Star Wars: Eclipse

Simbacca to s Fosh nikdy neměl lehké.
Nejdřív byl moc malý na to, aby chápal, proč je mu s ní tak dobře, i když vaří jenom z chaluh. Pak samozřejmě rostl, ale to to už ho vnímala spíš jako mladšího bráchu. Nehrotil to, občas jí v jezeře chytil nějakou tu svítící rybu a byl rád, že ji má.
Když se stalo Impérium, čelili mu spolu. Bylo to fajn, ale jednoho dne musela někam odletět a trvala na tom, že sama.
Vzala ho za packu, dala mu pusu a slíbila, že si ho potom najde.
A pak už ji nikdy neviděl.

Ačkoliv se Simbacca velmi snažil svůj deník z cest napříč realitami schovat, Fosh ho za tou ledničkou přeci jen našla.
Začetla se tak, že úplně zapomněla na oběd i večeři, a navzdory spolužákovu nevyzrálému slohu hltala každé slovo. Pobyt v Longbourn, útěk přes říši divů, Fangorn a Řáholec do Stokorcového lesa a... konečně domů? Přála si, aby toho bylo víc.
Bylo. Za poslední stránku, na vnitřní stranu desek, napsal cizí rukopis krátký dodatek.
Všechny postavy i události v tomto díle jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná.
Což ji jakožto postavu v deníku několikrát zmíněnou dost zmátlo.

Milý deníčku,
dneska se stala fakt divná věc.
Utíkal jsem před těma holkama a rýžákem a docela mi to šlo.
Schoval jsem se v takovém srandovním altánku u jezírka.
Trochu jsem tam vyděsil nějakého pána, ale jenom omdlel.
Horší bylo, že mi Síla našeptávala samé divné věci.
Úplně jasně jsem cítil, že je někde blízko krabička určená k snědení a nikdo se k tomu nemá.
Prostě čirý peklo!
Nemohl jsem to tak nechat, jsem přece žedáj, ne?
Přeskočil jsem plot, šel za nosem a Silou a tu krabičku jsem našel a snědl.
A ty housenky v ní taky nebyly špatný.

Milý deníčku,
dnešek začal fakt pěkně.
Dostal jsem od Jane kosti od večeře, ty já rád, a cvičili jsme tanec s obručí.
Lydia tancovala taky, Kitty zpívala a Mary v nějaké knize vyčetla, že jsem nejspíš pštros.
Lizzy navrhla, že by mě mohly vzít k nějakému panu Collinsovi, aby ho klepla pepka.
Jenže pak na nás vlítla jejich máma s pometlem.
Hrozně hulákala, že prej smrdim, a nařídila jim vzít mě na dvorek, jestli si mě chtěj nechat.
Šel jsem, aby zmlkla, a tam mi to došlo.
Pročpak mě asi táhnou k té pumpě, hm?
Tak jsem jim prostě utekl.

[„Tak jak bylo na prázdninách?“] otázal se velmistr synátora, když se tento vrátil z výletu na Kashyyyk.
[„Dobrý,“] broukl Simbacca v dokonalém souladu s průměrnou odpovědí většiny dospívajících chlapců napříč vesmíry a šel do jídelny na sváču, ovšem tak jednoduché to mít neměl.
[„A co máma, nevzkazuje mi něco?“]
[„Ne, ale děda se ptal, kdy bude svatba,“] odvětil menší bezelstně.
[„Mám to v plánu, hned co stihnu důležitější věci, jako třeba někde hrdinně natáhnout brka. Což máma ví, ale jemu to asi radši neříkej.“]
[„No on to asi tuší.“]
[„Cože?“]
[„Nevim, celej večer se tak divně smál a brousil mačetu.“]

Milý deníčku,
Peelo něco zmamlasil.
Prošel jsem portálem a místo cukrárny tam byl rodinnej domek.
Měl jsem hlad a na verandě leželo takový fakt velký vejce.
Tak jsem ho snědl, to mi jde.
Chutnalo jako když Jessica dělá palačinky.
Jenže pak na mě vlítlo pět malejch holek.
Jedna mě majzla knížkou.
Jásaly, že jsem se z toho vejce vylíh.
Říkám jim, že to je blbost, ale nerozuměly mi.
Dostaly ho od nějakýho potulnýho doktora a to je pak prej možný všechno.
Maj mě za nějakýho vedměda či co.
A musím dělat různý kousky.
Ale dostávám za ně pamlsky, takže cajk.

Simbaccu tohle cvičení moc nebavilo. Seděl uprostřed džungle, pršelo mu na hlavu a kručelo v břiše.
[„Soustřeď se,“] radil mu otec, kterého přes zavřené oči jenom matně tušil někde před sebou, s pečeným hadem a flaškou žížalovice, [„vnímej život kolem sebe. Každý živý tvor od červa po nejstarší stromy se podílí na tvorbě pole živoucí Síly. Nemusíš nad tím přemýšlet, nespěchej, stačí se správně naladit a uslyšíš, jak k tobě volají.“]
Simbacca se soustředil, div si jazyk nepřekousl, a najednou fakt něco slyšel.
[„Fakt něco slyším,“] zamručel.
Champbacca pozvedl obočí, ale než se stačil zeptat, přišla očekávaná odpověď.
[„Mají hlad.“]

Jakkoliv byl velmistr té malé zmoklé akademie na Miu Leptonis IV spravedlivý a čestný, existovala jedna zásadní výjimka: jeho syn a jídlo.
Ztratilo se kilo sýra? Šlo se za Simbaccou.
Někdo vypil lák na připravované zavařování okurek? To zní jako Simbacca.
Že poté zmizely i ty okurky? Simbacca zjevně zahlazoval stopy.
Po ořechách z Reythy zbyly jen slupky? Simbo!
Někdo zase snědl Valle bahenní pleťovou masku? Ok, to byl Champbacca, měla si ji hlídat.
Neva našel okousané polarizátory fáze? To už byl zase Simbacca.
Někomu to možná přišlo nefér, ovšem u něj to nebyla ani tak presumpce viny jako statistika...