DMD č. 27. pro 27. 4. 2022. Téma: K pramenům

„Odpusťte, Remusi, že jsem vás zavolala,“ zamumlala Hannah Abbottová a zahanbeně postávala u lůžka svého syna Mathiase, kterému oteklý obličej rámovaly prameny jedovatě zelených vlasů. „V životě bych neřekla, že ho napadne taková bejkárna.“
Doktor Lupin zkontroloval zorničky, provedení intubace, průtok kanylou a prokrvení končetin.
„Kortikoidy zabírají. Zítra už snad otok opadne natolik, aby mohl dýchat sám. Netrapte se, Hannah. Existují horší věci než alergie na peroxid.“
„Někdy je to těžké, víte? Být sama na náctiletého kluka.“
„Náctiletí kluci jsou tvrdý oříšek i pro dva rodiče… Ahoj, Teddy.“
Ve dveřích stál třináctiletý chlapec s fialovou hlavou a piercingem v obočí.

Za mámou a zase za mámou. Ne už ale s nožkama klouzajícíma po kamenech, se strachem a únavou. Silnější a odvážnější, z mléka a ryb.
Slunce hřeje, jezero se tyrkysově blyští. Od tlap odstřikuje ledová voda v ústí potoka.
Bubliny pod vodopádem se jí nakonec moc nelíbily. Řev vody, přes který vás máma neslyší, prudký proud, který vás strhne, děsiví medvědi, před kterými se musíte schovat.
Matně si vzpomene na brášku, kterého měla a pak ho najednou neměla...
Máma se po ní ohlíží. Neboj, maličká. Potok má vodu mělkou, něžnou. To mě učila stará medvědice...
Půjdeme s lososy proti proudu.

Hodiny v maskérně jsou konečně pryč. Žádné sponkování. Žádné naplétání. A konečně žádné žehlení, které pálí jako čert. Nebo Hel, aby byl akurární. Poslední pohled věnovaný pramenům blond vlasů, co se válí všude po zemi, a z maskérny přichází na scénu nový Thor. Starší. Mužnější. Zlaté vlasy jsou pryč, kladivo je pryč.
A podle reakcí fanynek je pryč taky většina charismatu.
V aréně mezi gladiátory bojuje Thor jako o život, na twitteru cvaká komentář za komentářem. Marně.
Naštěstí je ve filmu ještě Loki, který fanynkovskou tužbu po dlouhém háru naplňuje tmavou ondulací.
A přitom jako severský bůh nevypadá ani jeden.

1995:
Vycházet z Regimina sanitatis salernitanum a Klaretova Medicaminaria je jistě základ, nicméně při studování latinské lékařské literatury 15. století je bezpodmínečně nutné zahrnout také díla Zikmunda Albíka z Uničova jakožto důležité lékařské kapacity přelomu 14. a 15. století.

Hm, jenže Albíkova regimina zatím nevyšla v edicích, takže je nutná práce s rukopisy... A zrovna Albíkovu ruku bez několika semestrů paleografie nemám šanci přečíst.

2055:
Nicméně se domnívám, že při rozboru vlivů na C. S. Lewise není možno opomenout působení G. K. Chestertona.

Chesterton? No to je hezký, ale jeho dílo není digitalizované, snad nechcete, abych pracovala s tištěnou knihou!

"Andulky, jdeme k pramenům. Ale jelikož jsou horké, vy tam nemůžete."
"To je škoda," vzdychaly.
"Ale kdybychom jeli do Mariánských Lázní, tak bychom byli blízko k pramenům řeky Teplá. Když půjdeme do historie, tak k pramenům tady jezdil jeden pán jménem Karel IV. Ale většina lidí má k pramenům respekt, dokážou totiž opařit," řekla maminka.
"Se není čemu divit, když mají přes sedmdesát tři stupňů," přidal moudro Karlík.
"Ale k pramenům té říčky bychom se mohli někdy podívat," navrhl jsem.
"Hele, a kde my budeme, když vy budete v pramenech?" zeptal se Honzík.
"Vy budete zase v kopru," řekla maminka.

