DMD č. 1. pro 1. 4. 2023. Téma: Už troubějí

Po sedmi měsících obléhání přestal myslet na zelené stráně domova.
Po sedmi měsících obléhání myslel na to, jak rád by tuto suchou zem zalil krví. A připravil o zlato.
Sám krvácel, údy měl odřené o skálu.
Stál před chrámem. Opíral se o něj strážný. Nevzbudil se a nevzbudí.
Gal vběhl dovnitř, pohlédl do očí bohyně.
Do uší se mu zaryl jekot tlusté chrámové husy.
Ptáka umlčel, ale Římani v chrámu rozezněli varhany a trubky a svolali se do zbraně.
Po mnoha ranách myslel na to, jak nenávidí drůbež.
Netušil, že mu zadostiučinění přinese světec, který jeho krajany seznámí s Bohem.

Kajutou se linula ambientní hudba a šachovnici ozařovalo měkké světlo svíček. James Kirk odehrál a vrhnul na svého spoluhráče vítězoslavný úsměv. Ve Spockových očích zazářily pobavené jiskřičky, jaké si dovolil jen před ním… a v Jimovi se cosi zlomilo.
Natáhnul ruku a opatrně, jakoby mimoděk, se svými prsty dotknul Spockových. Vulkán zatajil dech. Jim s bušícím srdcem dotek zopakoval, tentokrát důrazněji, tmavé oči se zavřely-
Trrrůůů-tudutu-chr-ch-chrkchůůůůíííííí!
Kapitán leknutím nadskočil a Spockovy dlaně vyletěly k uším.
Když ho pohladil znovu, Vulkán se pousmál-
Trů-dudu-kchr-chr-kchrkchůůíííííááá!

*

„Krádež trubky? Vážně?“ zamával hlášením. A vzpomínal, jak krásně ten krám v záři transportéru mizel do vakua.

Honosným sídlem místodržícího vysoko nad městem dozněly housle a v okenních tabulkách se odrázil zvuk výstřelu. Broušené sklenice a lesklé perly se otřásly.
Z věže Pogosova chrámu zazněl půlnoční zvon o hodinu dříve.
Poslušni zvonu městští hasiči zaduli do trubek a vyjeli s vozy do ulic, aby jimi zatarasili hlavní křižovatky.
Z hospod blízko dělnických ubytoven vyšli dělníci, obešli převrácené vozy, pěli národní písně a zabušili svými kladivy na vrata soudu.
Krev krutovládce se vpila do žíznivé dlažby.
Půlnocí v Tuqui začal nový den a svobodný věk.
Berut si kolem krku ovázala vlastenecký šátek na rameno si položila otcovu ručnici.

It took Aziraphale a moment to notice Crowley. Scowling in a corner of the village square, he was partially obscured by a bed of daffodils. "Listen to that," he hissed, craning his neck toward the crowd.

"Festive, isn't it?" Aziraphale tried to focus on the band, but his eyes kept darting back.

Crowley snorted. "It sounds like a herd of love-sick deer."

"I rather like it."

"Of course you do; it's an angelic instrument." He cocked his head. "Do you play, then?"

"Oh, erm..." On a sustaining, almost mournful tone, the song ended. When Aziraphale looked back, Crowley was gone.

Když je vám 18, leží vám svět u nohou, i když to zrovna přehlížíte. Nic není nemožné a hranice jsou tu k tomu, abyste je zpochybnili.
Když je vám dvojnásobek, jsou chvíle, kdy ležíte světu u nohou vy, a doufáte, že na vás dneska nešlápne. Množina nemožného se zúží úměrně k rozšíření pasu. Za hranice kolem sebe jste rádi, protože je v nich bezpečno.
Když jsem v 18 odcházela s řidičákem v kapse, byla to samozřejmost. Stejnou samozřejmostí se v dalších letech stalo, že řidičák zůstal v kapse.
Jestli na mě troubí, tak to znamená, že jedu. Konečně. Za hranice.

