám mnohem víc, tak to byl asi špatný dobrý sex."

Dva roky jsme se domlouvali na setkání. Pořád jsme to odkládali, až se nakonec objevil před skříní, kde jsem se předevčírem schovávala. Smál se a byl rád, že mě bude vídat častěji.

Ondra byl skvělý člověk - připomínal medvěda, kterému se chcete stulit do náruče a už tam zůstat. Pořád se usmíval, měl čistou, krásnou duši. Původně to byl můj trenér. Jsem neskutečné nemehlo, ale on věděl, jak na mě. Se smíchem mě bral do náruče, když jsem se zasekla v kruzích. Na jaře mi vždycky nosil tulipány. Tenhle rok je nepřinese.

Včera usnul. A už se neprobudil. Jmenoval se Tichý.

13. 4. 2022

3hod. - Příjezd k němu domů, spolubydlící spí.

6hod. - Po sportovní aktivitě uleháme (ke spánku).

12hod. - Ranní sport a vyrušení spolubydlícím. Hodila jsem šipku do koupelny. Půl hodiny tam sedím, počítám dlaždičky.

Do 16hod. klid. Psaní drabblu o sexu na hranicích.

V 16hod. vešel do pokoje spolubydlící, milenec přese mě hodil deku. Stála jsem.

Po hodině potřeba kouřit. Vylezla jsem ze sklepního pokoje 2m vysokým oknem (komická podívaná).

Od 17:25 sedím půl hodiny schovaná ve skříni.

Po výlezu sedí v pokoji oba spolubydlící. “Viděli jsme tě na venkovní kameře vylézat z okna. Dlouho jsme se tak nepobavili."

Byla jsem na moderním zpracování klasické divadelní hry. Ústřední herec, mladý a pěkný, se do role vžil natolik, že při závěrečném monologu byla pod tenkým rouchem perfektně vidět jeho masivní erekce. Nelitovala jsem místa v 1. řadě. Nabuzená endorfiny, adrenalinem a vztekem na bývalého, jsem po představení proklouzla do šaten a navázala kontakt. Vymyslela jsem si, že píšu pro časopis a musím udělat rozhovor. Den na to jsme proseděli 6 hodin u “rozhovoru”. Po pár schůzkách jsem potřebovala to, pro co jsem přišla. Roucho nelhalo. Při orgasmu na jevišti prohlásil: "Jsi fakt nejlepší fanynka!" A on byl můj největší... herec.

Nevinné studentské výlety narušovaly poctivé kontroly na hranicích (jako by celníci nevěřili partě mladých lidí v zakouřeném autě). Prvních pár přejezdů bylo krušných, nepečlivě schovaný kontraband byl zabaven a vzhledem k jeho povaze bylo štěstí, že nás nezatkli. Celník byl pěkný mladý muž, který nám naše výlety za lehkými drogami s výtkou odpouštěl. Stávalo se, že jsme ho potkávali na hranicích často. Při jednom přejezdu už “kamarádství” došlo do bodu, kdy jsme spolu večer pili v hospodě. A nějak se stalo, záhada, že noc skončila (tentokrát dobrým!) sexem na hranicích vedle dálnice. Moje prsa byly v Srbsku, zadek v Maďarsku.

Většina kluků prý touží po sexu se zrzkou. A většina holek prý netouží po sexu se zrzkem. Rezavá střecha, vlhký sklep…? Dobře, chápu. Bohužel moje zkušenost se zrzkem (říkejme mu Zízí) byla velice specifická.

Zízí mi dal k narozeninám jedinečný dárek: stryptýz. Svůj. Pocit, když ležíte na posteli a před vámi se na tóny Lady Gaga svíjí bledý kluk se zrzavými chlupy (ano, všude) snažíc se vysvléct z ponožek a trenek, je k nezaplacení. A k tomu vlhkému sklepu: celý se u toho potíral jahodovým lubrikačním gelem, který na rezavých chlupech nepěkně zasychal. Připravoval skluznou plochu k cestě za vyvrcholením.

Tygřími kostmi si vykládáš svět
házíš je v žertu
k bohu i čertu
a osud snažíš se svést.