Voda znamenala život.
Putování do Země zaslíbené vedlo od k pramení, od studně ke studni, od oázy k oáze.
- dřív, než vykročili do pouště.
"Spory o vodu a pastvu mezi pastýři jednoho z nás pošlou k hříšnému městu."
"Ta, která napojí velbloudy, bude ženou pro mého pána."
"Sám jsem pro její stádo odvalil kámen z napajedla, protože jsem se zamiloval. U posledního potoka před 'domovem' jsem pochopil, že tenhle boj nemůže být můj."
"První Massa a Meriba byla zkouškou, v níž jsem obstál. Stejně tak Mara. Druhá Meriba v poušti Šín mi přinesla smrt předtím, než národ překročí hraniční řeku."

Vrah se nestihl otočit. Úzká čepel se mu zabodla do zad tak prudce, že špička protrhla tuniku na jeho prsou. Stihl jen heknout, jak mu rána vyrazila vzduch z plic, než mu oči pohasly a zhroutil se na zem.
„Děkuji,“ vysekl drobnou úklonu.
Irena neřekla ani slovo, sklonila se a otřela dýku mrtvole o kalhoty.
Ryko se pomalu spustil na kolena. Usykával u toho bolestí, ale to ho nezastavilo. Začal Theosanovi prohledávat kapsy.
„Co děláš?“ podivila se.
„Hledám důkazy. On a jeho společník se tu neobjevili jen tak. Potřebujeme se dostat k pramenům tohohle spiknutí, jinak nikdy nebudeme mít pokoj.“

Když odcházeli z knížecí síně, Esciel šla za Torlaith, která se přilepila na Geriána a něco mu švitořila. Esciel propalovala pohledem temeno její hlavy. Torlaith si nechávala vlasy o něco delší, než bylo v Ai Vate zvykem, a měla je sepnuté tepanou sponou s tmavomodrými sklíčky, které zvláštním způsobem ladily k modročerným pramenům jejích vlasů.
Velmi zvláštní sponou, takovou, jakou měl na prodej i obchodník s hrnci.
Esciel se prudce zastavila. Laol, kterého nesla v náručí, ji zatahal za šaty.
„Už půjdeme domů, mami?“ zakňoural. „Mám hlad.“
Nepřítomně ho pohladila. „Za chvilku, zlatíčko. Ale nejdřív si musíme promluvit s tatínkem.“

Článek uváděl "Vědci odhalili, že..."
Zamračila se. Jací vědci? A jak na to přišli?
Na konci článku byly odkazy na zdroje. První byl nefunkční. Druhý byl přístupný pouze za peníze. Třetí byl pouze ve fyzické podobě.
Podívala se, jestli třetí nevede knihovna. Byl k dispozici v jediné knihovně ve městě a pouze prezenčně.
V knihovně se jí článek konečně podařilo najít. Zažloutlý papír, text psaný ještě na stroji, téměř nečitelný. Datum nahoře hlásalo 1950.
Začetla se.
Zkoumáno na vzorku 30 osob... z toho víc jak polovina byli mladí bílí muži ze střední třídy, co studovali univerzitu v USA,
Povzdechla si.

K pramenům?
To se budu muset asi ohlédnout. Ne přes rameno, přes generace.
S jistotou mohu říci, na rozdíl od krojové vysvětlivky v Básnících, jsem dívčí mixované skrz naskrz Evropou (ne-li dál).
Tatínek byl Hanák, jeho tatínek byl Hanák a maminka od Rychnova nad Kněžnou, vlastně Orličanka.
Maminka byla Śledziona (rozuměj Slezačka), její tatínek doběhl na tu výspu z Vídně a svou ženu, maminku maminky, si našel "w Polsce".
Dál rodinné legendy nepokračují.
Také se některým rodem prohnala švédská armáda, nějaký kořínek nechali Keltové a nějaký i Germáni, kus samozřejmě Slované.
A pak nemám být tak pojašená.
Holt, křižovatka Evropy.