DMD č. 3. pro 3. 4. 2020. Téma: Mrk smrk

“Wendy, všimla sis, že jsou čistě na solární pohon?” chlubil se Dipper samojezdícími bruslemi. Mezi otočkami, triky a piruetami měl oči stále upřené na zrzku.
Ve snaze ji zaujmout zavolal: “A víš, jaké nejvyšší rychlosti můžou dosáhnout?”
Wendy konečně vzhlédla od telefonu a se zděšením vykřikla: “Smrk!”
“Cože, smrk? Ale ne, přece-“
Větu nedořekl, jelikož v plné rychlosti vyčelil strom.

...

”Brácho, vzdej to konečně. Takhle jsi nebezpečný sobě i okolí,” promlouvala svému bratrovi do duše Mabel, když mu ošetřovala zdemolovaný obličej. Dipper mrkal bolestí.
“To asi nebyla dobrá balící taktika, že?” povzdechl si a schoval obličej rudý studem do dlaní.

Je všeobecně známé, že Zakázané přitahuje. Zvláště když ho provází tajemno.

Podle zkazek, předávaných z generace na generaci, ten les byl prokletý, žily tam příšery, nad lesem čněly trosky hradu duchů. Prostě místo, kterému by se většina lidí vyhnula na sto honů, až na pár výjimek.

Ti se pak vraceli s vyděšeným křikem.
„Straší! Straší!!!“
Utíkali, co jim nohy stačily.

„Opravdu jsi je musel tak polekat?“ ze šera se pochybovačně ozval kentaur Firenze, ochránce Zakázaného lesa.
„Chtěl jsi, ať je vystraším. Na to by mrkající smrk nestačil,“ oponoval mu jeho pobočník, „i když netuším, proč je tak poděsili tančící stromy.“

Tonksová jela metrem z práce. Unavená, vyšťavená, vlasy hnědé, jaksi nijaké. Tohle nebyl dobrý den. Týden. Měsíc.
Pak na ni začal pomrkávat ten santusák, co seděl naproti přes uličku.
Pokusila se lehounce prohloubit svůj utahaný vzhled, ale ani pokles pohlednosti a prsou nepomohl. Zubil se na ni dál.
Někdo, koho zná? Přes Dunga? Nebo někdo, s kým pařívala v klubu?
Nebo někdo z výboru?!
Má pro ni vzkaz?
Když začal popotahovat, hledala zprávu i v tom odporném zvuku. Blbost, okřikla se.
Ke dveřím to vzala kolem něj, aby měl možnost ji oslovit.
„Krasotinko, nemáš náhodou pár drobáků?“ zeptal se pobuda.

Harry se zhluboka nadechl známé vůně vřesu, vody a...
"Ééé, fuj! Co je to za příšerný smrad?!"
Profesor bylinkářství, který v posledních letech propadl vášni pro magidendrologii, ho odtáhl hlouběji do čarovného hájku.
"Promiň, Harry, ty hniloolše vážně nebyly nejpovedenější experiment! Ale tohle je nádhera!"
Harry se rozhĺédl a musel souhlasit, vzrostlé stromy kypěly zdravím a přímo jiskřily magickou energií.
Jiskřily a mrkaly?!
"Neville? Ten lesík na mě mrká. Nebo jsem fakt přepracovanej."
"To jsou mrkosmrky! Sám jsem je vyšlechtil!" Neville se dmul pýchou.
Harry se zadíval přes laškovně mrkajicí dřeviny na siluetu mohutného hradu a usmál se.
Byl doma.

Edvinův odlet na dovolenou začal vesměs jako každá jiná cesta, jen se na ni vydával sám. Vzal meče a placatku, vytáhl kotvy, napnul plachtu, karbonizoval koksohydráty a termizoval nukleáry, prostě běžná rutina. Jen na cílové souřadnice se mu ještě před startem mrkl Alko, který měl navigaci zmáknutou lépe, a pak stačilo povolit ruční brzdu, zmáčknout pár čudlíků a vžum!
K jeho smůle však byla entropie časového víru v ten den plavbě výrazně nepříznivá, na ty koordináty se mu mrkl i smrk, co mu ho náhoda foukla do protisměru, a on tak skončil… no, někde úplně jinde než chtěl, jak jinak.

