DMD Bonus č. 6 pro 21. 4. 2013.

http://a-totalita.livejournal.com/26392.html

Skupina kamarádů si pořídila včely. Jeden z nich po čase zemřel na cukrovku.
Jeho přátelé propadli depresím a alkoholismu. Nastoupili odvykací léčbu, ale pro jednoho už bylo pozdě.
Po propuštění začali nový život. Vystavěli si rodinný dům, ale jeden z nich zaplatil svou nekvalifikovanost životem.
Ostatní trávili čas četbou indiánek. Ukázalo se, že jít na grizzlyho s nožem není dobrý nápad ani v přesile sedm na jednoho.
Zbylí dva vyrazili na cesty, ale první si přišlápl tkaničku a nešťastně se uhodil o obrubník.
Druhý, genetický inženýr, dostal nápad. Do roka měl zase devět přátel.
A to byl teprve první rok...

It had been a phase, Harry told himself afterwards.
His friends, the three of them who knew, anyway - namely Hermione, Neville and Luna - told him to keep his chin up, that it would pass.
Ginny told him she loved him. Ron told him to marry his sister or else.
It would get better, Harry thought, as he said Yes and signed the papers.
He still dreamt of those nights after the war when they were so angry, so desperate, so vulnerable. So in love.
It didn't get better. He still had nightmares about Draco dying in a flash of green.

Hlavu vhůru, Harry. Bude líp. Chce to čas, Harry.
Po pár měsících Harrymu všichni začínali znít stejně, jako když se v mudlovském stereu zasekne cédéčko. Harry věděl, že to jeho přátelé myslí dobře.
Jenže to nikdy lepší nebylo. Od konce války - a Harryho "smrti" - uplynul rok a půl a noční můry nezmizely. Behěm dne si připadal, jako by byl zůstal na bílém nádraží…
A tak se Harry vrhl na věc, která mu přišla normální, která se nezměnila. Vrhl se na Malfoye.
Rozbitý nos na předávání cen. Kletby v Příčné ulici. Vzteklý sex v chodbě Malfoyova bytu.
A bylo to lepší.

Křup! Hřeben se rozlomil napůl. Opravdu dlouho se nečesala. A tak zůstala ve věži nadosmrti.
Křup! Myslivec si zlomil nohu. Do babiččiny chaloupky už nedošel.
Křup! Pod dívkou normálních rozměrů se rozpadla miniaturní židle. Děvče se leklo a uteklo do lesů.
Křup! Křehká rybí páteř nepřečkala hádku dvou rybářů. Její zachránce přišel pozdě. Prsten zůstal ležet na dně jezera.
Křup! Talíř s polévkou pro prince se rozletěl na střepy. Tajná přísada nebyla nikdy objevena.
Křup! Dřevorubec si zablokoval záda při kácení stromů. Cizí velvyslanci toho dne jedli jahelnou kaši jinde.
Křup! Princezna škodolibě ulomila květ otravné rostliny. Konečně bylo ticho.

Jak si tak letěla vzduchem, myslela na něj. Co mu poví, až se uvidí? Ale vždyť nad tím se nemusela ani zamýšlet. Už dlouho mu to chtěla říct. Stačilo jen dopadnout na zem.
Cestou k dlážděné zemi Soulu ji minulo několik holubic. Přistála na něčem měkkém. Obrovská nafouknutá dlaň ji zachytila v letu. Sklozla dolů.
S praskotem prolétla střechou na postel.
Když vyšla z domu ven, minula ji papírová vlaštovka. Zvrátila hlavu a pozorovala její let. Vítr jí lehce laskal tvář a vlasy. Zamířila domů. Věděla, co ji tam čeká. Měla zprávu, kterou potřebovala předat. Ještě ale nebyl pravý čas.

Salónem se ozývalo pouze šustění stránek a znuděné vzdechy sira Waltera, když stále znovu v novinách nenacházel žádnou zprávu, která by mu svým významem rozjasnila dnešní uplakaný den. Do hrobového ticha se ozvalo lehké křupnutí. A znovu. A zase.
Anna vzhlédla od rozečtené knihy.
Elizabeth lovila v misce s bonbóny. Dnes měla oříšky v karamelu. Elizabeth si na pamlsky potrpěla. Nutno říci, že si potrpěla i na hezké zuby, a tak spotřebovala každý měsíc spoustu mentolového zubního prášku.
Křupání znělo salónem s železnou pravidelností. Anna s povzdechem zavřela knihu, na niž se nemohla soustředit, a přitáhla si šití.
Zlatý marcipán.

Každý kouzelnický trik má tři části nebo dějství. První dějství se nazývá příslib.
Podzemí věznice. Šibenice, kolem ní pár lidí. Vedou sem Alfreda Bordena. Všechno je pod kontrolou a podle pravidel.
„Abrakadabra.“
Druhému dějství se říká zvrat.
Propadlo se otevře a Borden je oběšen.
Tleskat ještě nebudete, protože nestačí nechat někoho zemřít. Musíte ho zase vrátit. Proto má každý trik třetí dějství. Jmenuje se vrchol.
Borden vchází k Angierovi do divadla. Tvář mu kryje stín. Jako u každého triku odvádí pozornost, hozením míčku, a střílí po Angierovi. Vražda, která následuje až po trestu za ni. Angierovi to konečně dochází.
„Dvojčata...“

Po skončení války Harry Potter dlouho přemýšlel, čím vlastně bude. Školu opustil, Voldemort byl poražen, ministrem byl konečně rozumný kouzelník, a tak mladý hrdina neměl co na práci.
Na bystrozora neměl zkoušky z lektvarů, to samé u lékouzelníka. Na učení v Bradavicích se necítil, prodávání na Příčné ulici také ne.
Pak se objevila naděje. Ideální naděje pro muže, jako byl on. Plný úvazek, krásná odměna, postupné cíle a úkoly, které bude muset plnit podobně, jako zničil Voldemorta.
Jediný problém byl v tom, jak ji získat, neboť po ni toužili další hrdinové.
Nakonec se ale přesto stal zámečníkem srdce Ginny Weasleyové.

Nechci se vdávat a ani nebudu. Kdepak ty věci. Nechte si na mě zajít chuť, drazí pánové. To radši budu od teď až navěky hrát megeru a fúrii a na každého řvát a hádat se. Když budou se mně vyptávat, budu skoupá na slovo a dobrého slova ode mě neuslyší vůbec nikdo. Aspoň navenek. Kdo by měl o takovou ženskou zájem, že ano. Tak vyhnu se zájmu nápadníků celkově a nebudu je muset odhánět jak otec od sestry, div ne pometlem. Tohle mi prostě musí vyjít.
„Neboj se, Kačenko, dokud se nevdáš ty, tvou sestru z domu nepustím.“
„Ale tati!“