Moje články

Pro Wei WuXiana bylo zvláštní sledovat HuaiSangovy životní etapy. Viděl pomstu Jin GuangYaovi. Cítil celou všezničující nenávist pramenící z hlubokého žalu. Cítil výčitky i bolest. A nakonec i prázdnotu...
Sledoval úpadek přítele od chrámu Guanyin a myslel si, že pochopil. Nie HuaiSang ztratil vše. Pomsta mu úlevu nepřinesla. Ani vyhnutí se tresu. Do budoucna neviděl nic... Nikdy nepřemýšlel co dál, až bude po všem. Teď bylo a jeho mysl utíkala do šťastnějších dní.

Wei WuXian procitl.
"Bratře Nie..." Přiložil dlaň na orosené čelo. "Souhlasils, s ukončením pronásledování, protože ses už odepsal..." Poznání příliš definitivní.
Ale to ti nemůžeme dovolit víš?

Wei WuXian použil vcítění a stal se pouhým divákem...

Švihal šavlí v neladných úderech.
Měl ztuhlou ruku, zbraň neúměrně těžkou.
Zaútočil na rameno vyššího muže.
Jeho šavle mu div nevyrazila zbraň z ruky.
Sykl bolestí.
Zkusil to znovu.

"Předvídatelné!"

Sekl mu po boku. Natáhl se však příliš. Zavrávoral.

Muž s knírkem ho odkopl o několik metrů vzad.

Zalapal po dechu.

"Formy!" připomněl mu protivník velitelsky.

"Da-ge," zaúpěl v odpověď HuaiSangovým hlasem.

Nie MingJue k němu napochodoval, Baxii nad hlavou.

Přikrčil se...

MingJue se stáhl.
„Nie HuaiSangu, to chceš, aby tě tahle rána zasáhla do hlavy?! Pojď zpět sem!” zahromoval vztekle...

Lan XiChen nebyl připraven se ptát. Věděl, že nikdy nebude. I proto však musel!

"Proč jsi mě odstrčil?" vydechl s nádechem úzkosti. A-Yao se nemusel ptát o čem mluví. Ta chvíle se i jemu zakousla do duše.

"Nikdy jsem ti nechtěl ublížit," odvětil sklesle.

"Ale..."

"Zeptal jsem se, zda se mnou nechceš zemřít, ano... J-já chtěl... vědět jestli... Ti na mě stále záleží..." I když jsi mě bodl. I když jsi řekl, že mě už nebudeš milovat... Jakobys kdy předtím řekl, že to tak citíš... To mu ale zazlívat nemohl. Sám se mu nikdy nevyznal.

XiChen si povzdechl.
"A předtím..."

Wei WuXian strávil s Nie HuaiSangem celé odpoledne. Vyptávání však neodhalilo nic nového.
Dovedl svého přítele do hluboké meditace a použitím písně až ke spánku.
Rozhlédl se.

1) HuaiSangova sbírka vějířů, kterou po MingJuově smrti zjevně obnovil, se jevila neúplnou. Přesněji značně prořídlou...
2) Nedokončený obraz na stole obsahoval kaňku, jakoby nepozorný malíř převrhl kalamář před jeho dokončením.
3) Na zemi u komody se válely porcelánové střepy.

Pamatoval doby, kdy tyto zdi zdobila bohatá výzdoba. Dnes se ale ne. Zůstaly jen prázdné skořápky zašlé slávy jejich majitele.
Wei WuXianův pohled se vrátil zpět k pacientovi. Nejsou to jen ztráty paměti...

HuaiSang si povzdechl.
"Tušil jsem to," vydechl. "Procitám na místech a nepamatuji si, jak jsem tam došel. Ztrácím minuty, hodiny, dny...," koutky mu zacukaly, "je to tak v pořádku, půjdu za Da-ge..."

Wei WuXian něco takového nemohl akceptovat.
"Možná ano, možná že ne," poklepal si prstem o nos. "Proč jsi mi to neřekl, předtím?"

