Ikoničtější už to nejde. Původně jsem crossoverovala Sedm statečných a Sedm samurajů, ale pak jsem nějak skončila tady.
v průhledu dveří
hrdina, co přežil
nejzbytečnější
Potom se rozhlédnou v němém úžasu.
Kam se to propadli, u ďasů?
Oči navrch hlavy, není divu,
když ocitli se v kraji Divů.
Kronikář dusí se, lehko mu není.
Ani dech Griffinův to, zdá se, nezmění.
Heimlichem Stáňa mu uvolní krk,
svobodně vylétne uvízlý brk.
Beep beep chirp meep squeak
chirp meep meep whee, beep chirp meep,
squeak beep beep squeak whee.
.
.
.
.
.
Kluk z Tatooinu
i všichni, co z něj vzešli,
prodchnuti Silou.
Jsem na sebe velice hrdá. Překonala jsem se a potlačila svůj perfekcionismus. Já vím, že bych to uměla líp (třeba napsat to čitelně), ale nějak jsem cítila, že by to pak nebylo ono.
Nad ránem zkoušel jsem ve hvězdách číst.
Vybledlá obloha prázdný je list
Ale zem mluvila, křičela spíš:
Věř mi, můj milý, vše, co bys chtěl, smíš.
Lhaly ty hlasy, že co bych chtěl, smím.
Teď už jim nevěřím
Nezabíjím
Až na to, že dřív jim věřil a zabíjel. Proto skončil, jak skončil - s oprátkou kolem krku. I když já si stojím za tím, že za to mohla spíš scénáristova bezradnost.
hledám přátelství
na břehu Rio Pecos
zrudly balvany
Královně, králi
věrná trojice a s ní
dychtivé mládí.
Dvě slova dají
veškerou lidskou moudrost:
"čekat" a "doufat".
zlatonku v hrsti
před ministerstvem zloby
také se chvěju
Jak prosté drahý
Tím vrahem jest zahradník
Jáma je mělká
