DMD č. 25. pro 25. 4. 2020. Téma: Práce všeho druhu

Ta škaredá stážistka na zneužívání mudlovských výtvorů. Promptně poslala nelichotivý anonymní dopis o pracovním výkonu Artura Weasleyho.
Žába z tiskového. Na konkurz dorazila jediná, ostatní postihly náhlé zdravotní potíže.
Dolores výkonná asistentka na odboru záhad. Prvního špeha zangažovala na vlastní pěst s vidinou povýšení. Tehdy získala první plusové body.
Dolores Umbridgeová, vrchní zřízenkyně pododboru pro kriminalitu mladistvých. Nesnáší děti, hoďte ji k dětem!
Dolores J. Umbridgeová, vedoucí školského odboru. Návrat do Bradavic byl triumfální, růžová růžovější, jen pro ten dnešní den.
Dolores Jane Umbridgeová, vedoucí oddělení propagandy, první náměstkyně ministra kouzel, nejmocnější žena v zemi. S bohatou a různorodou praxí...

Nightwing si začínal myslet, že to superhrdinství byl fakt blbej nápad.

Nejenže trávil dny nevyspalý, protože celé noci někde lítal (není divu, když byl jeho adoptivní táta netopýr), ale taky měl problém si najít holku. Protože kdo by chtěl někoho, kdo pořád mizí a jeho mladší nevlastní bráška se ho pokouší zabít?

Dick si tesknil tak dlouho, dokud mu Alfred neporadil. "Víte, pane Richarde," prohlásil trpělivě, "někdo tak vynalézavý jako vy by měl být schopný spojit dvě věci dohromady a zastat práci všeho druhu."

Dick to uvážil a rozhodl se pozvat na rande Batgirl.

Od té chvíle chytali zločince společně.

MÁK
PRÁCE VŠEHO OKULTÍHO DRUHU

Dveře v zapadlé uličce na okraji Sto lat nepůsobily zrovna důvěryhodně, ale prý tady sídlí specialista, který má spoustu zkušeností s nejrůznějším druhem dobrodružství. Zabušila na dveře a trochu se lekla, když se samy otevřely. Potřásla hlavou, jasně, magie (ve skutečnosti za to mohl nefunkční zámek).
Místnost byla temná a zaprášená, na policích byly nejrůznější flakónky a jiné nádoby, na stěnách viseli netopýři. V rohu stála velká truhla, jako jediná nebyla celá zaprášená. Měla pocit, že se na ni truhla upřeně dívá.
Nadskočila leknutím, když se za ní ozvalo zakašlání.
"Doufám, že máte hodně zlata."

„Připravit k pochodu."
„Počkej, Chindûr-thrakka. Tlassa je v nížině vzácná, měli bychom si udělat zásobu."

„Kdes byla?"
„Naklást kolem ležení oka. Příděly nám dlouho nevystačí."

„Lepší šípy s kostěným hrotem než vůbec žádné."

„Oheň potřebujeme," namítnu. „Musíme se usušit a zahřát. Rozdělám takový, že nebude vidět světlo ani kouř."

„Nespleteš se?"
Zavrtím hlavou. „Nebezpečné jsou ty nazelenalé; tyhle šedivé budou moc dobré."

„Nevrť se, nezdobím ti účes. Tětiva musí držet pevně."

„Hotovo," oddechnu si. „Teď už jen dlahu."
„Napiš za mě hlášení, Igrûn."
„To nedokážu."
„Mám ti diktovat? Ty to přece nepotřebuješ."
Pousměju se. „Diktování by nepomohlo. Neumím psát."

Za karantény je taky potřeba pracovat. Každý se musí vynasnažit a nalézt práci podle svých talentů. Sportovci? Ti mají možností! Zvedat činky? Tak to ne. Mohou zvedat bedny a sklenice. Podávat do auta. Můžeme dělat soutěže. On zvedne dvě sklenice, já čtyři a šampion šest. Maratonci mohou roznášet zásilky, aby neběhali jen tak. Fotbalisté by si mohli vzít válce. Běhat a asfaltovat. Místo rozcvičky by každý mohl vykopat jámu pro strom. Divadelní herci? Taková baletka se točí jak vrtačka. Připojte k ní dynamo! A máte obnovitelný zdroj elektřiny. Kampak se na to hrabou nějaké solární panely. Je třeba zapojit fantazii!