HuaiSang mu věnoval pichlavý pohled. "A proč bych měl?" V jediné otázce výčiky schopné pojmout celý svět. Všichni jste měli své životy. Všichni jste mě opustili...

Wei WuXian měl však silnou hroší kůži. "Můžu ti pomoct."

HuaiSang uhnul pohledem.

"Řekni mi, jak to všechno začalo?" naléhal.

Přesně jak Wei WuXianovi říkali, čas zvítězil.
"Můžeme ho probudit, když mu připomeneme, že je vůdcem sekty. Pokaždé je pro něj však návrat do reality složitější. Pokud to není nezbytně nutné, máme počkat..."

Wei WuXian: "Co se s tebou děje, HuaiSangu?"

"Nevím, o čem mluvíš, bratře Weii."

Wei WuXian: "Tvoji podřízení mi řekli, že býváš mimo. Léčitelé, že jsi na pokraji odchylky Čchi."

"Opravdu? To nemám tušení..."

Wei WuXian: "Tvé meridiány jsou poškozené."

"To bych neřekl. Skutečně nevím co tě trápí."

- "Myslel sis, že je ti zase 15! Mluvils se mnou, jako před válkou...!" Stále chceš tvrdit, že nic nevíš?!

XiChen chtěl porušit status quo, ale bál se, že tím vše zničí. Jak dlouho lze obelhávat čas? Nevěděl.

"A-Yao...," začal s těžkým srdcem při snídani. Ten ho však přerušil.

"Musíš vědět, Druhý bratře, že jsem se nezměnil," srdce v hrudi měl těžké jako horu.

XiChenovi se rozšířily oči.

A-Yao si povzdechl.
"Jsem stále tentýž muž, který spáchal všechny ty věci, pro které ho nenávidíš."

Xichen chtěl namítat, že tak to není. Že nikdy doopravdy necítil nenávist!

"Jsi vůdcem sekty, nemůžeš tu se mnou zůstat věčně," vydechl nejtěžší z pravd, "Pokud potřebuješ odpovědi, musíš se ptát," vydechl, "řeknu ti vše..."

"A-Yao..."

"Vůdce Nie... je nemocný," přiznala Nie ChengMin Wei WuXianovi, když přivedl vůdce domů.

"Nemocný? A proč už s tím dávno vaši lékaři nic neudělali, hm?!" rozčiloval se.

Správkyně pevnosti si povzdechla.
"Předci klanu Nie byli řezníci. Stále si pamatujeme, odkud jsme přišli. I při nočních lovech se specializujeme spíše na lov nestvůr. Boj je nám blíž než talismany," vysvětlila. "Naši léčitelé si umí poradit se zraněními. On ale zraněný není..." vydechla znepokojeně. "Jak zabijete šelmy, které přebývají v něčí mysli?"

Wei WuXian nevěděl. Umanul si však, že to tak nenechá. Když dokázal zcelit Wen Ningovo duchovní vědomí, dokáže i HuaiSangovo!

Rána v malém domku obklopeném přrodou byla vždy více či méně stejná.
A-Yao se buď probouzel příliš časně, nebo kvůli němu XiChen porušil Lanskou hodinu určenou pro vstávání.
Buď byl zezadu objímán, nebo se sám z pola rozvaloval při boku svého spolužitele.
A ranní vzrušení se také vždy znovu dostavilo. - Boj s ním byl pro A-Yaa velmi frstrujícím. Musel narychlo vstát, než XiChen něco pozná, opláchnout se a zacvičit si v již mrazivém vzduchu.
Plynule pak přešel k přípravě jídla a dalším domácím pracem, jejižchž část si pro sebe XiChen vždy nějak usurpoval.
Napětí mezi nimi se každým dnem stupňovalo...

Wei WuXian a Lan WangJi do Oblačných zákoutí letěli. HuaiSang slíbil, že se oslík bude mít v Nečisté říši dobře.

Když dorazili, ZeWu-Jun s hledaným učedníkem - nikde.

Lan QiRen trval na tom, že WangJi nikam nepůjde.
Wei WuXian přiměl manžela k poslušnosti slibem, že ZeWu-Juna i LinaFang-Zuna najde.

