DMD č. 22. pro 22. 4. 2026. Téma: Návnada

Procházela hacknuté kamery v hale a přemýšlela, jak se nepozorovaně dostat skrz. Na každém z konců se poflakovalo pár Maelstromáků a podél stěny létal bezpečnostní dron. Mohla by jim hacknout oční implantáty, nebo tak něco, ale nechtěla upozornit na to, že tu vůbec někdo je.

Soustředila se na dron. V jednom místě létal sotva patnáct centimetrů nad regálem s vybavením. Usmála se. Naťukala pár příkazů ...

Při dalším přeletu dron těsně zavadil o bednu. Třísknul sebou o zem, vrtule se rozletěly na všechny strany. Bedna spadla na něj a munice se rozsypala po hale.

Dle očekávání, všichni Maelstromáci naběhli k dronu ...

„Čteš učebnici lektvarů? Proč?“ ptám se zvědavě Gwen.
„Tssss,“ odpoví mi. „Tohle je doplněný vydání. S Jeho poznámkami. A nový postupy. Vážně nový.“
Nahlédnu jí přes rameno.
„Odpouzovač? Nebylo to v...“
„Ten bychom zvládly, hele, všechno ty máme... až na... kadeř vlasů Mary Sue.“
San se na mě zkoumavě zadívá, ale pak potřese hlavou.
„Máš je moc krátký.“
„Mě nikdo stříhat nebude,“ ohradím se. „Ale nemělo by být tak těžké nějakou získat.“
„Když chvíli neposedí,“ postěžuje si Gwen.
„Posedí.“
Dramatická silueta profesora lektvarů, či spíše jeho pláště. Měsíční světlo. Kroužek studentek Páté koleje tiše zírá, když...
Šmik!
Ten plášť vrátíme.

„Já navnadený na sláfnostnú večeru z fás.“ Pštros sa rozochvel. „Nechýbat! Já pochledám ingretiencie.“ 

Vošiel do jaskyne. Paulu to ťahalo tiež. 

„Stát!“ z tmy vykuklo obrie pštrosie oko a hlava. 

Rozbitá šošovka to neakceptovala. Vykĺzla z Paulinho vrecka a prachom sa vliekla dovnútra. Pristúpili ju pazúry. 

„Ja zberodej, skrýfam prafé Miráclé. Toto sklíčko ľavé.“ 

Nastal čas na zmenu témy. Pavla zalichotila: „Pštrosy dokážu pliesť?“  

„Ja furt pliesť,“ hrdo sa vykrčil pštros.

Ratko vykukol z kapucne.

„Pouah, jesť chlodavce je nedegustívne!“

„Pravda! Bol so mnou chlapec. Ten by bol večera!“ Zastrčila potkana.  

„Garsón? Delikates?“

Pštros Noh natiahol bezkrídle telo a odletel. 

"Vypustiť," přikázal Andy. "A něbrzditě ho. Nech vyjedú, te múmie. Nech si ho podají, pak to roztočíme."

"Snad to bude stačit," odvětil Micinka.

"Bude museť. Nic horšího tu dluho nebylo."

***

Svatý Václav právě hřebelcoval svého věrného oře.

"Kníže," pokynul mu Vok uctivě.

"Můj milý pane z Rožmberka," usmál se Václav, aniž by se otočil. "Celé minulé století jsme čekali. Osmatřicátý, devětatřicátý, osmačtyřicátý, osmašedesátý... Nezapomeň, můžeme vyjet jen jednou. Nenechme se vyprovokovat."

"To jsem si myslel. Ale vzpomeň, kníže, na poslední vojnu s Turkem. Bylo namále. I když ta samozřejmě, ehm, musela bejt," zapitvořil se Vok. "Ale tenhle je ještě horší."

„Páni, co se loví na tohle?“ Ukážu na tuří hlavu.

„Obří mořský had. Už je zamluvená,“ zabručí prodavačka. „Jedním bohem,“ dodá, jako bych se chystala ten kus mršiny ukrást.

„Zlatá jablka?“ žasla jsem.

