DMD č. 18 pro 18. 4. 2024. Téma: Respektující výchova

„Vy s sebou máte želvu?“
„Nezaslouží si taky trochu slunce a čerstvé trávy? Když chodí lidé na výlet se psem, proč ne s želvou? Samozřejmě za předpokladu, že ji člověk ponese, jinak by zdržovala.“
Přišlo jí to vtipné. „Myslíte, že je želva lepší než pes?“
„Nepochybně. Nemusíte ji vychovávat, zvlášť ne oním moderním respektujícím způsobem.“
„Respektující výchova… Proto jste odešel ze školství?“
„Taky. Někdo si myslí, že respektovat znamená dovolit všechno. Jenže děti potřebují především lásku. A ta se často bez pevné ruky neobejde.“
Hlavou jí prolétla nečekaná myšlenka: jestli bude mít někdy děti, chce je mít s tímhle mužem.

"Zdirade, chystej se na čtvrtletní písemku z češtiny, avízovala ji paní učitelka na třídní schůzce," referuje Pankrác.
"Sakra.."
"Nesakruj a připravuj se, ty tu školu dokončíš se ctí a bez průšvihů!"
"A vůbec, já bych chtěl respektující výchovu."
"Respektující může být tehdy, když budou tvé názory rozumné. Aniž bych chtěl malovat čerta na zeď, ještě na tom gymnasiu nejsi. Takže pokračuj v učení."
Pankrác se odmlčí a po chvíli dodá:
"Zdirade, ty si po tom přijetí, jak všichni doufáme, že úspěšném, asi budeš myslet, že je lejno tvůj strýc. Ale není, hochu, není. Život tě naučí, že není, buď pokorný."

Videohovor běžel bez zádrhelu už celých pět minut. Zázrak.
O to spíš, že platforma musela ustát spojení dvou protikladně nabitých entit biblických rozměrů.
„Jen jsi s nimi hovořil, že? S Jezdci, s Nebem a Peklem, tvým ot-“
„On není můj otec.“
Ješua na druhé straně obrazovky potřásl hlavou. Chápal, ale byl v odlišné situaci. Dva tisíce let člověk nesmaže mávnutím proutku.
„Dospěláci,“ zahučel Adam. Bůh, Satan, rodiče, pan Tyler ze sousedské hlídky, babičky v autobuse - šmahem je všechny shrábl na jednu hromadu. „Když už si jednou pořizovali děti, mohli by si teď zjistit něco o moderní respektující výchově jednadvacátýho století.“

"Být členkou Snění vyžaduje odříkání, sebeobětování a..."

Sen ztratil nit, když jsem mu do obličeje frnkla kuličku papíru. Obočí mu vylétlo dramaticky nahoru.

"Ty mě vůbec neposloucháš."

"Ne, protože je to nuda." Frnkla jsem po něm další kuličku.

Sen ji zachytil v letu. Pohotový parchant. "Připomeň mi, proč se tě snažím vychovávat a respektovat, když se chováš jako malá?"

Věnovala jsem mu zářivý úsměv. "Protože mě zbožňuješ."

"Drzé dítě."

"Sexy Sen."

Přimhouřil oči a přitáhl mě k sobě. "To odvoláš."

"A co mi uděláš, když neodvolám?"

Sen přiblížil svou tvář k mé... a nacpal mi kuličku do nosní dírky.

"Hej!"

"Dippere, pojď sem! Potřebuju, aby sis vzal kostým králíkodlaka a přilákal nějaké zákazníky. Rovnou můžeš upravit cedule. Mabel, ty..."
Stan vrhl krátký pohled na Mabel, která zrovna se zaujetím lepila plastová očíčka a třpytky na exponát krokoželvy.
"... pokračuj v tom co děláš."
"Zlejdo Stane, to přece nejde! Víš, že dětská práce je nelegální!"
Stan se zachechtal. "Dětská práce? Nene, tohle je, jak se tomu teď říká... Respektující výchova!"
"Co je na ní respektujícího?"
"Dávám ti přesně tolik respektu jako komukoliv jinýmu. A tím pádem i víc příležitostí."
"Ztrapnit se v kostýmu?"
"Vydělat tvýmu hodnýmu strejdovi pár dolarů. A teď mazej!"

