DMD č. 12. pro 12. 4. 2023. Téma: Retenční schopnost sladu

„Retnlní schopnst slnl...“
„Co to breptáš?“
„Retnení schopnt sl...“

Sosačka neměla ráda, když se DMD opilo. Vždycky ji pozdě večer klepalo na dveře a dělalo hrozný rámus. Něco takového doma prostě nechcete. Jenomže jí ho bylo líto a taky... co má dělat. Kdyby ho odmítla v nouzi, nedostala by bod.
„Pšššššt! Neřvi tak!“ Kázala DMD ve dveřích, když zakřičelo: „A heléééé! Je domááá!“
„Tak pojď, potichu!“ DMD několikrát upadlo, než ho konečně položila na gauč a přikryla dekou. Ihned začlo usínat a ze spaní mumlalo.
Ráno bylo pryč. Jen na stole ležel lístek s nápisem: Retenční schopnost sladu.

„No nazdar.“

Nesnášeli školení, většina z nich byla nezáživných, nudných, pro všechny bez rozdílu. Jediným světlým bodem byla možnost jít pohromadě do hospody, ovšem tentokrát to byla jiná liga.
Gilbert je vzal do sladovny, ne jedné z těch moderních, ale do staré, spojené s pivovarem.
Dostali možnost projít si prostory, ochutnat různé druhy piva, i se něco nového dozvědět.
Průvodcova otázka však většinu přítomných, mužských národů zanechala v rozpačitém mlčení.
„Retenční schopnost sladu?“
Žili staletí, byli nesmrtelní, ale tohle slovo neznali.
„Nevíte, pánové?“ Průvodce viděl bezradné pohledy.
Netušili, ani Gilbert s Ludwigem ne.
Čekal je zábavný, dovzdělávací večer plný piva a sladu.

Já-dínek byl muž zásad, dokud se neozval zvuk pípy.
Retenční schopnosti sladového moku dokázaly nadobro zadržet jeho nadhled nad všemi.
Jak Bůh se vztyčil a slova svá mocným hlasem pronášel: "Jaký je nejdůležitější povel psóvódááá?" Zkaleným okem přehlédl k němu vzhlížející a hrdě pravil: "KeéééÉ mněĚĚÉ, přece volovééé."
Tu jsem se mile usmála a pohladila po hlavě svou berňačku Berinku.
"Piškotek!" opanovala jsem.
"CóžeéÉ?" vyvalil chudák své oči.
"No, piškotek. Na ten slyší i na kilometr."
S hrůzou se zřítil na židli a do konce naší výjezdní víkendovky jen tiše blábolil: "Zlatý Svazarm. Psi, parťáci... Se už na to vyseru...."

Jerry: Kdo jde na jedno? V 8, místo tradičně?
Louis: Já!
Derek: Hmm, že by? Jooo!
Jerry: @John, @Leo, @Ted
John: Dneska vynechám
Leo: Jdu, jestli jde @Ted
Ted: Já bych šel, ale ať se laskavě přidá i @John.
John: Ráno vstávám.
Jerry: Píšu na jedno. Za půl hoďky můžeš jít domů.
John: Jasně, jako vždycky...
Louis: @John, nekaž zábavu, kámo!
John: Se znám... Odkývu jedno, a pak mě domů nedostanete
Ted: Tě pohlídáme a vyhodíme
John: To vy jistě
Derek: Taky chci odejít rozumně
John: Nikdy neodejdeme rozumně...
Leo: Ale jo, odejdeme...
John: Pivo tě nepustí
John: Retenční schopnosti...