„Osvědčený zboží.“

„Při rybolovu jdou ke dnu.“

„Onehdy s ním jedna přišla k žabímu princi,“ odpoví prodavačka, jako by to bylo nějaké terno.

„Potřebuju něco pro sestru proměněnou v rybu. Něco neinvazivního.“

Podá mi sadu jemných háčků. „Způsobí minimální piercing. Ale jestli jste ji zaklela vy, radši ji nechte plavat. Nedopadá to dobře. Co návnada?“

Nahmátnu v kapse žvýkačky, na kterých ségra ujížděla.

„Mám. Osvědčený zboží,“ odpovím.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si na ryby s predsedom nešiel.
- A či si len krepý, to som ho tam poslal, aby som za Ančou mohol chodiť a o predsedu sa nemusel starať.
- Pištík môj, my o predsedovi a on sem zasa mieri a niečo ti nesie. Dobrého zdravia predseda, a čože nového nám nesiete?
- A vari nevidíš, kua kua. Rybu som ulovil. A takú veľku. Na návnadu tuto od Pištíka. Oštiepok vyrobil. Takže teraz chcem, aby ste mi každý deň aspoň desať oštiepkov pripravili.

The Archives were having a problem with mice infestation. To mitigate it, the Archive Scholars tried to apply cats, but to no success.

Firstly, the orange cat that Rand had obtained from Atal was quite fat. It was sleeping all days, making no effort whatsoever to hunt any mice, and giving Rand reproachful looks every time its food bowl was empty. He even witnessed a situation when a particularly cheeky mouse was stealing its food, and the cat just watched it dispassionately.

Rand decided to try some mousetraps instead. He wondered if he could use the cat as bait somehow.

Soud probíhá na nádvoří pod budečskou lípou. Spravedlnost má být vidět a slyšet.

Milada je z delšího pobytu pod zemí bledá. Působí křehce. Vypovídá však pevně. Nevynechá žádnou podrobnost. Vypráví jak dělala návnadu, jak vnášela krysy k městským sýpkám, aby Vacek mohl přijít a nabídnout své služby. Neobviňuje, neomlouvá sama sebe. Mluví klidně a vyrovnaně. Když vypráví o flétně, pokusí se neuměle přezpívat melodii.

Renáta ji z místa obhájce sleduje. Obdivně. Kouzelníci se habrových kořenů bojí, jsou pro ně hrozbou, která blokuje jejich magii, která je mění, která je ohrožuje. Milada právě ukazuje, že navzdory staletým zkušenostem dokážou také léčit.

Opusťte město a vydejte se na venkov. Najděte si opuštěné místo, starou, zarostlou cestu odnikud nikam, posaďte se nebo postůjte – co je vám bližší – a čekejte, až padne tma. Můžete u toho romanticky povlávat v šepotavém letním vánku, to rozhodně neuškodí.
Když budete mít štěstí a vyberete správné místo a budete tím správným člověkem, možná ho přilákáte. Objeví se znenadání, elegantní, černý jako uhel pod černou oblohou, mýtický kůň s očima zářícíma ryzím zlatem.
Dopřeje vám divokou a nespoutanou jízdu – krajinou, nebem, lesem i vodou. Vezme vás daleko a zasáhne hluboko.
Nikdy svému jezdci neublíží.
Nikdo z jízdy nevyjde nezměněn.
 

Našel ji až na venkovním schodišti. Podpírala si hlavu o balustrády a nehýbala se. 

„Malvíno?” 

Nenamáhala se otočit. 

Sklonil se: „Nemluvíš se mnou?”

Kousla se do rtů a zavrtěla hlavou. Na tvářích se jí zaleskla rosa. 

„Proč?”

„Zapoměls?”

„Na co?" rozhodil rukama a usmál se. Podíval se jí přímo do očí. 

Rozšířily se jí zorničky. Duhovky mu zešedly.  Připomínaly opuštěné plochy prázdných zrcadel. Malvína zalapala po dechu a přejela mu prsty po víčkách. Teď! Bylo to tak lákavé. Může? Musí! Místo paměti měl mapu plnou bílých míst. Hic sunt noctuidaes.

Podívala se na oblohu: „Vybarvím je, mami. Smím?”

Začalo svítat.