Star Wars: Eclipse

Simbacca zaslechl motory inkvizičních vznášedel právě ve chvíli, kdy nastartoval druhou kradenou stíhačku, Fosh jen o okamžik později. Nepanikařili, prostě ho chytla za packu, on jí dal pusu a vrhli se do kokpitů s tím, že po dnešku už nebudou štvanou zvěří.
Stařičké N-1 vyrazily k nebi a piloti se nezalekli ani imperiálního křižníku, jenž jim chtěl zablokovat cestu. Už od studentských let byli sehraná dvojka a vidina svobody a domku se spoustou koček byla tak blízko.
Bojovali jako lvi, ale nestačilo to. Ozval se výbuch, on ji odmítl opustit a v salvách turbolaserů ten den zahynulo víc než kamarádství.

Obrovská hangárová vrata Jolly Jedie se ospale otevřela, Simbacca se na levém můstku zhluboka nadechl a šel na věc.
[„Tak jo, bando, startujte,“] pravil vyrovnaně, [„zatím volná formace, ale po prvním obletu chci vidět tu obrannou, co jsem vám ukazoval.“]
Jak ovšem sledoval displeje, chytil se za hlavu.
[„U Baccovy šavle, čtyřka a dvojka, větší rozestup, a pětko, zvedni to, nebo štrejchneš o...“] S hrůzou v očích zahodil headset, natáhl ruku a toho pitomce popostrčil Silou.
V tu chvíli se nicméně musel zamyslet, jestli to s tou péčí o kachňata nepřehání, učit létat je přeci jen měli spíš jejich rodiče...

Před bitvou o Azoam to byl obyčejný křižník, jeden ze stovek Venatorů republikové sektorové flotily při Malastare. Jmenoval se Šerif, na palubě měl skoro pět set stíhaček, dva tucty kráčejících tanků a čtyřicet výsadkových člunů a s posádkou sedmi tisíc klonů a délkou přes kilometr patřil mezi zbraně hromadného ničení.
Po válce z něj byl Jolly Jedi a parkoval v neprozkoumané bažině někde na Rori. Těžký pancíř pomalu zarůstala divoká džungle, posádku měl tak akorát na rozsvícení pozičních světel a jeho majitel v tom obrovském hangáru pomalu ale jistě budoval největší mobilní zoologickou a botanickou zahradu v celé předaleké galaxii.

Simbacca se tuze zlobil.
[„Co to jako je, himbajz?!“] ptal se a zaklel, což udělal naposledy tenkrát na Nar Shaddaa, když mu před nosem zavřeli cukrárnu. Navíc k tomu skoro až zlověstně přimhouřil oči a zamával ve vzduchu předmětem, jenž kdysi býval botou. Jeho botou.
[„Co vám udělala, chuděra malá?“] pokračoval, znovu zatřepal torzem rozžvýkané dvanáctky holínky a přemýšlel, kde na Rori sežene náhradu. Už už se nadechoval, že zařve znovu a bude požadovat zdůvodnění a přiznání, ale nedostal se k tomu. Když viděl ty dokonale provinilé oči dvanácti němých tváří, naposledy zalomil rukama a hodil kaaďatům i tu druhou.

Jak Simbacca zjistil záhy po vylíhnutí prvních vajec, dvanáct kaadu je fakt hodně. Asi tak o jedenáct víc, než by se dalo uhlídat. Vůbec nechápal, jak to ve volné přírodě dělají jejich matky, které jich ve snůšce běžně mívají třeba i dvě stě padesát, ale upřímně řečeno na to přemýšlení neměl moc času. Ten potěr byl všude!
Kvákalo to ve dne v noci, sotva je vytáhl z čističky, měl je ve ventilačkách, těžko se mu divit, když jim do žabince jednou přidal trochu vývaru z makovic.
Jemu je přece táta občas uvařil taky a nijak se to na něm nepodepsalo.

