Poezim 2025

Letošní Poezim už se nám chýlí,
a teď skládat účty nám jenom zbývá:
Byli epičtí hrdinové milí?
Co styl, byl vhodný? A co forma, čtivá?

Možná je lepší se hrdinů zeptat,
jestli se příští rok pro nášup vrátí.
Budou snad carevně poddaní reptat?
Alenka s králíkem, snad se neztratí.

Kronikář určitě nový brk chystá,
Stáňa a Žvahlav na líbánkách prdí.
Před Griffinem leží budoucnost jistá:
co rytíř dračí teď na panny... prdí.

A my? Ustanem v tvorbě činorodé?
Ani náhodou! Vánoce? DMD?

Vejce teď praskne víc, pohne se, poskočí,
skořápka nahoře obloukem odskočí.
Griffin už se smíchem bere ho do dlaní,
chránit si zaslouží tvorové bezbranní.

Griffin se samotný zpátky vrací
lesem k té jeskyni, kde byli draci.
Vejde a slyší, že uvnitř cos ťuká -
veliké vejce tam praská a puká.

A už on hledá obraty schůdné,
brk z plameňáka nad tou lží rudne,
v té verzi peří draka nezničí -
to panna dělá z něj ražniči.

V tomto lese jsem od nepaměti. Je tu krásně, ticho a klid. Kytky voní, ptáčci cvrlikají, les šumí, zvířátka se ke mně chodí napít. Občas se tu objeví i člověk. Zrovna nedávno tady byl jeden vousatý chlap, ne úplně nejmladší, tak k padesáti a jakmile mě spatřil, začal si něco čmárat do notýsku a povídat něco o křišťálu a zlatých hvězdách. No já nevím, myslím, že to byl asi nějaký blázen.

Už konečně sníh!
Pokrývá všechnu zeleň
snad až do Vánoc.

Po přečtení zadání jsem si vzpomněl na tuhle píseň:
Odkaz

"Vždy jsem se chtěla hrdinkou státi,
rány mečem se učila dáti,
ale pak draka toho zabilo pápěří,
že silná jsem, nikdo mi nevěří."

Rytíři najednou všelicos dochází,
pannino zmizení, nesnáz za nesnází.
"Tys našich potíží veškerých příčinou!"
Panna se ušklíbne, nezdá se nevinnou.

Vyšla ve zbroji panna jak srna,
co odešla dobývat Kopidlna.
"Lesapána já poslala k ledu,
po tobě, Griffine, teď právě jedu!"

V ústrety přichází jim žena:
"Jsem pevně přesvědčená,
že vy dva sem nepatříte,
tohle je dívčí škola, víte?"