Netušil, kam jít. Ale znal někoho, kdo mu mohl poradit.

Když dorazil do Qinghe, HuaiSang ho naschvál vyděsil s maskou na tváři.
Smál se, až se za břicho popadal. Výzorem i chováním, připomínal 15ti letého chlepce, kterým býval. Neuvědomoval si, že je vůdcem sekty Nie...

Není pochyb! Něco je s HuaiSangem špatně...

Dáma v bílém, pleti ocelově šedé, vstala ze svého místa v koutě a shlédla na dvě těla choulící se k sobě.
Usmála se.

Zvykla si, i když nerada, že ji Lan XiChen odložil. Zatímco stála nehybná na svém místě, její druh ve zbrani odpočíval na komodě vedle ní. Truchlili.

Překvapilo ji proto, když jí z ničeho nic vzal s sebou ven, zatímco Hensheng nechal bez povšimnutí.
Stýskalo se jí.

Tiše došla ke dveřím.

"Shuoye...?" oslovil ji XiChen. Už to bylo léta, kdy ji tak viděl.
Ohlédla se.

"Budeš znovu litovat, jestli něco nezměníš," zašeptala, "neotevře se ti, zůstaneš-li uzavřený ty."

Když A-Yao začal vnímat své okolí, trhala se mlha obestírající jeho mysl jen neochotně. Byl překvapivě odpočatý, na to, jak pozdě usnul...
Zdál se mu sen! Vybavil si obrazy. Nečistou říši, MingJuea... - otřásl se.
A pak XiChenův hlas: "Nech mi ho, A-Jue... Odpusť, jestli můžeš."
A-Yao cítil ruce Druhého bratra kolem trupu. Všeobjímající panika povolila stejně jako Da-geův stisk. A-Jue na ně hleděl s výčitkami a hněvem... - odešel.

A-Yao si uvědomil, že je stále objímán.
Otevřel oči.
XiChen měl ruku přes jeho pas hruď natisknutou na A-Yaových zádech.
Bylo mu horko.
V jižních partiích tohoto těla se probouzel chtíč rychle...

HuaiSang se obával dalšího bloumání tak moc, že se večer nechal zamknout ve svých komnatách a instruoval správkyni, co má udělat, když ho ráno nenajde ve své kůži.

Nie ChengMin i HuaiSangova osobní stráž učinila potřebné kroky. Jediné, co HuaiSang nemohl ovlivnit, bylo případné Wei WuXianovo noční bloumání. Předpokládal však, že bude mít jinou noční zábavu, zvlášť když do jejich pokoje nechal umístit lahvičku s olejem.

Ráno se přistihl při bezduchém zírání z okna. Byl však dost při smyslech, aby mohl hosty vyprovodit z bran...

Rozloučili se.
Wei WuXian dal najevo svou starostlivost, ale nebyla dost velká, aby naléhal.
Odletěli.

A-Yao se nedokázal uvolnit, tělo měl jako v ohni. Nakonec ho však únava spolu s nedoléčeným zraněním přemohly.

Stál na nádvoří Nečisté říše.
"Ty zmetku!" zasyčel Nie MingJue. Baxia na jeho zádech zlověstně zachrastila.
A-Yao se roztřásl.
Ne... Znovu už ne...!?

MingJue ho uchopil za límec a táhl dovnitř.

"Ne..., Da-ge," zaprosil, "nedělej to... Prosím ne... Neber mě od něho... XiChen mě potřebuje, prosím... J-já ho potřebuji!"

XiChen vytržen ze snů, objal zmítajícího se muže a přivinul si ho pevněji na hruď.
"Nech mi ho A-Jue," šeptal rozechvěle - toužebně do jeho snů, "odpusť, jestli můžeš," naléhal se slzami v očích.

Wei WuXian a Lan WangJi se usadili v Nečisté říši v pokoji pro hosty.
Dostali večeři. Wei WuXian kuřecí směs silně okořeněnou směsí typickou pro Yunmeng, kde vyrůstal a Lan WangJi dostal bezmasý vývar bochánky s avokádem. Na stolku u postele je čekala lahvička s olejem...