Simbacca stál na malém paloučku uprostřed nekonečné džungle, v ruce světelný meč a v hlavě spousta vzpomínek. Vzpomínal, jak se s Fosh plížili zmrzlými jeskyněmi Ilumu pro své první krystaly, jak ten jednoduchý kovový váleček součástku po součástce skládal a jak ho později prodloužil o emitor druhé čepele, ačkoliv u toho táta koulel očima.
Bývaly časy, kdy ho používal k velkým činům. K sekání droidů, otrokářů a kdejaké chamradi, co v galaxii dělala bordel, a k obraně nevinných. Ovšem ty časy byly dávno pryč.
S těžkým povzdechem stiskl tlačítko, ozvalo se KLAP-KHHHHZT! a on šel naštípat to dříví na táborák.

Simbaccovi to uprostřed soustředných kruhů holografických displejů rozhodně neslušelo tak jako velkoadmirálu Thrawnovi, měl totiž nohy nahoře a chroupal broučí salát, ale pro parádu to nedělal. Nedělal to ani kvůli studiu umění nebo analýze bitevního pole, prostě jenom koukal, jak se daří ekosystému na palubě.
Bez jakéhokoliv varování se displej napravo divoce rozblikal a prostoupila jím přízračně modře nasvícená hlava jeho kaadu. Simbacca protočil panenky, natáhl nohu, něžně zvíře prostrčil zpátky ven, ať neotravuje, a pokračoval, ovšem byla to chytrá holka a příště přišla z druhé strany.
Pak pochopil, že některá zvířata prostě na můstek nepatří, a šel ji nakrmit.

Simbacca se na tu chvíli těšil už od chvíle, kdy si ta vajíčka přinesl na palubu. Posledních pár hodin chodil kolem inkubátoru jako kolem… no horké kaše ne, kaši jedl při každé teplotě, ale řekněme jako kolem trouby, v níž se peče bábovka.
Stromy kolem náhle zašuměly, což bylo v kontrolovaném prostředí hangáru vážně zvláštní, ostatní zvířata zmlkla a ozvalo se křupnutí, jak z prvního vejce lezl první kaadu. Simbacca ho na světě uvítal porcí drcených šneků s příměsí vitamínových řas a dojetím ani neužíral.
Škoda, že u toho nebyl nikdo ze staré gardy. Škoda, že u toho nebyla Fosh.

Simbacca se ze Stokorcového lesa úspěšně vrátil, a když druhý den ráno hledal v knihovně něco o klíčení bodlákových semínek a léčení ran řemenem, napadlo ho, že by o svém dobrodružství mohl nějakou tu knihu napsat.
Dotáhl si tedy do jídelny vše potřebné (to jest studijní materiály, zápisník, pytel cereálií, kanystr mléka, košík ovoce, dva jogurty, marmeládu, sušenky na zajezení a trochu kakaa) a začal.
Začal cereáliemi s mlékem, protože na myšlení je potřeba mít hodně síly, a po zralé úvaze došel k závěru, že kniha je blbost, že bude stačit drabble.
Ovšem nebyl duben, takže nakonec nenapsal vůbec nic.

Ijáček nadále rozebíral svou teorii třináctého života, ovšem Pú ani Simbacca ho neposlouchali. Zatímco medvídek to dělal čistě z charakteru, Wookieho navíc rušily podivné šelesty v Síle. Jako by se nedaleko formoval portál...
[„Simbelíne!“] ozvalo se hromovým hlasem jeho otce a soudě podle oslovení byl opravdu velmi nazlobený. [„Koukej se vrátit, než si pro tebe dojdu.“]
Plyšáci ztuhli, Simbacca váhal. Kdyby se schoval ke Králíčkovi nebo dělal, že je taky plyšák, možná by mohl zůstat. Jenže Champbacca pokračoval.
[„A pronto, nebo z těch sladkostí, co jsem ti přivezl z Naboo, vypálím kořalku.“]
Radši vzal nohy na ramena, tohle nešlo vyhrát.