Bojíš se stále že zlomí ti vaz
že ublíží ti další zas
ale víš že běží ti čas
možná to tentokrát půjde už snáz.

Neboj se, tak neboj
neveď s touhou marný boj
může zase vášeň kvést…
Nech se jí jen zvolna vést.

Vcházíš jako Don Juan
oči v barvě temných vran.
Rád mě vidíš zas
jsem tvůj oblíbený ďas.

Moje světlo zas zahoří jen
neblouzníš, není to sen.
Beze slov dalších
natáhneš paži
Kdo mě pak zahojí
až nás osud rozpojí?

Těchto 100 slov vzniklo po druhé flašce vína s kamarádkou. Dostaly jsme se doslova dál, než jsme chtěly. U třetího ginu s tonikem v oblíbeném gaybaru se zvrhla řeč v zapálenou disputaci s okouzlujícím gayem Pavlem. Proniknutí do světa homosexuálního sexu nás zaujalo natolik, že se z noci stalo ráno. Nejdéle jsme diskutovali nad orálním sexem a dohadovali se nad nejlepším provedením. Pavel měl možná na vrch, ale kupodivu neznal tolik obzvláštňujících triků. Samozřejmě jsme se zeptaly i na to, zda měl sex se ženou. Jeho odpověď mě naprosto okouzlila: “Jo. Bylo to jako být eunuchem na dovolené s prostitutkami.”

Když nás kluk má poprvé vidět nahou, v šíleném stresu místo hodin úporného cvičení sedíme doma se skleničkou vína. Fňukáme nad celulitidou a rukama jak netopýr. Aby toho nebylo málo, některým z nás byla do vínku přidána ještě malá prsa (když už se nešetřilo na bocích, někde se ubrat musí). Sex by pro nás mohl být bezstarostný, ale ne každá má doma prostříhaný neopren. Nehrozí v něm nebezpečí u sundávání ponožek a kalhotek, které se vždy o něco zaseknou. Navíc, po svlékacím bojovém tanci nejsou na podlaze nalezeny kusy oblečení roztrhané vztekem podrážděné ženy. A pak se divte, že pijeme.

Jako správně zastydlé puberťačce se mi doteď stává, že se probouzím na místech, kde jsem rozhodně nechtěla být.

Mezi TOP místa patří:
- sklep (když se pohádáte ve 3 ráno s přítelem a po dramatickém odchodu nemáte kam jít)
- byt Roberta Rosenberga (fuj; naštěstí ve vší počestnosti)
- v Rock café pod barem
- kancelář Jana Hamáčka v Lidovém domě. Taky ve vší počestnosti (alespoň co se týče toho Hamáčka).

Ale ten pravý zážitek je probudit se na odlišných místech, než jste usnuli. Přináší to zvláštní pocit vzrušení, tajemna. Mně se to stalo. Z usnutí v gay baru jsem se probudila v cirkuse.

Tohle přísloví testuji už několik let. A (tak jako o spousty jiných) jsem si ověřila, že spíše neplatí. Zprvu jsem chtěla napsat, že je lehce diskriminační a platí jen pro určitou skupinu lidí. Ale jako u všeho ostatního, je i zde brát v úvahu kontext, sociodemografickou skupiny, lokalitu i gender. Pokud se však podíváme např. na průměrného měšťana, dejme tomu studenta (v ideálním případě plnoletého), pro něho toto přísloví zpravidla neplatí. Ať už hezký, ošklivý, bohatý, chudý, kluk, holka či jiná pohlavní identita (říkám to správně?) … všichni si několikrát za život ověří, že je na toho panáka vždycky někdo pozve.

Ačkoliv bulváru příliš neholduji, lovestory H.Gregorové (69 let) a O.Koptíka (37) nešla nesledovat. Když začal Koptík zveřejňovat své básnické počiny, po několika desítkách skleniček a shlédnutí bylo rozhodnuto: umělec s takovým potenciálem se musí ocenit. A tak vznikl fandom Ondřeje Koptíka.