Sluha přichází vzbudit lorda. Roztáhne závěsy a překvapeně hekne.
„Mylorde, zdá se, že hoří vaše sladovna. Mám zavolat hasiče?“
„Neee!“
Lord vyletí z postele, ve spěchu na sebe nahodí oblečení, a v mžiku až hystericky běhá po zahradě a natahuje hadice.
Sluha vezme hasicí přístroj a připojí se k boji s požárem.
„Mylorde, proč je tak nutné uhasit ten oheň vlastními silami? Vždyť ten slad už je starý a za poslední roky tu stejně nikdo whisky nevyráběl?“
„Čert vem whisky, v tom sladu jsou schovaná těla mých dvou žen, jejich tří milenců a pěti psů, co jsem omylem zastřelit sousedovi!“

„Co teď s ním?“
„Musíme se ho zbavit.“
„To vím taky! Ale jak?“
„Tady ho zahrabeme.“
„Cože? Do betonové podlahy?“
„Ne, ty hlupáku. Do toho obilí tamhle!“
„V té nádrži je obilí?“
„Jasně.“
„Hm, je nějaké divné… Nejsou to otruby? Nebo ovesné vločky?“
„Ne. Je to slad. Z ječmene.“
„Na výrobu piva?“
„Asi. Dost řečí. Pojď mi s ním pomoct, ať ta krev není všude.“
„Nějak rychle šel ke dnu. A nezdá se ti, že ten slad trochu šumí?“

„Zvláštní. Ten slad má načervenalou barvu. Nechám tu nádrž vyprázdnit.“
„Hm. Nic jiného v ní není.“
„Nejspíš nějaká nová odrůda ječmene.“

Že základem sladu je ječmen všichni víme.
Jak ale slad vzniká?

Z jara se osení
na poli zelení,
nutný je čas.

Nežli se osení
k podzimu promění
ve zlatý klas.

Pak v pole pospíchá
mohutná technika,
by klasy skosila.

Od plev co zrno je
ze stroje do stroje
pečlivě prosila.

Zrno pak samotné
dochází v sladovně
namočení.

Až vody nasaje,
kolik jí třeba je
k vyklíčení.

Pak přijde sušení,
neboli hvozdění,
jak račte znát.

Následným drcením
zrno se promění
ve vlastní slad.

Sladu též užito -
Kdo tady neví to?
- bývá i k výrobě piva,

kteréžto prověrkou
retenčních schopností
štamgastů bývá.

"Won't you miss being among adults?" Philip asked Killian, perusing the college booklets Thorne brought him earlier. "Chugging beers, slamming down whisky, not remembering anything in the morning?"
"Isn't that the definition of frat party?" Killian raised an eyebrow.
Then he showed his brother a pamphlet that didn't look like official marketing material.
Make vodka jelly with dry ice! Build distillation column. Calculate diastatic power of malt, it's relation to whisky flavoring and head retention of beer...
"Malt might be good for student head -attention and interest- retention, but it probably won't help me retain that new kidney," Killian sighed.

V časech, kdy ke královským městům neodmyslitelně patřilo právo várečné, bývalo v Praze pivovarů nespočet. Méně však v Menším Městě. Tamější pivovary se netěšily zájmu, kdož ví, zdaž kvůli nedbalé přípravě či jen pomluvám konkurentů.
Určitou výjimkou představoval dům U Flavínů na rynku, i zdejší pivo však prý chutnalo více po vodě než sladu a chmelu.
Kteréhosi dne vstoupil do šenku mužík v zeleném fráčku. Objednal pivo, ale prskl: „Příliš silné!“
Sládka to potěšilo, hleďme, pak že naše pivo nemá sílu.
Mělo.
„Ještě před hodinou pohánělo mlýnské kolo!“
Host odešel, zůstala po něm kaluž vody.
Pověst pivovaru tím nadlouho velmi utrpěla.

Když Tomáš oznámil, že koupil chatu, očekával od Ozzáka kde co. Protestní hladovku, sabotáž auta, hledání nejbližší hospody v okruhu dvaceti kilometrů. Rozhodně nečekal…
"Protipovodňový vopatření," prohlásil Ozzák a vrátil se ke kopání řádků: "Koupils chatu u vody, někdo se musí postarat, aby po prvním dešti neuplavala."
Tomáš tušil, že v tom bude zádrhel, ale pracující Ozzák byl tak vzácný jev, že ho nechtěl rušit.
"Je ti doufám jasný, že tu chce začít vařit pivo?"
"Cože?"
Iva ukázala na záhony: "Chmel. Ječmen."
Tomáš si povzdechl. "No, aspoň že ty brambory jsou k jídlu."
"Tati, víš, z čeho se dělá rum?"