DMD č. 12. pro 12. 4. 2020. Téma: Malí a (ne)škodní

The fall was fun, because she knew she will be safe... eventually.
Opening two portals takes time.
A little portal that transports an object long distance. That’s just a small problem. Though it needs to get through HQ defenses.
A large portal that is safe enough for two people, but only a close distance. That’s just a small problem.
It took longer than she thought and they fell faster than she expected.
She made sure she was at the top as they hit the water.
Smallish she might be, but the impact still knocked the breath out of her “pillow”.

Popadala dech v úzkém podloubí a příšerně se bála. Lodičky dávno zahodila - obscénní staccato podpatků by ji v nočních uličkách vyzradilo na míle daleko.

Byli dva a oba nejméně o půl hlavy menší než ona. Drzé osahávání pod příkrovem noci jim prominula jen pro jejich mládí a pěkné mužné tváře. Problémy začaly, když jí jeden zajel rukou mezi stehna a nenašel tam rozpolcenost ženského pohlaví.
Ráda koketovala, i s úplně cizími muži, ale tentokrát se to nevyvedlo.

Vyplavený adrenalin ji hnal dál, ale ty dva vlky stále nesetřásla. Slyšela je zuřit, křičet a dupat už jen opodál.

A ještě blíž.

"Ne, to vážně není dobrý nápad... Bruci!"

Clark si promnul čelo, když Bruce utekl. S Batmanem začarovaným do jeho desetiletého já bylo těžké pořízení. A to se o něj a Damiana měl starat ještě dva dny, než kouzlo pomine.

***

Když se mu konečně podařilo usnout, Clarka zanedlouho probudilo podezřelé chichotání.

Zprudka se posadil, ale stačil zahlédnout jen dva páry mizejících nohou.

Clark s obavou pohlédl do zrcadla. Ano, Bruce a Damian mu na obličej nakreslili obří knír a brýle.

Clark si povzdechl. Vážně se mu stýskalo po dospělém Batmanovi. Ten současný Bruce byl totiž sice malý, ale rozhodně ne neškodný.

Vážený pane guvernére,

píši Vám ve věci nehumánního zacházení se členy našeho spolku. Chápeme, že naše činnost může být vnímána jako nevhodná a nemorální. Připouštíme také, že se mnoho z nás dopouští trestných činů porušování domovní svobody, poškozování cizí věci, krádeže apod. Naši členové tedy přijmou jakýkoliv trest, o němž bude rozhodnuto u spravedlivého, nezávislého soudu. Požadujeme však, abychom nebyli vystavování masovému lynčování samozvaných mesiášů, kteří ve jménu ochrany zemědělce vraždí naše bezbranné členy!

Protože věříme, že Kalifornie má být právním státem, žádáme ochranu a exemplární postihy pro všechny, kteří lámou našim členům vaz!

Za sdružení Pacifi(sti)čtí hlodavci
Mickey Mouse

Jsou malí a neškodní, opakoval si. Malí a neškodní.
Taky se jim nejspíš nelíbím. Nic mi neudělají. Jsou malí a neškodní. Malí, takže neškodní. Vlastně jsou to fascinující tvorové, opakoval si poučky z brožury, kterou kdysi dostal od mamky.
Není se čeho bát.
Žerou hmyz.
Nejsi v Austrálii. Tam mají mnohem horší.
Jsou malí a neškodní. Bojí se mě víc než já jich. Určitě je netěší, že je sledujeme. Nemůžou mi nic udělat. Můžou nám teď pomoct. Přesně tak. Jde o dobrou věc.
Jsou malí a neškodní, ujistil sám sebe.
A pak Rona zvedl do vzduchu pár obrovských pavoučích noh.