Po vášnivé noci Wei Ying přemýšlel. Lan Zhan byl dokonalý, jaký byl. Přesto ho v láskyplném opojení napadlo, jak by vypadal, kdyby přes svůj Lanský bílý šat nosil černý přehoz, nebo alespoň opasek, typický pro Wei Yinga...
Zítra mu to zkusím navrhnout. Těšil se, jak se na takový módní experiment bude jeho manžel tvářit.

XiChen nemohl A-Yaovi zcela zazlívat, jak se zachoval. Přeci jen se doopravdy nevyslovil, ani nezeptal na odpověď. Ponechal tak reakci, či nereagování, pouze na něm.
Nakonec, i kdyby odpověděl, mohl by mu věřit? Nebylo to takhle vlastně lepší?
Svlékl se. Zaplul do teplé vody a zavřel oči.

"Smím ZeWu-Junovi umýt vlasy?" otázal se A-Yao. Srdce se XiChenovi rozbušilo rychleji, ale přikývl. A-Yaův dotek ve vlasech byl hojivý jako mast, přesto po něm rány nezůstaly zcelené...

Ten večer, když uléhali na lůžko vedle sebe, si XiChen všiml, že má A-Yao jeho čelenku uvázanou kolem zápěstí. Naděje jím mimoděk projela jako blesk...

Lan XiChen se k A-Yaovi nakonec musel vrátit. Potkali se u branky. Chtěl něco říct, ale raději uhnul pohledem. A-Yao k němu přistoupil a beze slova převzal košík s nakoupenými potravinami.

Usídlili se v domku, stejně jako v mlčení. XiChen viděl, kolik bylo odvedeno práce v jeho nepřítomnosti. Tenkrát bylo téžké naučit se péči o dům či šat.
Než se řádně rozhlédl, A-Yao už vařil rýži. Za provizorním paravanem našel XiChen necky s vodou. Pokýval hlavou, srdce bolavé. Ohřál ji talismanem.

Nevěděl, co čekal, když se vzdával čelenky. Absolutní přejití byť němého vyznání, mu však přeci jen připadalo poněkud málo...

HuaiSang přistoupil k soukromému záhonku uvnitř voliéry. Smutný úsměv mu zkrápěly slzy.

Narcis - Ušlechtilost - vždy úžasný vůdce sekty Lan.
Orchidej - rozmarná a okouzlující, jako Meng Yao, kterému XiChen daroval svůj cit.
Slunečnice - zářivá, přinášející radost, stejně jako Wei WuXian. Láska A-Sangových učednických let.
Amarilys - krásná a smyslná. Rodově nepříbuzná s narcisem, přesto při pohledu na ni mohl vidět Lan WangJiho tvář.
Tulipán - Na počest Jiang WanYina. Věrný, spolehlivý, vážný...
A poslední Chryzantéma s níž odešel Mo XuanYu.

HuaiSang je všechny zasadil, aby se od svých citů k nim odpoutal. Dnes však přišel zase.

Ve větru zavoněla astra, pohlazení od MignJua...

15. 12.

Dnes jsem přivedl HanGuang-Juna s mistrem Weiem do Nečisté říše.
- Ach, vždycky bolí vidět jej v A-Yuově těle... -

Chtěli vědět, co se událo u hrobu mého bratra. Tak jsem jim ukázal, že opatření na místě byla v pořádku.

Souhlasili s mojí domněnkou. Řekli mi o učedníkovi, který miloval bratra XiChena a před pár dny zmizel.
- Bolí pomyšlení na něj. Na to, co jsem způsobil... -

Pomsta mi nic nepřinesla. Jen prázdnotu.
Ve slabé chvilce já slíbil, že odvolám pátrání. Jen vědět bych si přál, jak se bratr XiChen ohledně Třetího bratra rozhodne.

- Blíží se konec. Musím zvolit svého nástupce... -

Ukázalo se, že se HuaiSang dostal "pouze" dva dny cesty od Nečisté říše.