Ta rána přijde nečekaně, když kolem prochází skupina saských vojáků.
Zpívají. Dupou do rytmu, pěstmi buší do kyrysů.
Jako kdyby chtěli svými hlasy dobýt celou zemi.
Ten zvuk. Tu píseň přeci – znám…
Zavírám oči. Vlna vzpomínek se převalí přes mou hlavu. Kalná hladina se nade mnou zavírá. Jsem zase tam.
Třesknutí kovu o kov. Řetězy.
Těla, vláčená k hranici. Jedno mrtvé, druhé polomrtvé. Ty dvě tváře se podobají mojí. Zrcadlový obraz mého osudu.
Trubky zavřeští, zvuk bubnu mi proniká do hlavy jako hřeb.
Rozhlížím se poloslepýma očima. Nikdo mi pohled neoplatí.
Poslední jasné zazpívání kovu.
Signál k útoku.
Všechny uhoříme.

Vzhledem k tomu, že vyšívání a háčkování nepatří mezi hlučné činnosti, nastalo v salonu na chvíli ticho, které dovnitř propustilo i první ptačí výhrůžky zvenčí a lehký předměstský šum.
Lady Eleanor se nadechla.
"Neříkej to!" zastavila ji Susan, "zakřikneš to."
"Tuuuuuut!"
Z chodby se ozvalo dupání, rozlétly se dveře.
"Tuuuuuuuuuut!"
Susan zaťala zuby.
"Jsi slon, pane?"
"Jooo, jsem slon," vykřiklo mládě, "a dělám tuuuuuuut!"
"Báječné."
"Edědě. Bababababa mmmmm. Ťuť! Ťuďuť!" zaznělo zpod stolu u okna.
"Roztomilé zvuky nebezpečí," konstatovala paní domu a podala přítelkyni šálek čaje.
"ŤUUUUUU!" dolehlo sem ze zahrady.
Návštěva se spokojeně usmála.
"Těšila jsem se na všechny."

Vyšel z hospody. Trochu se motal, aby ne, když vypil to všechno. Chvíli se snažil jít po silnici, ale pak ho napadlo, že se vydá zkratkou. Vyšlapanou pěšinkou přes vzrostlé kukuřičné pole. Na chvíli se mu zazdálo, že zaslechl zvuk nějaké trubky, ovšem když se neopakoval, pustil to z hlavy.

“Panebože. A tos tvrdil, že v kukuřici nemůže být nic než divočáci!”
“Přece je jasné, že jsem ho nezastřelil schválně?”
“Nikdo se to nedozví. Pojďme, zvedneme ho.”

Účastníci honu na divočáky tvrdili, že v době lovu nikoho nezahlédli.
O případu nevysvětlitelného zmizení cestou z hospody se psalo ještě hodně dlouho.

„Kapitáne, už troubějí! Poslední strážní věž padla.“
„Vezmi pár svých mužů a odneste tu věc, rychle!“
„Ano, pane!“
- - -
„Vergo? Co to děláš? Nestůj tam a vlez dovnitř, to je rozkaz!“
„Je mi líto, poručíku…,“ přitáhl Primm k sobě, během polibku ji předal zásilku a strčil ji na druhou stranu. „Nenechám vás zemřít.“
„Vergo…“
„Primm…“
Nevyřčená slova v očích přerušil hluk dovírající se brány.
***
„Rád bych si půjčil tuto knihu,“ vyrušil ji ze čtení známý mužský hlas.
„Ale ovšem, pane Librisi, jedná se o krátkodobou či dlouhodobou výpůjčku?“
„Dlouhodobou, prosím.“
„Dobrá, vyřadím na chvíli knihu z výpůjčního seznamu. Přeji příjemné čtení.“

„Drazí posluchači,
městská rada by vám ráda připomněla, že zítra startuje lovecká sezóna. Jako obvykle mám pro vás tři tipy, jak si lov pořádně užít.

Tip první: smrt jednou přijde pro každého.
Tip druhý: kamufláž. OP Prostějov letos doporučuje růžovou a neonově žlutou. Buďte šik za každých okolností!
Tip třetí: dostaňte se do duše šelmy. Každý občan má za sebou hodiny meditace, hypnózy a transanimace. A pak že znalosti ze školy se nehodí pro život.

Šťastné lovení, posluchači. A nyní počasí.“

Z uchrchlaných hlásičů místního rozhlasu se začala linout lidovka. Z lesa se ozvalo vytí, které možná bylo lidské.