DMD Bonus č. 4 pro 13. 4. 2023. Téma: Stát na ramenou obrů - polemika

A já se vás táži: je tato devótnost opravdu nutná? Ano. staří mistři nám tu cosi zanechali. Já sám si rád tu a tam nějaký ten jejich výtvor přečtu nebo shlédnu.

Ale využívat jejich práce k vlastnímu prospěchu? Čerpat z prověřených zdrojů, neboli sprostě krást a kopírovat stokrát omleté náměty? Nikdy!

Vždyť o kolik je lepší pustit se do díla bez okovů nároků a očekávání, zcela po svém!

Stůjte si tedy na ramenou obrů, je-li vám to vhod. Já však neustanu v okopávání jejich kotníků a budování vlastního díla na zelené louce. Inspirace mám věru dost.

Váš Jára da Cimrman

Jak každý ví a Příběh vypráví, naše město vděčí za svoji existenci obrovi. Jeho mohutné tělo tvoří základy města, hustá černá krev, která mu proudí v žilách, pohání naše auta, rozsvěcuje naše lampy, zahřívá naše domovy. Nebyli bychom tím, kým jsme, nebýt obra - tak každý soudí a tak Příběh vypráví.
Vypravěči žel, exploatace těla obrova není bez následků. Naše ulice jsou zavalené mastným, dusivým smogem. Horníci, těžící obrovu krev, se potýkají s nemocí z povolání - hrozivou a neléčitelnou exo- či endofossilií.
A i kdyby nám tohle všechno bylo přiměřenou cenou - co si počneme, až obrovi žádná krev v žilách nezbyde?

Nechci se svlékat ze své kůže. Asi taky jak?
Já za to přeci nemohu, jak bych s tím mohla něco dělat.
Tak mi teda pomozte, když víte jak! No vidíte, sama nevíte co! Nic jiného mi nepomáhá.
Není na tom nic špatného, nedělám to pro zábavu. Pro mě je to jenom lék. Necítím pak bolest. Postaví mě na nohy, cítím se znovu jak na ramenou obrů.
Je to jen pro léčebné účely. Co mám asi dělat, když mi to žádný doktor nechce předepsat. Že nemá registraci? Ale měl by mít! Jen na lékařský předpis.

O tom, jak mě ničí, mlčím.

"Oh, I got it!" Tony shouted suddenly. He was currently trying to pick Prince back up from where he fell over. "We'll find the giants and they can help us! We'll just get on their shoulders and they will carry us through this damned forest!"
"Huff, puff, Tony," Wolf answered. "Firstly, the giants are not climbing down. They are dying out. And did you know about the alcoholism? This would end in tragedy! I could die! And even worse, Virginia could die! And do you know how much they eat? They would eat all the bacon! Huff, puff, Tony. Bacon!"

Syrové kuře plesklo na mramorovou podlahu.
"Tohle, tohle že je člověk, Platóne? Dvounohý neopeřenec? Tohle že jsme my? Tohle že jsi ty? Tohle že jsem já? Takových dlouhých řečí o idejích a duchovní podstatě a máš nás všechny za obyčejnou hmotu? K čemu bys byl, kdybys přednášel svá moudra masu?"
Platón i jeho žáci překvapeně mlčeli. Díogenés si otřel mastné ruce o své cáry a dloubl bosou nohou do kuřete.
"V tomhle bys hledal původ filozofie a umění? Byl Thalés, zakladatel našeho řemesla tohle? Až se o něm a o tobě bude za staletí učit budeme jen obyčejné kusy masa?"

Požádal mě o to (rozuměj přikázal mi) v tomto pořadí: můj švagr, ministr kouzel, člověk, kterému nechcete položit stéblo křížem (dokud nebude dotažen plán převratu, samozřejmě).

Na chvíli zmizím z očí veřejnosti, zatímco se ministr dál bude blamovat s tou věštbou. Jeho mediální obraz se zhorší, můj neutrpí, nebo se dokonce zlepší vzhledem k mému tajemnému poslání.

Budu-li úspěšný, budu mít na povel obří armádu. Sice se ji snažím získat pro Raddlea, ale jednat s nimi budu já, tedy budou dělat to, co řeknu. Samozřejmě po zaplacení příslušné sumy, sepsání smluv et cetera. Vrátím se do Londýna na ramenou obrů!

Stoupat výš a vidět víc,
to vždycky je věc žádoucí.
Kdo obrům by na plecích stál,
ten dotáhne to jistě dál,
získá místo vedoucí.

Proto mi dovolte prohlášení,
že vystoupat do výše obra,
a vybudovat si základnu,
nahoře na ramenou titánů,
to vždycky je věc dobrá.

S názorem právě vzneseným
oponentem mým váženým
dovoluji si nesouhlasit.
Kdo dere se příliš vysoko,
ten hodně může ztratit.

Kdo na ramenou obrů stál,
ten aby se stále bál,
že titán balanc ztratí.
Následně račte znát,
střemhlavý přijde pád,
který jen těžko zvrátí.

Má rada tedy zní:
Milí a vážení,
držte se při zemi.

Její otec byl z čistokrevného rodu. Věděl, co znamená být z čistokrevné rodiny. Dědeček se to snažil dostat svým dětem do hlavy. Ale všichni tři to brali jinak.

Liin dědeček, bral čistokrevnost jako svátost. Přeci jen mudlorození kouzelníci a mudlové byli ta největší špína. Nic nedokázali a podle něj neměli právo kouzlit. Ovšem tetička Jess na to měla jiný názor. Podle ní byli mudlorození stejně dobří ba i ne lepší než ti čistokrevní. Měli si býti rovnocenní. Sama jednoho milovala.

Její otec viděl dál než její dědeček. Ctil pravidla rodu, ale dokázal časem pochopit Jessinu lásku. Na rozdíl od ostatních.

Všichni jsme se stali svědky strašného zločinu: zavraždění naší budoucnosti. Proč?
Protože politický gigant, senátor Gerard Lockwell, a mnoho dalších, na jejichž ramenou fakticky stojí náš planetární stát, se tak rozhodli!
Skupina privilegovaných ovlivnila to, jaký osud nás čeká. Jsem toho názoru, že takové rozhodnutí je nemorální a mělo by být po zásluze potrestáno. A to způsobem, o kterém rozhodne v demokratické volbě lid, jelikož lidu se toto rozhodnutí prakticky dotklo.
Nezbývá než si klást otázku, proč k takovému činu pan Lockwell a ostatní dospěli. Měl v tom roli osobní prospěch?
To je předmětem diskuze a budoucího šetření, které podniknu.

Mezi našimi čtenáři se objevuje obava ohledně vzestupu Impéria! Někteří "novináři" dokonce tvrdí, že se jedná o nové politické zřízení na zelené louce (byť metaforické) a že touto změnou opouštíme tradice republiky.
Nic by nemohlo být vzdálenějšího od pravdy! Impérium staví na základech republiky - stojíme na ramenou obrů a ctíme jejich tradice. Náš mocný Imperátor se uvolil ponechat fungující senát a většina současných zákonů zůstává v platnosti!
Impérium si uvědomuje důležitost tradice, zákona a pořádku. Od Staré republiky přebírá pouze to nejlepší a odstraní zastaralá zřízení a zkorumpované politické činitele. Běžného občana změna nezasáhne, ba jí dokonce ocení.
Sláva Impériu!