Krutá realita

Ten pocit důvěrně znáš, přichází s neúprosnou pravidelností, a přesto tě pokaždé překvapí nepřipravenou. Ještě v polospánku vnímáš radostné štěbetání ptáků a sluníčko za oknem, těšíš se na krásný jarní den a pak přijde šok: oči nejdou otevřít. V záchvatu paniky se pokusíš zhluboka nadechnout pro uklidnění, ale jako bys měla polštář na obličeji, nosem nic neprochází. Zalapeš po dechu a k smrti tě vyděsí z blízka přicházející podivné sípavé zvuky; až po chvíli si uvědomíš, že je vyluzuješ s každým nádechem ty. Poslepu se doštracháš k lékárničce a zašmátráš po antihistaminiku. Ta zatracená pylová sezóna už je tady zas.

První testy jsou jednoduché, ale to mě nepřekvapí – všichni máme odpovídající kondici, takže běh, střelba a překážková dráha jsou formality.
Druhé kolo testování je těžší. Sice nemám problém přežít dva dni bez jídla a vody, ale 35 hodin v temnotě, v bedně metr krát metr, snadných není. Ale jdu dál.
Nikdo neví, co nás čeká ve třetím kole. Když na mě přijde řada, vstoupím do jasně osvětlené místnosti. Z identických dveří naproti vykročí druhá kandidátka.
"Toto je závěrečný test," ozve se. "Ven vyjde jen jedna z vás a vstoupí v královninu stráž."
Pohlédneme na sebe. Jedna z nás dnes zemře.

Obléct se tak, abyste splynuli s okolím.
Vyčíhnout si okamžik, kdy si konečně sedne.
Nenápadně popadnout zbraň hromadného ničení.
Pomalu a opatrně se připlížit zezadu.
Nešlápnout na suché listí, sluch má výborný.
Pamatovat také na bezvadné periferní vidění.
Podlézt pod stromem, vyndat větvičku z oka, neřvat.
Ignorovat pavučinu na uchu i přilepené hovínko na botě.
Nespouštět oči z cíle, lstivě se připlížit za záda.
Natáhnout ruku, přesně zamířit a stisknout spoušť.
Pro příště - ruku stáhnout rychleji, nebo použít rukavice.
Najít obvazy a zastavit mnohočetné krvácení.
Opakovat postup, dokud se nepodaří aspoň jeden zásah.
Odblešování koček sprejem je zatraceně riziková činnost.

Odhodlaně se posadila za klávesnici. Protáhla si ruce, až jí zapraskaly klouby na prstech. Otřela prach na monitoru a zahleděla se na prázdnou stránku dokumentu. Vzdychla. Slova nepřicházela. Rozhlédla se kolem sebe. Na poličkách všude kolem ní spočívaly stovky knih. Milovala je a přečetla jich stovky, možná tisíce. Postavy v nich se staly její součástí, jejich příběhy neskončily přečtením knihy, ale žily dál v ní. Mohla pokračovat v jejich vyprávění, stačilo si jen vybrat. Ale inspirace se nechtěla probudit. Příliš dlouho se věnovala dílům druhých a zapomněla sama příběhy tvořit. Duše vypravěče v ní dávno usnula. Musí ji znovu probudit.

Blíží se konec hodiny tvořené čtvrtletní písemkou z přírodopisu. Ti, co věděli, už mají dopsáno a ti, co nevěděli, ani nepsali. Tentokrát jim selhala i pomoc spolužáka. Ten totiž jako jediný stále ještě horečnatě popisuje kusy papíru, pak se na ně podívá a znechuceně je přeškrtá a odloží.
"Tak, do konce hodiny zbývá deset minut. Začneme sbírat," řekne paní učitelka při pohledu na hodinky.
Zvedne se a prochází mezi lavicemi. Naposled se zastaví u stále píšícího žáka.
"Tohle všechno chceš odevzdat?"
"Ne, paní učitelko. Tohle je písemka," podá jí žák popsaný papír.
"A to ostatní?"
"To je drabble na dnešek."