Pojďme si rozebrat jeho dílo. Nedoceněné meta-verše typu “Lížu ti kočičku voní krásně po mlíčku!” vejdou do historie (nevíme, v jakém oboru). “Kočičku” 70leté Gregorové obhospodařovává Koptík “kobrou, která spinká”. Dovoluji si navázat na toto dílo a rozvíjet verše z pohledu Gregorové: “Tvůj červík plazí se po mém dubu já už brzy budu z tvého mladého žaludu”.

Hezké tělo a oči s jiskrou
má mě ihned téměř jistou.
Vysoký a usměvavý,
navíc gentlemanské mravy.
Možná vtipný příliš není
má však svaly,
a to se cení.

Očima mě láká,
já už dávno vlhká,
protože marná sláva:
mám to ráda.
Tak pluli jsme si večerem,
oba nás již chytla mlsná
a tak prý rychle pojedem.

Doma na sebe se vrhli
A když konečně došlo na věc,
naše těla se divně třely:
on připravil mě o anální věnec!

“A lubrikáč by nebyl?” ptám se
a on s údivem v hlase:
“Špatný směr?”
“Měl by sis asi nastudovat polohu těch děr.”

Když žiješ ve světě
který není tvůj
máš jediný cíl:
utéct stůj co stůj.

V prostém hříchu
hledám smysl.
Ne smysl - cit!
A v ukradeném tichu
se snažím tajně snít.

Život bez vjemů?
Ten nemá smysl.
Stále horší levné prožitky
beze studu.
Stále cítím to samé:
jenom nudu.

A to jsem je soudila!
Všechny tyhle hříšníky.
Už nepočítám skleničky
nemilované milence
poztrácené kalhotky
zrazené spiklence
vykouřené krabičky.

Další záchvěv záře.
Další noc,
další penis,
nemůžu si pomoct,
nic to nedokáže.

Tolik nočních příběhů
ale jen pár momentů
kdy se cítím živě.
Když jsou ve mně
mám největší moc na světě.

Veliký správce Judeje Pilát Pontský s bolestivým výrazem ve tváři seděl na konci dlouhého stolu. Čekal na svůj poslední soud. Římský prokurátor celý život trpěl nevyléčitelnou, příšernou bolestí hlavy. Ten jediný, který mu od bolesti dokázal ulevit, seděl na druhé straně a pokojně se usmíval. Ješua Nazaretský.
Na straně soudců seděly také dvě další neméně důležité osoby: Anděl a Ďábel. Seděli naproti sobě u kratšího stolu po Ješuově straně.
Stolem byl kříž. Kříž, který si Ješua odnesl na svých zádech poté, co ho Pilát nechal ukřižovat.
Začal Křížový výslech.

Soud však záhy vynesl rozsudek: Pilát Pontský se konečně dočkal Odpuštění.

Jako bezcílně bloudit tmou
bez světla pouze s hořící mapou
v prostém hříchu
hledám smysl.

Ďábel, má Anima Mundi
i Mistr, Logos Spermatikos,
oba mi to říkali.
Jako pohyb mezi dvěma vakui.
Tohle už nezachrání koks...
Stačí, tak už dost!

Proto přivázaná k židli,
zatím mě drží,
je nesežraná.
A hlasy stále říkají
Tak se jen pokus!
Stačí jen málo
stačí se jen trochu odhodlat...
Snad to nebude bolet
Snad už to konečně bude krásný!

Otevřu duši
za ní prázdno,
Ještě to nekončí
a už nezačíná
je i není zima.
Jen se mi honí v mysli:
hlavně nejez tu židli!

Jestli svět spadne po hlavě
střemhlav rovnou na nás,
pak nejsme ztracení
je přece z hedvábí.

Jestli je svět hedvábí,
pak já jsem vlna,
měkká
a nepřístupná.

Jestli je svět z motýlů,
pak nechci jeho plutí žít.
Hmyz předstírajíc
že je něco víc.
Stačí pár barev použít
všechno získá nový svit.
Pak já chci vlastní plutí mít.
Čistě mé, bezbarvé.

Až dojdou všechny larvy,
zmizí i ... barvy.
Slunce zakrytý, v těle a duši zima
touhy zabitý.
Zbyla pouze vlna.
A plutí světa se V L N Í.

Já budu s ovcemi na jedné vlně
nedoraz a po hlavě si žít.