Všem se ulevilo, když přišel domů. Vzhledem k jeho doprovodu se ale chovali korektně.

Nie ChengMin, starší paní správcová, věnovala klanovému vůdci jediný starostlivý pohled. Pochopila nevyřčené a všechny projevy starostlivosti ukočírovala do ztracena.

"Strýčku!" vrhla se k HuaiSangovi jedenáctiletá Nie YinLing.

"Chovej se slušně!" okřikla ZongHuiovu dceru správcová.

Dívka řádně pozdravila vůdce i hosty. Tím však slušnost skončila.

"Kdes byl?! Slíbils, že mě vezmeš na Noční lov. Chtěla jsem tě vidět bojovat..."

Wei WuXian se uchechtl.

"Náhodou klanový vůdce Nie je velký bojovník se zlem!"

Určitě...

Lan XiChen se zastavil. Jeden krok a byl by na pozemcích domku. Ruce se mu třásly, čelo prázdné, srdce přeplněné.
Nedokáži to.

A-Yaoův návrat byl šok. Než dostal šanci jej zpracovat, už ho bezděky chránil. Usiloval o čas, přesto cestou nepřekročil hranici chladného odstupu. Jediné ochrany, kterou měl. Přemýšlel.

Je to má vina... Kdybych se neuzavřel, Li HuiYin by žil, nebo kdybych vyšel dřív... Kdybych víc naslouchal, věděl bych o A-Yaových zločinech... Kdybych mu dříve vyjevil svůj cit, mohl jsem ho zachránit...?

Udělal to alespoň nyní, ale co když to ON necítí stejně?
Byla v jeho očích vždy jen lež?

XiChen odešel.
A-Yao za ním dlouze hleděl, ale pak mu nezbylo než si připustit, že zůstal sám. S těžkým srdcem si obvázal čelenku nad zápěstím a pustil se prohlídky a zútulnění domu. Vše bylo, jak to zanechali. Jedinné slaměné lůžko v rohu na podlaze, nádobí v kuchyni, které nyní musel umýt, oblčení, které jim tehdy obstaral...
To použít nemůžeme, konstatoval zjevné.

Trvalo dlouho, než byl s úklidem hotov. A to pořád připravoval jen vnitřek domu. Když nanosil vodu na koupel i vaření, slunce již zapadalo. XiChen stále nepřicházel...
Emoce potlačované prací nabíraly na síle, na srdci obavy.
Kde můžeš být?

Nebylo to tak, že by XiChen nepomyslel na stav domku. Neznal však lepší úkryt...
Vešli do dvora. Dělá dobře, či se žene do záhuby?

Celou cestu přemýšlel o vinách a faktech, která mu neposkytovala nic než chladný mráz čepele. Věděl jedno. Potřebuje znát odpovědi. Pokud na ně nejsou připraveni, potřebují čas.

Rozhodl se. Nebude opakovat své chyby. Ty, které si vyčítal tři měsíce v ústraní.

Rozvázal si čelenku klanu Lan. Než odešel shánět rýži alespoň pro dnešní den, vtiskl ji A-Yaovi do dlaně.

Takto to je, říkal mu tím, vždy bylo.

Otázku, zda smí jeho láska kvést, už však nepoložil.

Manželé si vyměnili pohledy.
HuaiSang je ujistil, že jim vše vysvětlí. Chtěl se jen vrátit do Nečisté říše. Potřeboval zjistit, jak daleko se dostal tentokrát. Rozhodně to bylo dál, než by býval dojít chtěl...

Nelětěli. Nikdo z nich o to neprojevil zájem.

Wei WuXian překvapivě mlčel. Neměl z HuaiSanga dobrý pocit. Co dělal tak daleko od sídla své sekty a ještě sám? Proč pokud jim chce vše říct, nevyužije příležitost cestou? Co se mu doopravdy honí hlavou?

Lan WangJi šel kupředu, jakoby se ho nic netýkalo. Myslel na bratra. Co udělá až se dozví pravdu? Co to udělá s ním?

