DMD č. 18 pro 18. 4. 2024. Téma: Respektující výchova

Zamotám vlasy do uzlu, abych si mohla chrstnout vodu i za krk. Zaryju nehty do mýdla. Pořád se mi zdá, že za nimi mám zalezlou krev. Opřu se o umyvadlo a chvíli na sebe vejrám. Zdá se mi, že se v zrcadle něco pohnulo. Ztuhnu.
Je to Karolína Solnická. Matka naší čarodějnické komunity. Vdala se pozdě a vlastní děti nemá, ale je skvělá čarodějnická mistryně. Když jsme spadli do průseru, všichni jsme upalovali za ní. Ne za vlastními rodinami, které v mnoha případech magie spíš děsí a odpuzuje. A už vůbec ne za stínaři.
„Enigma. Třináct dva,“ řekne a zmizí.

Harry, Ron a Hermiona si sedli po hodině obrany proti černé magii s profesorkou Dolores Umbridgeovou na pohovku v Nebelvírské společenské místnosti. Ron si začal stěžovat: "Já mám těžké dětství. Pořád musím doma něco dělat, i když to nechci. Pak mám pět starších bratrů a jednu mladší sestru. Ti mě někdy štvou, ale ne tak moc často jako třeba profesorka Dolores Umbridgeová. A to je: 'Vyhoď odpadky!', 'Ukliď si nepořádek v pokoji!', nebo 'Umyj nádobí!'. Přitom na obojí by rodiče mohli použít nějaké kouzlo."
Harry mu odpověděl: "Rone, nechtěl by sis to vyměnit? Já bych výchovu Weasleyových bral všemi deseti."

Následující pátek vítala Olympa Hagrida maličko zklamaně. „Měl jsi docela přříjemný týden, že?“
„Jako že sem moc nevyrost? Sem se měřil. Je to rovnejch dvanáct centimetrů! Sem teď zrovínka jako můj tatík.
A jo, byla to pohoda. S děckama sme si na sebe zvykli. Dyž sem teďka stejně velkej jako voni, docela to de. Už mě nevychovávaj! Respektujou mě! Dyž jim něco řeknu, tak to nemusim povidat desetkrát. Napotřetí mě fakt poslechnou. I stádo testrálů řevem vyděsily enom jednou. A to se přeci dá pochopit, dyž viděj enom prázdnou vohradu…“
„Ach drrahoušku! Neměla bych tě tedy zkusit něčím rrozčílit já?“

2023, Londýn

Shahara - policistka - před sebou měla šestnáctiletého podezřelého. Elias Manix byl očividně psychicky labilní, podle všech záznamů byla paleta jeho drobných přestupků pestřejší než barvy duhy, uměl až podezřele dobře zacházet se zbraní a každým slovem se blížil doznání k dvojnásobné vraždě.
Shahara - matka - viděla vystrašené dítě. Když četla o dlouhé řadě pěstounů a o jeho vlastní matce těžce závislé na drogách, chtěla ho od všeho odnést, zachránit poslední zbytky jeho dětství.

1893, Londýn

Sir John Harker se s něhou díval na svého prvorozeného v Pollyině náručí. Chtěl ho rozmazlit až k zbláznění, ale v cestě stál vyšší plán.

"Pojď, něco ti ukážu. Ne tam, ty jedno hloupé stvoření. Správně!" zastavil se nakonec u prázdného talíře.
"Nádoba musí být neustále plná nejlepších delikates. Pokud nádoba zůstane prázdná, přijdou následky. A málem bych zapomněl, pozor na ježky! Drž tyto drzouny dál, nebo jednoho či dva najdeš pod polštářem. Rozumíme si? To jsem rád. Pokračujeme." vydal se do vnitřních prostor domu.
"Tady spím já, jestli se jen opovážíš ulehnout na mé lože, tak ti říkám, že se nevyspíš. Dokážu být velmi hlasitý. Myslím, že je to vše. Dobrou noc. Rozuměls?"
"No, kdo je roztomilý kocourek? Přece ty jsi roztomilý kocourek, hodnej."

Složila dalekohled. La Gaviota jim plula vstříc.
"Otočte loď. Přesvědčíme ji, že se snažíme uprchnout."
Snad jim sedne na lep.