Vychovávat všechny ostatní ve vaší domácnosti je náročnější, než se může na první pohled zdát. Nejdřív je musíte brzy ráno vzbudit, aby nepřišli pozdě do školy nebo do práce. Během dne jim pak musíte pomáhat doslova se vším a to je pěkná makačka. A spát sami taky nepůjdou, když je nedonutíte. A pak si stěžují, jak jsou pořád unavení...
A samozřejmě nemůžu zapomenout na to, že jim musím pokaždé připomínat, aby mi už dali jídlo. Vždycky jim to strašně trvá. A nejhorší na tom všem je, že mě absolutně nerespektují jako autoritu! A přitom všichni víme, že kočky šéfují domácnosti.

„Základem všeho je úcta,“ říká čarodějka. Mluví tiše, ale v tichu návsi se její hlas nese. „Úctu si zaslouží ten, kdo je ti roven i ten, ke komu vzhlížíš. Ale zaslouží si ji i ten, kdo vzhlíží k tobě. Každý živý tvor.“
Pozorný divák by si všiml tří obláčků prachu, které se přesouvají od čarodějky k Jakubíčkovi.
„Jenže tys na to zapomněl. Zapomněl jsi na úctu, na ohledy, ke kterým tě vedli už jako dítě. Zahleděl ses sám do sebe. Sebe postavil nejvýš. Teď budeš platit.“
Čarodějka zavírá oči.
Jakubíček křičí bolestí. Ze hřbetu levé ruky mu začíná téct krev.

Najednou se tak nějak přihodilo, že spolu – více méně nepravidelně – chodili za kulturou. Koncerty, divadla, dokonce biograf…
A najednou se tak nějak přihodilo, že si spolu o jedné červnové sobotě vyrazili na výlet do přírody.
„Vy s sebou máte želvu?“ tázala se překvapeně.
Pokrčil rameny, pousmál se. „Nezaslouží si taky trochu slunce a čerstvé trávy? Když chodí lidé na výlet se psem, proč ne s želvou? Samozřejmě za předpokladu, že ji člověk ponese, jinak by zdržovala.”
Rozesmála se. „Myslíte, že je želva lepší než pes?“
„Nepochybně. Nemusíte ji vychovávat – zvlášť ne oním moderním respektujícím způsobem.“
A hlavně: želvy žily dlouho.

Stojím na Hrdinech a čekám na cokoliv, co mě doveze na Žižkáč. Tramvaje jezdí narvané a se mnou tu čeká nemalý dav. Objevila se čtyřka, na ostrůvku to zašumí. Přes okýnka vypadala překvapivě liduprázdně. Stařík vedle mě pokývá a „omylem“ mě odsune loktem. Dveře se otevřou a zevnitř se vyvalí řev motorové pily. Uprostřed vozu stojí dvě ženy. Jedné z nich na kabele visí asi pětiletý capart, v obličeji rudý, rve si řev až z paty. Obě ženy se snaží tvářit jakoby nic. Stařík se odhodlá a jako jediný nastupuje do vozu. Tramvaj zazvoní a odváží tragédii o zastávku dál.

Cti svého otce, jak ti přikázal Hospodin…

Matej Bencúr podepírá otce. Spojuje je rameno, nedávná nesvoboda a minulost. Otec nevěří, že i krev.
„Prečo? Mohli nás zabiť!“
Matej už neutíká s rozbitým rtem se skrýt pod koryto. Netřese se před ožralým hlasem. Nepůjde spát do sena. Ale pamatuje, jak přijímala rány matka.
Výchova je respekt k otci.
„Otec, hovor!“
„Ma odbachneš, pošleš do basy?“ otec se chvěje. „Čo núraš? Kata umrzla. Ženu Dolina nepustí. Nie bez muža!“
Respekt není strach, syn otce neudeří.
„Čo kukáš, Kukúča? I tvoja mŕtva mater chcela!“

Z lesa zazní výstřel. Míří na Mateja, ale netrefí.