Star Wars: Eclipse

Simbacca seděl v kapitánském křesle a bylo mu dobře.
Proč mu bylo dobře, ptáte se? Inu, po dlouhé době měl konečně klid, jaký už nezažil celé roky. Impérium bylo definitivně na ústupu, Algernnon de Bray dostala na budku a jeho mírně senilní tatínek přesunul svou dílnu k němu na loď, pohodička. Žádný div, že si vychutnával mazanec od manželky, popíjel kakao a prohlížel si kresby svých dcer. Kdokoliv jiný by v tom viděl jenom mazanice, on jasně poznával barevné kytičky od Kerribeccy a černočervené bubáky od Barbuccy.
To, že se venku právě formoval nějaký Nový řád, mu bylo srdečně jedno.

„Kontakt,“ zahlásila Emily do vysílačky a zbytek týmu se připravil na provedení jednoduchého plánu. Čtvercová formace stormtrooperů, která mezi sebou vedla zajatého Jawu, opustila bezpečí domu, zamířila k raketoplánu na náměstíčku mezi hromadami šrotu a oni měli zelenou.
Kody, jediný trénovaný uživatel Síly, se zhluboka nadechl. Jeho úkol byl jednoduchý – měl vtáhnout maličkého zajatce k sobě do úkrytu, aby mohly jeho komplicky na střeše sejmout vojáky sprškou granátů. Bohužel, padla mu dvojka, a tak museli trochu improvizovat.
Jeho pokus zopakovala Banana, která nikdy dřív nezvedla ani vlhčený ubrousek, a i když na tom musela odvařit jeden Force Point, zachránila den.

Pro Kodyho to byla nepříjemná situace: tři povstalci - dvě kočky v brnění a zrzavý Wookie - ho právě zachránili před téměř jistou smrtí, ale neměli o tom nejmenší tušení a naopak ho určitě podezřívali, že patří k Impériu. Přeci jen ho zastihli na palubě raketoplánu se čtyřčlennou eskortou stormtrooperů a to, že jednoho z nich sundal, nic znamenalo.
Takže šel s pravdou ven. Řekl jim, že před chvílí přišel o bratra.
Nejen že na něj holky přestaly mířit, taky se obě rozbrečely a nebýt Simbaccy, který se otráveně přesunul do kokpitu, nejspíš by pro nového spojence úplně zapomněly na svou misi.

Simbaccův dědeček byl šlechtic ze staré školy, takže jakmile se dozvěděl, že se bude dědic trůnu ženit, nikoliv že musí, pochopitelně ho zajímaly dost jiné věci než ženicha nebo jeho matku. Například je-li nevěsta z dobré rodiny ([„je“]), jestli umí střílet ([„líp než já“]) a hlavně jak velké dostane věno. A tam nastal menší problém. V následujících minutách mu Simbacca do detailů popsal nádherné sídlo na Alaris Prime, s lesem, rybníkem a cihelnou, a vlastně se za takovou lež ani moc nestyděl.
Kdyby totiž řekl pravdu, že jejím nejcennějším majetkem je rodinný recept na štrúdl, nejspíš by to dědu zabilo.

Od minulého památného brainstormingu uběhlo čtyřicet let a z mladičkého šéfa hudební agentury se stal postarší koordinátor planetární obrany, ale pořád měl na tváři stejný výraz.
„Potřebujeme návrh, jak zastavit ty neustálé nájezdy rebelů, aniž bychom před císařem vypadali jako neschopní idioti,“ nadhodil na poradě, opřel se o stůl a čekal, než se jeho podřízeným v hlavách rozeběhnou ta správná kolečka.
„Můžeme investovat do planetárního štítu.“
„Nebo na ně poslat lovce lidí.“
„Já slyšel, že se dají uplatit bábovkou.“
Poslední si povzdechl.
„A co udělat správnou věc a přidat se k nim?“ navrhl a byl poněkud nespravedlivě prohozen zavřeným oknem.