Porada netrvala dlouho.
Pan Whitfield s odchodem otálel.
"Máte ještě něco na srdci?"
"Proč mi nechcete svěřit velení abordáže?"
"Budete velet zde. Věřím, že nás plně podpoříte."
"Je zvykem..."
"Nemáte důvěru mužstva. Ani kadetů."
Ťala do živého.
"Protože jste měkká!"
Iluze vzájemného respektu se tříštila na padrť.
"Co také může člověk čekat od ženské."
"Zpochybňujete mé velení? Mohla bych to považovat za akt vzpoury."
"Ty venkovská čubko!"
Pozdě si uvědomil, že se řítí do propasti.
Nechala ho odvést v železech.

"Podle toho čísla tuhle bankovku vytisknou za pět let!" došlo to jako první Aiře.
"Do piči, a už jsem začínal věřit že máme přecejen kliku! Takže je to zkurvenej padělek," vztekl se Robal.
"Všechny bezpečnostní prvky co o nich vim, seděj," nevěřícně nechal bankovku kolovat Mael.
"Proč by si dal někdo takovou práci, a pak udělal tak debilní chybu?" nadhodil Gazen.
"A co když…" nedořekla Aira.
"Já jí vezmu ukázat strejci Abrodovi, to on mě naučil hackovat a podobný fígle. Jestli se někdo vyzná v podobnejch věcech, pak on, snad poradí jak to bezpečně uvést do oběhu," uzavřel debatu Robal.

"Tak vy byste použil bič, kapitáne?" hlas kardinála de Richelieu pomalu přecházel do šepotu.
"Ano," kapitán Treville jeho pohled vydržel. Naopak se ještě pousmál. "Máte snad nějakých námitek?"
"Je to barbarské."
"Je to výchovné."

Charpentier nakoukl do kanceláře, ale stačil mu jediný pohled na kardinála v křesle a kapitána jak se rukama opírá o protilehlou stranu stolu, aby věděl, že je lepší zmizet. Jestli po sobě budou ječet, nepotřebují obecenstvo.

"Opravdu byste to udělal?" Richelieu naklonil hlavu na stranu.
"Pokud to bude třeba..."
"A to poznáte jak?"
"Mám na to své metody."
"Ověřené?"
"Léty praxe."
"Zajímavé..."
"Předvedu, chcete li."
"Ano"

Evžen zbrkle odhazuje rozbité harámpádí, začíná ztrácet nervy. Magické vibrace se tříští a rozmělňují. Truchlící ametyst se zanořil do vírů zbytkové magie, rozplývá se ve vlnách temného zoufalství, snažit se zachytit jeho stopu je jako plavat v dehtu.
„Tati,“ vydechne Bořek ztraceně.
Evžen je vmžiku u něho. Jemným dotekem posílí ochrannou moc achátu zahřátého chlapcovou dlaní. „Nepouštěj amulet,“ radí šeptem. „Jestli se ametystu poddáš, sežere tě. Snaž se vytvořit si štít.“
Bořek zatne zuby. Začíná ho bolet hlava.
„Dobře, ještě zaber,“ povzbuzuje ho Evžen. „Musíš se bránit sám. Já vím, že je to těžké, ale měl bys to zvládnout. Správně.“

Kardinál s Trevillem doprovázeli krále pro zahradách, odpovídali na otázky, Richeileu předkládal návrhy.
Pak se král zarazil.
"Kapitáne, vy jste prý získal kardinálovu přízeň."
"Sire?"
"Daroval vám toho andaluského hřebce."
"Ano sire,"potvrdil Treville a nepatrně si oddechl. Skončilo to.
"A jak se chová?"
Neskončilo.
"Sire?"
"Musel jste použít bič? Je vzpupný, nebo naopak pod sedlem jako beránek."
Treville zamrkal.
"Má perfektní výchovu, respektující jeho temperament a schopnosti,"ozval se kardinál."Věřím, že kapitán nemá problém."
"I když nekdy je dost tvrdohlavý,.."
"Ano?"zajímal se Ludvík.
"Ano, občas ten bič potřebuje."
"Vskutku?"
"Jistě. To a pevnou ruku."
"Ano?"
"Ano. Velmi."