„Hej! Au!“ vykřikl Skřivánek. Nasupeně ze sebe otřepal střepy z lucerny.
„Zásah potopena!“ zahlaholil hlas z pobřeží. Se zlostným výrazem se otočil. Na břehu radostně poskakoval komín s cihlářskou pecí. Vítězoslavně se šklebil od cihly k cihle.
„Ty! Mrzáku vypálená! Co si myslíš, že děláš!“ houkl na něj Skřivánek a nebezpečně blýskal děly. Komín se jen nadutě nafoukl.
„To máš za to, že nám rozptyluješ řešitelku, ty oplachtěná ztrouchnivělá obludo!“
„Já ti dám ztrouchnivělou obludu!“
Chystal se nabít děla.
„Tak dost! Nebo vás přepíšu! Oba!“
Skřivánek poplašeně svine plachty. Bulovka zahanbeně schová komín.
Cihelny se mi s lodičkama rvát nebudou!

"Musí to vážit přesně 123,865 kilogramů a sestávat se z 250 stejně velikých kousků."
Tak nějak působí zadání práce, kterou vám nejde psát, nechcete ji psát a postupně koukáte, jak ručičky na hodinách užírají čas a vy si užíráte nehty na rukou. Být či nebýt, filozofické otázky kladené při procházení písniček, které jste už milion let neslyšeli a ubíjí vás všechno, na co se podíváte.
Ukládáte na místa, kde se pak všechno ztratí. Časoprostor pohltí vše, co zůstane na místě příliš dlouho.
Zváženo a sečteno?
Ale ne, příloha je příliš těžká. 2 MB jako ty dvě vteřiny do konce termínu...

Jeden měsíc o třiceti dnech.
Třicet čtyři článků o sto slovech. Tři tisíce čtyři sta slov o... mnoha písmenech, která občas nepotěšila.
Častý pozdní příchod domů. Zbývající čas obětovaný drabblení místo studiu na test na následující den.
Měsíc mnoha testů a těžkého zkoušení. Ne všechny vypadaly tak, jak se doufalo.
Vysvědčení obdrženo předposledního dne. Nepřekvapilo.
Poslední zvonění den následující. Vypadalo jinak očima primánků a jinak očima oktávánů.
Zbytek dne stráven vzpomínkami na minulost.
Sečteno a podtrženo - Dobrá práce. Pochvalme se, maturanti. Nikdo jiný to za nás neudělá. Že ne vše šlo podle plánů? Ono to nakonec bude mít jinou váhu.

Za poslední měsíc jsem se překonala ve spoustě ohledech, když se to tak vezme, poprvé za svůj život jsem něco dotáhla do… konce, když se to tak vezme, teoretického konce. Napsala jsem snad nejvíc slov za měsíc za svůj život a na rovinu si musím přiznat, že moc plodný člověk v tomhle ohledu nejsem. Také krátké rozsahy, to je něco šíleného, nenávidím to den ode dne víc a víc, protože já když začnu, neumím skončit, nikdy. Na druhou stranu relativně příjemná zkušenost, prakticky každopádně, ale teoreticky je to trochu horší. Nemohu si ale stěžovat.
Zváženo a sečteno… Možná někdy příště.

Celý stůl se třpytí a muži okolo něj stojící si mnou ruce. Diamanty se ještě dnes prodají dál, je jich hezkých pár set a všechny alespoň průměrné velikosti – to bude prachů.
Carl si představuje, jak si koupí nový auťák, terénní s koženými potahy, protože kdo tady má jezdit, když ani nemají silnice.
John už se vidí, jak leží u bazénu s nohatou blondýnou po každém boku a koktejlem v ruce.
Marvin plánuje, jak odsud konečně vypadne, postaví si dům u jezera doma v Kanadě a každý den bude rybařit.
O krvi, kterou jsou jejich diamanty vykoupené, nikdo z nich nepřemýšlí.