Cyberpunk 2077

Probraly ji zvuky střelby. Bolelo ji celé tělo a nemahola se hnout. Něco těžkého jí leželo na zádech a neviděla skoro nic.

Začaly se jí pomalu vracet vzpomínky, přestřelka, výbuch, padající střecha. No výborně. Pokusila se vyškrábat zpod ocelového nosníku. Moc jí to nešlo, ale neměla na výběr. Ostatní tam ještě jsou a evidentně mají taky dost problémů.

Sepla generátor adrenalinu, trochu nosník přizvedla a vyškrábala se zpod něj mezi hromadu lehčích plechů, kde trochu prosvítalo světlo.

Vykoukla škvírou ven. Vypadá to, že si jí zatím nevšimli. Udělala si trošku víc místa a sesbíala vybavení. Tak alespoň tohle nebudou čekat ...

The nodes were nests. A shrubbery of wires circumnavigating the netrunner's chair, diodes blinking in discordant alarm.

Honestly, to V, it looked almost cozy.

You'll have do some serious gardening here, Johnny smirked within her head. She wasn't sure if the fact that he'd picked up on the gardening metaphor was endearing or not, but it was... something.

"It'll do for now. Obviously not a long term set up."

But she wanted it to be, she realized. A soft bed of cables and diodes; as close to home as she could get with a digitized dead mean in her skull.

Cesta pouští na motorce ji trvala asi hodinu. I když věděla přesně kam má jít, tak hrozilo, že už budou pryč. Tohle riziko na sebe brala, když odjížděla.

Na úpatí hory musela mezi křovím docela kličkovat, ale nic na co by nebyla zvyklá. Vyhlížela známé vyjeté trasy. Pár stop tady bylo.

S přibývající nadmořskou výškou hustota porostu pomalu klesala, zato průjezdnost terénu byla horší. Ale tuhle cestu znala zpaměti, takže žádný stres.

Přehoupla se přes jeden z vrcholků. Před ní se zjevila roklina a vyschlé říční koryto. Hluboko v něm bylo vidět špičky vojenských stanů. Svět je stále v pořádku.

Típla telefon a začla rozdýchávat, co bude muset udělat. Prohodila některé hacky v cyberdecku.

Tentokrát musí mít náskok ona. Vyběhla mezi regály a začla sypat hacky, co to šlo. Sepla implantáty, aby rychle oběhla uličku. Než se cíl stihl otočit, už letěla rána na spánek.

"Mám ji. Jedu za váma do laborky."

Vyběhla z bezvládným tělem ze skladiště a naskočila na motorku.

Před laborkou už čekalo několik lidí. Ty vyděšené pohledy, když viděli, co to veze, nejde ani popsat.

Po pár hodinách v laborce: "Je fakt zázrak, že to zatím přežila."

"No teď je řada na vás, abyste předvedli další ..."

Zrovna dojídala oběd, když zazvonil telefon. "Zachytila jsem, že volají MaxTac, nejspíš další případ kyberpsychózy. Posílám souřadnice."

"Jasně." odpověděla a hodila do sebe poslední sousto.

Dala souřadnice do mapy a opravdu, není to daleko. Naskočila na motorku a vyrazila.

Dorazila k opuštěnému skladišti. Na první pohled nic, co by naznačovalo, že vevnitř je nějaký militantní magor, kterému hráblo z neotestovaých implantátů. Nakoukla dovnitř.

Najdnou se jí před očima zjevila asi desetiletá holčicka. Zadívala se na ni a její implantáty okamžitě začaly hlásit, že se ji někdo snaží hacknout. Zablokovala co mohla a schovala se.

Zvedla telefon: "Tak tohle mi neuvěříš, ..."

Dveře na konci chodby se otevřely. Rychle se schovala mezi bedny. Podle toho, co nakoukala z kamer, tak už by am měl být poslední. Jen co prošel kolem, dostal ránu do spánku.

Schovala tělo mezi krabice a vyrazila do laborky. Opatrně nakoukla, ale opravdu už jsou sami. Doběhla ke křeslu a zkontrolovala životní funkce. Nestihli začít. Naštestí.

Odpojila jej z přístrojů. Zakoukala se na konzoli laborky. Měla hrozné nutkání jim tam nechat nějaké překvápko navíc. "Přece si nebudeš dělat zlou krev ..." pomyslela si v duchu. Po chvíli vnitřního boje sama se sebou, naložila bezvládného H. na rameno a vyrazila ven.

V hated taking Johnny to the market.

She hated taking him anywhere but the market was next level. Still, she had errands to do that could not be put off forever. Maybe it would be better this time.

It was not.

Fuck, V! That's a vintage NeoPop Chrome Synth!

"What," she said, under her breath, "is it valueable or something?"

Nah, it's trash. Sure brings back memories, but no one's gonna buy that.

A young woman, chromed to the tits and clearly high, picked up the instrument and immediately bought it. She gave a little squeal of joy.

V grinned.

Prodrala se hromadou odpadků na dané souřadnice. Na první pohled ji zaujal obrovský mrazák. Ze zvědavosti ho otevřela. Do nosu ji praštil mrtvolný smrad.

"A helemese, Rache Bartmoss." Ozval se Johny v její hlavě.

"Ten Bartmoss?" Co poslal starý Net do sraček?"

"Jo, přesně ten."

Zavřela mrazák a udělala krok zpátky.

"Počkej, určitě tam budou nějaké hezké hračky z jeho doby."

S nechutí mrazák znovu otevřela. Porozhlédla se uvnitř a opravdu, jeho cyberdeck tam plave.

"No pěkně, Elysla. Jeden z nejlepších v té době." Ozval se Johny. "Nix by si s tím mohl vědět rady, ten má rád starý hardware."

Ze sna ji probudil telefon. Jen málokoho má nastaveného, aby zvonil i na tichý režim. Potvrdila hovor a zamžourala na jméno volajícího.

"Promiň že volám takhle v noci, ale tohle nepočká. Volala mi žena od H., před chvílí ho unesli. Nejspíš Maelstrom. Říkala sem si, že na tomhle bys mohla mít osobní zájem ..."

Na půl ucha poslouchala a u toho si sbírala vybavení.

"Zase jim dluží za implantáty?"

"Nejspíš. Asi jim došla trpělivost a usoudili, že je čas ho rozprodat na díly ..."

"Pošli mi všechno, co k tomu máš."

"Jasně."

Típla hovor, pobrala zbylých pár drobností a vyběhla ze dveří.

Sededěla na hraně střechy, pod nohama desítky pater prázdnoty. Potáhla si z cigára a vyfoukla kouř směrem na slunce zapadající za hraniční zeď. V hlavě si přehrávala, jak poprvé přijela do Night City.

Prý město neomezených možností ... a přitom tak omezené. Za zdí jen prázdnota, poušť a občas opuštěná vesnička. Musíte dobře vědět, kde hledat, aby jste někoho z Nomádů našli. Pokud vás teda vůbec někdo pustí ven ...

V těchto chvílích stále pochybuje, zda sem patří. Město jí dalo hodně ... ale nikdy nenahradí to, co nechala za zdí ... a nesmaže, kdo vlastně kdysi byla. Spíš jí to dá pořádně sežrat.