Vítejte v našem vysílání, pane… pane. Vaše kapela byla nedávno zapojena do projektu DOH, můžete nám stručně popsat, o co šlo?
Sně, vole. Znamená to Drogová vosvěta hudbou a děláme to úplně zadáčo.
Takže jste kromě koncertování začali přednášet o návykových látkách?
Ale hovno, to zvládáme voboje naráz, nejsme žádný popový sračky z Coruscantu.
A nemyslíte si, že bylo zapojení vaší kapely poněkud kontroverzní, vzhledem k jejímu stylu, historii a trestnímu rejstříku?
Píčovina. Kdo jinej dokáže mladejm ukázat, jak se který drogy berou a co se po nich s lidma děje?
Chápu. Chcete našim posluchačům něco vzkázat?
Punku zdar, kundy!

Už když kapitán Simbacca otevíral ten kontejner ukořistěný z imperiální vězeňské lodi, měl takové tušení, že tahle bitva stála za to. Nedočkavě, jako by snad uvnitř měly být koblihy, vyrval dveře pomocí Síly a spatřil několik desítek potlučených, nicméně živých otroků, které svým nájezdem zachránili před totálním nasazením na Kesselu.
Byla to pestrá směska ras, ale nestačil si ji ani pořádně prohlédnout a už mu kolem krku skočila vděčná samička jeho vlastního druhu. Bývalá senátní gardistka s nádherně tmavošedými chlupy, trochu pohublá, co uměla vařit i péct...
I když si ji nakonec brát musel, vlastně s tím neměl nejmenší problém.

Simbaccova letka Magorů už měla něco za sebou, ale útok na vězeňskou loď třídy Lictor, to bylo trochu silné kafe. Musel je dvakrát ujistit, že informace o brzkém odletu její eskorty nepochází od agenta Sparkle, ale někoho spolehlivějšího, a ani pak se netvářili moc přesvědčeně.
[„Nebude to snadný, já vím, ale tak nejsme přece letka Srágor, no ne?“] nadhodil a chytli se.
„Jasný, trochu života do toho umírání!“ zahlásil Zalf, utíkal žhavit motory a ostatní ho následovali.
[„Jdete s námi taky?“] zeptal se v tu chvíli Simbacca drobného chomáčku modré mlhy v koutě.
„Musím?“ zeptala se mlha.
[„Můžete.“]
„Tak ne.“

Když Barbucca propadla temné straně, její mistr a zároveň dědeček neodletěl po obskurní trase do neznámých regionů jako jiní, kašl kašl. Místo toho ji začal nahánět a vzal si k ruce druhou učednici, Kerribeccu, její sestru a dvojče, která měla díky sourozeneckému poutu výrazně větší šanci na úspěch.
Nejen že to zvládla, dokonce ho vůbec nepotřebovala. S úžasem a náležitou hrdostí sledoval, jak své polepšené dvojče posílá obejmout tátu, a přirozeně se musel zeptat, jak to dokázala. Odpověď byla jednoduchá.
[„Prostě jsem se jí zeptala, jestli fakt chce být na straně toho ušatého jelimana, co si ani neumí postavit meč.“]

„Máme problém.“
Nebyla to zrovna slova, jaká chtěl kapitán Simbacca slyšet, když se Jolly Jedi po šesti letech v bažině poprvé vydal zpátky ke hvězdám, ale vlastně je čekal.
[„Ano?“] pokynul operátorce senzorů a zatnul zuby.
„Míří k nám křižník, tři fregaty a šest letek stíhačů,“ hlásila s rostoucí panikou v hlase a Simbacca zaklel. Vždyť Jolly Jedie by v tomhle stavu zvládli vyřídit i popeláři!
„Budou tu za tři minuty… ne, za pět. Za sedm. Za dvě?“
[„Tak za kolik?“]
„Moment,“ zamyslela se operátorka, kopla do přístroje, alarmy utichly a loď mohla v klidu pokračovat v cestě za generálkou.