Krok první
Flirt - MRK - hihi, MRK - hihi, MRK - hihi, MRK - hihi, MRK - hihi!

Krok druhý
SMS v jednu ráno - CINK, CINK, CINK, CINK, CINK!

Krok třetí
Rande? - BUCH buch, BUCH buch, BUCH buch...

Krok čtvrtý
Víno? - SRK, SRK, SRK, SRK, SRK...

Krok pátý
...mlask, mlask, mlask.

Krok šestý
Půjdeme ke mně? - JO!

Krok sedmý
Sex? - Ach, ach, ach!

Krok osmý
Zavoláš? - Hmmmmm....

Krok devátý
...tú, tú, tú, volané číslo je dočasně nedostupné, zavolejte prosím později...

Krok desátý
Fňuk, fňuk, fňuk, smrk, SMRK!

V případě potřeby opakujte do omrzení. Výrobce nenese odpovědnost za důsledky plynoucí z dodržování doporučeného návodu k použití.

-Mrkněte se, kolego, co se u domácích děje, prosím vás...
-Jak známo, kolego, mrknout může pouze tvor disponující víčkem. Ale že jste to vy, tak se podívám, praví důstojně Vlasta, vysune tykadlo a referuje: Ále, ta menší zas nechala někde válet kapesník. A nevynesla tříděný odpad!
-To je mrzuté, ale víte, mohlo to být horší. Někde se hádají kvůli posmrkaným kapesníkům a nevynesenému koši, ale ve skutečnosti je štve něco úplně jiného.
-Mnozí se taky hádají, když jsou příliš dlouho pohromadě. Štěstí, že nám se to neděje.
-My máme ale jisté výhody. Za prvé, ulity. A na úklid máme lidi.

Oběžník o hrozící kůrovcový kalamitě, kterej nám kdovíproč zaslala Asociace, sice skončil roztrhanej a napůl sežranej, ale obsahově měl překvapivý dopady.
"Žádnej strach, šéfe," ujistil mě odhodlaně Santer, "já ty bídný červy vystřílím." Ježibaba půl dne vařila nějakej šílenej insekticid. Vyšlo jí z toho něco, co podezřele připomínalo perníkový těsto, a s fanatickým leskem v očích se tím jala oblepovat stromy v okolí řkouc, že prevence je zásadní.
"TÁMHLE! MRK NA MĚ Z TOHO SMRKU!" zařval Sauron, hory se otřásly a celý osazenstvo s bojovým rykem naskákalo do lesa.
Řek bych, že občas je nepřítel nejlepší terapie.
Teda kromě chlastu.

,,Tak jak bylo v práci?" Zeptal se, zatímco vyjel na hlavní silnici a zamířil z města. Nadechla se. Neřekla mu, že se dnes chystá na kontrolu k doktorovi... Ale po chvíli se rozhodla na nic nečekat a sáhla do kabelky. ,,Něco ti ukážu." ,,Miláčku, já teď musím koukat na silnici..." ,,Ale no tak, jen se rychle mrkni. Je to jen černobílá fotka..." ,,Ukážeš mi to až u našich, ano?" ,,Já chci, abys to věděl jako první." Neodolal a stočil zrak.

Ten vysoký smrk tam stojí v zatáčce od nepaměti...

(93 slov. Co teď?)

Na poslední chvíli se mu úspěšně vyhnuli.

„Mladá pozvala novýho myslivce na voběd, šak už má taky roky na vdávání,“ hospodyně neomylně vybere z hejna husí tu nejtučnější a podá ji Anděle.

„A von nevypadá, že by mu to vadilo, porád se tu vometá, jak de mladá na humna, už pádí z lesa jako čert. Kytičky jí váže, vočkem mrká. A pěknej mládenec to je, to zas jo. Když ten starej škrťa dá holce aspoň trochu slušný věno, do podzimka je shodí z kazatelny.“

Z husího krku vytryskne proud krve a potřísní Anděle ruce.

„No tak nebul, přece. Tumáš, vysmrkej se. Z něčeho ten voběd uvařit musim.“