Next!
Sorry, we only hire full-time, and we wouldn't be able to hire the entire team. I dig the van, though.
Next!
I know it's your name, but kindly get the hell out of here and don't forget the stupid razor hat.
Next!
Sorry, but turns out that sometimes size does matter, and you're, frankly, an ant. Nice bow tie there. Stylish.
Next!
No, no, no, no, just no! Get out! We don't need wanton destruction, Japanese puns, gorillas and penis jokes! Remember the last time you applied? Our damage control team still has nightmares about it! GET. OUT.
Next!

"Počkejte chvíli, prosím, jen si dopíšu poznámku. Ucházíte se o pozici týmového lídra s dlouhou praxí v oboru, je to tak?"

"Jojo, dlouhou. Leta. A ty za leta jsem se něco natahal."

"Moment prosím, čeho přesně jste se natahal?"

"No drátů, ne? My s chlapama jsme byli vždycky správnej ten... tým. Jak to zpíval Míša Davidů v tý písničce po Naganu, ne? A Venca, von umí tuhle angličtinu, mi říkal že lídr je jako ten co tahá, ne? A to jsem byl u nás vždycky já. Tak to jdu na toho týmovýho tahače zkusit. Za tyhle prachy, ne? Hehe!"

"Ale..."

"Oto, ty vole, to musíš na tu postel skákat?" lamentuje Scholastika, když se jí synek přizná k prasklému prknu na roštu postele.
Posléze naštěstí nachází vhodné prkno na výměnu. Lev páčí z postele kusy starého prkna.
"Ty umělohmotné čepy musíme odvrtat, drží tam hmoždinkovým efektem," konstatuje a s Otíkem vytvářejí díry pro nové prkno. I vhodné vruty se nakonec najdou.
"Prkno raději vrtnu sama, ty bys to, táto, dělal silově, prkno ti rupne a jsme na hrnci," rozhoduje Scholastika a dokončuje dílo.
"Uklidíme si to, nemusíš tu být na práce všeho druhu," praví Lev a Scholastika se vrací do kuchyně.

Je Bůh a je člověk. Co jest Boží, patří Bohu. Co jest lidské, člověku.
Bůh dává i bere. Dává nenávist vůči všem, kdo v něj nevěří. Bere svobodnou vůli a žádá nelítostné dodržovaní svatých zákonů.
Bůh burcuje i tiší. Burcuje silné k ovládnutí slabých. Tiší pochybnosti, když se do srdce vkrade falešná lítost nad kacíři.
Bůh je světlem na obloze i v duši. Své věřící věrně provází životem a opouští jen z trestu. Je vším, co do něj jeho věrní vložili. Dělá vše, co od něj očekávají.
Bůh sám tak dokáže téměř cokoli. Jen zabít, zabít musí jedině ruka člověka.

Když se přihlásila, představovala si práci ošetřovatelky jako vznešené poslání. Vždyť co je víc než zachraňovat životy?!

Ve svých představách plula v bílém stenokroji mezi lůžky, roznášela sladký čaj a hořkou medicínu, tady pohladila milým slovíčkem, jinde něžnou dlaní. Skutečnost byla jiná, samozřejmě.

Viděla masa a kostí víc než řeznický tovaryš. Uklízela sajrajt odporný tak, že by na něj posluhovačka odmítla sáhnout. Ošetřovala rány, na které by si netroufl ani lecjaký doktor. Omývala mužská těla tam, kde by holka ze šantánu klopila oči. A vyslechla víc zpovědí než velebný pán.

Ale nakonec stejně tím nejdůležitějším bylo rozdávat úsměvy a pohlazení.