Nemohli se dočkat, až se dostanou ze Zóny. I když jim žádné problémy nikdy nedělala, vždycky to byl divný pocit. Být jedinou živou bytostí na bůhví jak daleko.
Nemluvě o tom, že mimo Zónu si můžete zajít třeba i do hospody na guláš. A někde vám ho skutečně dají, i kdy jste Přeměnění.
Ovšem na jednu věc zapomněli.
Stojíce na odstavném parkovišti u zavřeného muzea, hned vedle kovové sochy lochnessky (ta se dá vždycky zrecyklovat později) si to pořád neuvědomovali.
Dokud se nezačalo stmívat a neutichl déšť.
Pak se objevily. Černý, hustý, tichý mrak.
V pozdním červenci vrcholí muchničkám sezóna.

„Kryštofe, dneska s sebou vezmi i holky, musím prát,“ řekla babička.
„Báááááábííííííí…co budu dělat s mrňatama,“ protáhl Kryštof. Babičce se špatně vysvětluje, že zrovna dneska má vojevůdce v plánu slavnou odvetu za zcizenou vlajku.
„No co, co. Ať už jste venku,“ vystrčila je babička ze dveří.
„Nech je, budou se hodit. Přece nebudou bít mimina,“ rozumoval šéf, když mu Kryštof dvojčata zdrceně předvedl. „Umí aspoň házet? Nebo se plížit?“
„Nejsme mimina. A naval nanuka!“ ozval se hlásek.
„Jo, nanuka, jinak všecko povíme,“ přidal se druhý. Šéf chvíli nevěřícně zíral a pak mazal pro kasičku. Odveta byla odložena na neurčito.

Národní listy předplacené tatínkem si pravidelně půjčovaly i nejstarší dcery. Že je inzertní rubrika zcela neškodná, začali manželé Krásovi pochybovat již ve chvíli, kdy chtěla Cosette koupit kvalitní piano. Hudební vlohy bylo třeba podporovat, nicméně stěhovat nástroj do druhého patra byl rozhodně neopakovatelný zážitek. Později Toninka našla inzerát nabízející fotoaparáty, samozřejmě levně. Tato láce byla ovšem relativní.

Rodiče naštěstí nevěděli, že se dcery neskonale baví zejména nad nabídkami vážného seznámení či pouze nezávazného flirtu (četlo-li se mezi řádky).
V červnu pak objevily oznámení jakési Pařížské vědmy nabízející, že uhodne vše přítomné i budoucí.
Pro Doramo a Toninku to byla výzva.

Další obětí Raddleovy společenské změny byli motáci. Čaroděj, který nedokáže kouzlit, není čaroděj, ani kdyby měl za sebou dvacet generací čistokrevných předků.

Než však k tomuto kroku došlo, bylo třeba ho podložit výzkumem. Amélie Bonesová doporučila pro účely výzkumu svého synovce Harveyho. Měl o vědu velký zájem a postupy kouzelnické akademické obce ho mohly obohatit.

Když se Harvey vrátil z Odboru záhad (nebo spíše byl vrácen a doveden do Améliiny kanceláře), už to nebyl nadějný mladý student. Nemluvil, v noci křičel a pomočoval se.

Na slabé a bezmocné si každý dovolí, ale Amélie Bonesové rozhodně bezmocná nebyla. Vstoupila do války.

Měla zpoždění, o tom nebylo pochyb. Obvykle touhle dobou už měla to nejhorší za sebou a vystačila si s teplou dekou kolem beder a mírně zvýšenými bezpečnostními opatřeními v nočních hodinách. Ne tak tentokrát.

Prošla si už všechny fáze. Popření šlo snadno, zkrátka ignorovala ten hlas v hlavě, který jí napovídal příčinu. Potom jí začal iritovat a tím si prošla i vztekem. Chvíli zkoušela vyjmenovávat důvody proti a vyjednávat s logikou, ale její mlčení jí jen deprimovalo. Další dvě odškrtnuté. Zbývalo smíření a teď už dobře věděla, že přišlo.

Prý si dal pozor, ale něco asi prošlo až do cíle.