Poezim 2025

Polibek tatínka hebký jak peříčko,
potom se uložíš mámě na srdíčko.
Spi, moje ptáčátko, schovej se do dlaní,
mámina písnička nese tě do spaní.

Dožeň králíka.
Neklaň se zlé královně,
neztratíš dětství.

Spí, maličký Ledňácku,
zazpívám ti o vláčku.
O vláčku i o kočičkách,
dokonce i o makovém koláčku.

Vláček nocí tiše píská,
v okýnku mu hvězda blýská.
Pomalu se k snům stáčí,
těm, co voní po koláčích.

Kočička si zlehka přede,
vrní, mžourá, hlídá tebe,
svými tlapkami tě hladí,
ať tě hezký sen hned svádí.

Tak si zavři očka malá,
máma by už taky spala.
Vláček, kočky, koláček -
o tom všem sní Ledňáček.

To jednou jeden ptakopysk
co se Podivný jmenoval,
rozhodl se pro velký risk:
že by sám pro světový tisk
svou Tasmánii zmapoval.

Dlouho se cestou plahočil
a kreslil všechno bez obav.
Drápek v inkoustu namočil,
papír si správně natočil,
tak jako pravý kartograf.

Když potom šel tu svojí práci
do velké redakce nabídnout,
nechtěli ji ti hajdaláci.
Řek' jim, že není pro legraci.
Doma si mapu nad matraci
nechal napíchnout.

Venku padá listí
a fouká velice,
sbírá se klestí
a zamyká petlice.

Chladný a nevlídný,
takový je podzim,
což takhle pár dní
psáti Poezim?

Být vyvolený
s rozbitými brýlemi
může být těžké.

Do re mi, do re mi,
proč jen zpívat nejde mi?

A aby nebylo dost problémů,
Alenka vchází na scénu
a praví: "U všech povidel!
Králík draka ještě neviděl."

U vstupu líčím
pastičku na elektron.
Foton vstoupit smí.

Vysvětlení: Iontová nebo elektronová past je jednoduché zařízení na oddělení částic s nábojem od těch bez náboje. Stačí dát kolmo na směr pohybu částic magnetické pole - nabitá částice poslušně změní směr a skončí v lapači, zatímco nenabitá letí dál. V elektronové mikroskopii se používá například na vstupu do energiově disperzního spektrometru, který určuje prvkové složení vzorků pomocí charakteristického rentgenového záření. Citlivý detektor (silicon drift detector) by mohl dopad elektronu poškodit. Konec vědeckého okénka. :)

/při zvětšení se obrázek vyostří/

A tak jsme pluli
a vyplašili stíny
dávno vymřelých mřenek.
Vlaštovky zvečera pily
mořskou pěnu
a jejich křídla klesala v jiskrách
na palubu.
Spálila ti rty.

A slunce se sklánělo
na pět pokusů,
na pět západů
– vosková pečeť našich nápadů.

Sirény své písně pěly.
Skylla a Charybda se teprv zaváděly.
Vzpomínky jak prádlo visely v ráhnoví.
Ithaka daleko.
Kdo jenom vypoví
pichlavý střípek našeho hoře
na zmatených vlnách
českého moře?