HuaiSang panikařil.
Mám vědět, proč jste tu? Nevím ani proč jsem tu já!
Přélétl je pohledem.
Jistěže vím v jakém stavu je bratrův hrob, proto pořádám ten šílený hon! Zda o něm vědí či ne, to z nich nedostal.
Měl bych jim o něm říct?
Koneckonců už jednou byli nástroji jeho pomsty, mohli by být znovu? A chce se vlastně znovu mstít? Pokud však něco zjistit nesměli, byl to jeho skutečný stav! Mohl jim odhalit mnoho pravd, kromě této. Teprve kdyby zjistili, že zapomíná, ztrácí se a umírá, byl by před nimi docela nahý...

"Dobrá, on... Třetí bratr... je zpět..."

Skrýt se za starou ochranou masku: "Nic nevím," bylo pro HuaiSanga až přehnaně snadné.
Hrklo v něm až, při oslovení, z dob ještě dřívějšího přátelství.
Přinutil se ke zdánlivému klidu.

"Co přesně se mistr Wei domnívá, že vím?" zeptal se se zájmem.

- "Jistě víc, než vůdce Nie přiznává."

Ušklíbli se na sebe.

"Tedy se mistru Weiovi a HanGuang-Junovi doneslo, co se na hoře Fēng shān stalo?"

- "Potřebujeme detaily, HuaiSangu."

"Ach, ale o detailech toho opravdu moc nevím," povzdychl si.

Bichen, WangJiho meč, povyskočil o půl délky z pochvy.

"Vážně ne!"

Kéž by dostat pravdu z Nie HuaiSanga nebylo tak těžké...

Wei WuXian a Lan WangJi pokračovali v pátrání. Chyběli stopy i svědci.
Měli bychom navštívit Nečistou říši, pomyslel si. Kde jinde by měli mít přehled o tom, co se zde děje?
Když HuaiSanga uviděli, bral to jako potvrzení své domněnky.

Wei WuXian: "Vůdče Nie."
Lan WangJi kývl hlavou.

"E-eh, bratře Weii, HanGuang-June..." uklonil se přehnaně. Kde se vzal, tu se vzal, vějíř v rukou mu z části zakryl tvář.

Wei WuXian: "Víš proč tu jsme?"

HuaiSang: "N-Nemám tušení..."

Wei WuXian: "Pohřbíval si ChiFeng-Zuna, víš v jakém stavu je jeho hrob teď?"

HuaiSang: "N-no... Já nevím - opravdu nevím..."

Wei WuXian: "HuaiSangu!"

Les okolo zlověstně šuměl.
Kde to jsem? Nechápal HuaiSang.

Od incidentu na hřbitově byl jako na trní. Jeho lidi prohledali okolí. Když vyslýchal dva učedníky sekty Feng, cítil hořkost na jazyku.

Sepsal dopisy pro spřátelené sekty.
"Osamělý učedník sekty Lan na území Qinghe musí být okamžitě zadržen!"
Do každé z nich, včetně strážních věží, vyslal posla.

Nemyslel si, že dokáže usnout. Ještě méně pak, že znovu upadne do stavu bezduchého bloumání... Proč by jinak nebyl ve svých pokojích?

Srdce mu divoce tlouklo.

Náhle se v zákrutu cesty objevili staří známí. Wei WuXian a Lan WangJi.
Může to být ještě horší?

A-Yao věděl kam směřují. XiChen mu to pověděl. Přesto mu ten pohled chtěl vyrazit dech.
Zastavili se před brankou na dvorek. Byla otevřená. Dvorek i veranda zarostlé pelevelem. I ten starý dub s červíkem, kterého právě sezobal strakapoud stále vrhal stín.
Stejné jako kdysi... Bylo to jako sen. Jakoby cestou překročili bludný kořen a vrátili se do dní, kdy ještě vše bylo v pořádku. Vlastně ne! Nic nebylo v pořádku. Byla válka! A-Yao byl zraněný skoro ještě chlapec a ZeWu-Jun...

Dnes nebyl zraněný. Ne fyzicky. Vítr válku dávno odvál. Veverčáci XiChenem zachránění také odhupkali.
Nic není jako dřív... povzdechl si.

