DMD č. 12. pro 12. 4. 2023. Téma: Retenční schopnost sladu

„Není to paráda, Homere? Pan Burns nás posílá na exkurzi do Duffova pivovaru! Ty, já a Karl, celá stará parta!“

„Kušuj, Lenny! Víš, jak z toho chození jednoho bolej nohy?“

„Ale máme skvělou společnost,“ přisadil si Karl a loupl očima po útlé dívčině v červenobílém topu a minisukni. „Olala!“

Snaživá slečna se snažila nalít do dělnických hlav alespoň základní povědomí o tom, jak se vyrábí jejich oblíbený nápoj.

„Důležitá je tvrdost použité vody. Retenční schopnost sladu… Netahejte za ten špunt! Pane, to nemůžete!“

Homera zaslepily přízemní pudy. Než ho vyvedla ochranka, vyzunkl čtvrtku sudu nejžádanějšího archivního piva. Čest jeho památce!

Když foukal vítr správným směrem, byly moje cesty domů cítit jako psí miska plná granulí.
Navzdory všem těm, kteří odmítali otevírat okna, mně tahle vůně připomínala, že už budu brzy doma, v bezpečí.

Když fouká vítr správným směrem, jsou mé cesty domů cítit jako sud s ječným sladem.
Navzdory všem těm, kteří se jí nechají nalákat na jedno pivo v hospodě u kláštera, mně tahle vůně připomíná jen to, že se blížím k místu, kde bych se měla cítit doma.

Až jednou konečně budu moci odejít, po vůni sladu se mi stýskat nebude.
Vrátím se ke svojí misce plné granulí.

Někdy si potřebovala loknout čaje, ale hned nepolknout. Chvíli ho převalovat v puse. Zavřít oči. Zadržet dech. Teprve pak nechat tekutinu sklouznout do hrdla.
Často se ovšem stačilo jen napít. Čím víc, tím líp. Čaj musel být silný a sladký. Jen cukr, nic jiného, žádné náhražky, med, sirup nebo slad. Zvlášť ten ne. Zkusila to jednou, ze zvědavosti, z touhy objevovat. Sladem ovšem akorát zkazila čaj…
Zvědavost, touha objevovat…
Měl je v sobě i Pavel Kilián?
Když řekl, že ji má rád, nepřekvapil ji.
Dnes dovolila, aby ji políbil.
Napila se čaje.
Ano, měla ho ráda.
A taky byla zvědavá.

Vousaté hudrající stvoření se s charakteristickým krkáním prohnalo lagunou kolem skupinky žab zmateně poulících bulvy. Skřítek Lahváček z Lahovic běsní, ba co víc, láteří. Kdyby nebyl tak obrostlý mechem, bylo by se dalo spatřit, kterak mu na krku tepe hlavní pivní tepna.
"Že já se vždycky tak vožeru, krindapána, to to bolí! Můj nebohý měch."
Zhurta kvačí k letité vrbě. Funí jako tělnatý kanec v sauně. Zarudlými očky hledá skulinu mezi kořeny. Úpěnlivě míří.
"Zatracená retenční schopnost sladu!"
A pak do ticha noci konečně zasyčí proud opravdového vysvobození.
"Tááááák," poskočí si vesele při měsíčku, "Naraž soudek, hospodo! Nebo raději dva."

Retenční schopnost sadu. Retenční schopnost sladu. Retenční schopnost skladu. Retenční schopnost skladů. Retenční schopnost skladům! Skladům retenční schopnost! Skladů retenční schopnost. Skladu retenční schopnost. Sladu retenční schopnost. Sadu retenční schopnost. Sad u retenční schopnosti. Had u retenční schopnosti.
...
Had! u! retenční! schopnosti!
Hadi! --- Hadi! --- Hadi! --- Hadi!

47
Retenční schopnosti. Detenční schopnosti. Se tenčí schopnosti. Schopnosti se tenčí v sadu. Schopnosti se tenčí v sladu. Schopnosti se tenčí v skladu. Schopnosti se tenčí bez ladu a skladu.