Kdyby měl Lan XiChen přirovnat svůj život k písni, co jiného by byla než katastrofická?

První strofa - Mládí. Matka zemřela, otce meditujícího v ústraní téměř nevídali... Vypálili mu sektu a domov.

Druhá strofa - ranná dospělost. Nesla se ve stínu války s Weny a obnovy po ní. Války o moc, Jin ZiXuanovy, Jin ZiXunovy, Wei WuXianovy a Nie MingJuovy smrti...

Třetí strofa - Dospělost. Klid. Jen A-Yao se mu oženil. Wei WuXian se vrátil. Pak chrám Guanyin...

Čtvrtá strofa - Trápil se, zavřel se, Li HuiYin trpěl. Teď je A-Yao zpátky...

Pátá?
Bude další katastrofa?
Ukáže čas.

Zpustlý domek je uvítal stíny nostalgie...

Když se večer Wei WuXian rozvaloval po svém partnerovi, přemýšlel, zda ta jeho domněnka nebyla jen nafouknutá bublina.
Noční lov!
Jenže na ty si bral dopis s sebou...
Měl ho tři roky prakticky bez ustání, zapomněl by?
NE.
Ovšem pokud se nemýlím a Li HuiYin už není, pak dítě musel zachránit LianFang-Zun.
V minulém životě, to poslední o co se snažil, byl útěk. Vážně by jeho první čin v novém životě byl Noční lov a cesta do Gusu?
Taky to mohla být jen zástěrka. Přijal roli učedníka a hrál ji... - dokonale.
Tak proč spadnul z meče, když nás uviděl?! Nechápal.

Wei WuXian se zeptal ještě dalších lidí, ale majitel čajovny zdá se hovořil pravdu.
Dali se tedy po stopách učedníkova Nočního lovu. Došli na rozcestí, pak do lesa. Našli mrtvolu i doupě. Vše vyčištěné od zlých sil.
"Lan Zhane,"
- "Hm?"
"Vzpomínáš, jak jsme byli uvěznění v jeskyni Xuanwu Masakru?"
- "Hmm," protáhl, zatímco zkoumal útroby jeskyně.
"Kousnul jsi mě!" nařkl ho Wei WuXian. Náhle a bez varování mu zastoupil cestu. "Měl bys mi to pofoukat!" žádal satisfakci za domnělou, léty odvátou křivdu.
Lan WangJi se sklonil k nabízenému předloktí, odmotal nátepník a vyhrnul rukáv...
Namísto fouknutí však ta místa ocejchoval polibkem.

Wei WuXian: "Tedy ten hoch přišel krátce po poledni?"
Hostinský stísněně polkl. "Zaplatil za pokoj a požádal o jídlo..."
Lan WangJi z něj nespouštěl ostrý pohled.
Wei WuXian: "A potom?"
"Potom... ptal se na podivné zkazky z okolí... Řekl jsem mu o vlkovi, který unáší naše děti. Potom... Poděkoval a odešel. Vrátil se ráno s posledním uneseným chlapcem v náručí..." Nebyl proto hrdina?
Wei WuXian: "To je vše?"
"Říkal, že to byl vlčí démon a už se ho nemusíme bát..."
Wei WuXian se otočil na Lan WangJiho, ten položil kus stříbra sdílnému muži do dlaně. Za informace, ubytování i jídlo.

Wei Wuxian a Lan WangJi se do pátrání po Li HuiYinově pohybu na území Qinghe vrhli po hlavě. Nebylo to však jednoduché. Narozdil od nich se totiž pohyboval na meči. Minimálně když ho "potkali"...
Vydali se ve směru, odkud jej viděli přilétat. Jenže let byl pochopitelně rychlejší než chůze či jízda na oslu, a to i v zimním nevlidném počasí... Proto úsek, který učedník překonal za den, oni šli dva dny. Město Linjiedian je ale přivítalo vřele. Co však dělat s tím, že mladík v hanfu sekty Lan zde před pár dny údajně zachránil malé dítě ze spárů vlčího démona?