77
Neschopnosti.
Hadi! --- Hadi! --- Hadi! --- Hadi!
V retenčním sadu. Bez ladu a skladu. V retenčním sladu. Bez sladu a skladů. V retenčním skladu.

100

Pozorovala ženu kojící své dítě. To zhluboka polykalo mléko a přivřenými víčky dávalo najevo spokojenost.

"Myslím, že mám zatvrdlinu, tady," ukázala žena na druhé ňadro. Freja se k ní posadila.

"Retence jsou na začátku běžné. Nahřívej to a miminko co nejčastěji přikládej, bradičkou na to tvrdé, takhle."

Žena přemístila novorozeně na druhý prs a miminko se lačně přisálo. Žena bolestivě sykla.

Freja ji povzbudila: "Zakrátko by to mělo být v pořádku. A pamatuj, chvíli žádné pivo! Ať nemáš příliš mléka, to by se to vrátilo."

Žena jí poděkovala. Freja se naposledy podívala na ten obraz naplnění a vrátila se domů.

Byla v archivu, tentokrát sama, pracovně. Její tlumené chichotání se neslo dlouhými ponurými chodbičkami. V ruce držela otevřenou složku z níž četla.

“Pane Čuníku, nechcete mi doufám říci, že nedokážete vyjmenovat ani základní rozdělení sladu?”
“Když já všechno ostatní znám, vážně! Jen ten slad se mi nějak nechce udržet v hlavě.”
“Studiem na sládka se nemůžete propít, mladý muži…”

Promnula si oči. Věděla, že jen oddaluje práci kterou nechtěla dělat a moment, kdy bude muset Vedení předat nějaké výstupy ze své rešerše.
Otočila několik listů na úryvek, kde šel Viktor Vepřík za svědka kamarádovi z dětství - jednomu nejmenovanému mladému spisovateli.

Vážený pane profesore,

tímto elektronickým dopisem bych rád požádal o pardon z dnešní examinace, na niž jsem oficiálně přihlášen. Vlivem politováníhodných okolností včerejšího večera, které se vyskytly v mém personálním životě a které výrazně negativním způsobem ovlivnily mé kognitivní schopnosti, se dnes nacházím v situaci neslučitelné s úspěšnou realizací examinace. Vzhledem k faktům souvisejícím s retenční schopností sladu, trojitou destilací, a především historickým aspektem kvašených nápojů v sociokulturním kontextu rituálů uplatňovaných na základě interpersonálních relací, došlo k chemické reakci, v jejíž konsekvenci můj organismus aktuálně zaznamenává vyšší míru acetaldehydu (srov. Kulhánek, kolega – minulé úterý).
Prosím tedy o substituci termínu examinace.

Stále mě pronásledují ty hlasy. Holky už moc nemluví. Zato Carlos je o to neodbytnější. Stále na mě útočí. Chce nade mnou získat kontrolu. Stále chce přebrat velení. Navádí mě k hrozným věcem. Je čím dál víc zlý a brutální.
Snažím se zpomalit dech i tok špatných myšlenek. Chvíli to jde, ale nedá se to dlouho vydržet.
Pomáhá mi pivo s whisky. Snad je to kouzelná moc sladu, který má tu schopnost. Zapíjím hrst léků. Přidávám kameny. Rychle cítím úlevu.
Hádejte, kde se za dva dny probouzím. Ano, opět na dětském u Milosrdných sester Pod Petřínem. Začíná to být stereotyp.

Alfhildr probudilo ostré světlo, které si našlo cestu i skrze zavřená víčka a hned nato jí hlavou projela podobně pronikavá bolest.
Opatrně se posadila na gauči a v rozmazané šmouze za kuchyňskou linkou odhadla Larse.
„Dáš si kafe?"
Přikývla.
Digitální hodiny na kávovaru ukazovaly dvě hodiny po poledni. Zaklela. Nechala se pozvat na jedno pivo. A chtěla jít brzy domů.
„Co jsme to sakra pili?"
„Pivo od souseda."
Alfhildr zaklela podruhé. No jasně, před Vánoci musí každý muž i žena uvařit pivo ze čtvrtky sladu. Dle svého stavu usoudila, že muselo být před konzumací zmraženo, aby mělo vyšší obsah alkoholu.